O lidech a psech
* antologie
Žolík, Pluto, Timur, Lišák, Aramiska, Saracen… to jsou hlavní hrdinové povídek od renomovaných českých autorů, v nichž hraje hlavní roli vztah člověka a psa. Vlídný, dojemný, osudový, nenahraditelný, ale někdy složitý, zpočátku i nedůvěřivý... Pes je prý nejlepší přítel člověka. Jak lidé u psů, tak také psi u lidí hledají to, co jim někdy nemůže poskytnout jejich vlastní druh – společnost, útěchu v samotě, ochranu či přátelství, porozumění beze slov. Lidé na svých psích kamarádech obdivují jejich věrnost, oddanost, důvěru a možná v nich vidí a obdivují tak trochu sami sebe. Někteří lidé tvrdí, že s tím svým si rozumějí víc než s vlastními příbuznými. A když umře pes, je to, jako když odejde člen rodiny.... celý text
Přidat komentář
Kniha o 9 povídkách od českých současných autorů... hodnotím jako průměr... některé povídky byly povedenější a jiné ne ...
První půlka mě bavila hodně, druhá už moc ne.. proto dávám takový lepší průměr 3,5* Povídky jsou to opět různorodé, emoce se střídají a každý autor má svůj určitý pohled na dané téma.. Jako malá jsem se psů bála a stále k nim mám trošku odstup a respekt.. Takže mě asi tyto povídky úplně nezasáhly tak, jak by se očekávalo..
Mám ráda antologie z nakladatelství Listen. A miluju psy :-)
Proto jsem byla zvědavá na sbírku povídek, která se k nim váže, a rozhodně nejsem zklamaná. Dokonce i na slzy došlo :-) Jen u některých povídek jsem si říkala, že by mohly být klidně i delší, neboť by svým námětem vydaly na román.
Bavilo mě sledovat, jak se s daným tématem autoři popasovali - u některých se mi však bohužel zazdálo, že snad ani psa neměli...
Celý výbor uvádí a končí svými dvěma povídkami Petr Šabach, což je sázka na jistotu. Opět v sobě nezapřel mistra krátké prózy /vždyť klidně a naprosto s přehledem dokázal napsat třeba i o hovně, které hoří :-)/ Líbí se mi, jak se mu povedlo na neskutečně malém pidiprostoru vykreslit tak úžasný obří obraz, plný lidí a lidiček, kteří klevetí, setkávají se a rozcházejí, a jejichž hovory jsou přitom kolikrát příběhy samy o sobě. Nebo jak neotřele zachytil osamělost cizince, k němuž se kdesi na cestě přidá potulný pes.
Petra Soukupová opět prokázala, že rozumí dětské duši. A jak je pro ni typické - i v této povídce nechá hrdinu konfrontovat s tvrdým světem dospělých. Nabízí nám zajímavý příběh o tom, co se může stát, když se dítě rozhodne najít "vraha" svého psa.
Josef Moník do svého krátkého příběhu neopomněl vtipně zamontovat aktuální problematiku ruské mafie.
Jen povídka od Kateřiny Tučkové se tématu psa pouze vzdáleně dotýká, nabízí však zajímavé téma rodinného tajemství.
Asi nejtěžší pro mě bylo loučení s hrdiny povídky "Ovce" od Marka Epsteina. Příběh postupného ochočování, kolorovaný bezútěšným prostředím dunajské delty, se nese v takové zvláštní, lehce melancholické atmosféře.
Irena Hejdová vsadila na atraktivní téma "převýchovy" zarputilého psího odpůrce, její hrdina si vůči nim rozhodně nebere servítky, ale...
Viola Fischerová zase pro změnu zvolila dětského hrdinu, jemuž nedá spát otázka, zda existuje i nebe pro psy a jiná zvířata.
Za nejlepší asi považuji povídku "Lajka" od Magdalény Stárkové. Ocitáme se v Moskvě, v místě, kde se setkávají turisté s prodejci suvenýrů, kde se rodí mnohá přátelství...
Mám rád povídkové knížky, opět jsem byl spokojen s obsazen, nejvíce se mi líbila povídka Marka Epsteina - ovce.
Někteří autoři mě neuchvátili, u jiných jsem naopak litovala, že povídka nebyla delší. Celkově hezký průměr.
Některé povídky jsem nedočetla, jiné jsem vůbec nečetla, pár jsem četla a ve finále se mi nelíbilo vůbec nic. Radši nebudu hodnotit. Já mám psy hodně ráda a u téhle knihy jsem je čekala a ono ne, to jsou více i v knížkách, kam nepatří.
i kdyz pominu to, ze vetsi cast nema dle meho nazoru s nazvem souboru povidek nic spolecneho, porad mi z toho vychazi jen malo povidek, ktere me oslovily, nektere me fakt znudily az otravily tak, ze jsem mela chut knihu vyhodit (je ale z knihovny, tak ji tam pokorne vratim)
Nejlepsi Petra Soukupova (jak jinak), dale Katerina Tuckova (byt se v jeji povidce pes vlastne nevyskytl), za zminku pak, myslim, stoji Irena Hejdova a Viola Fischerova
Takze trochu damska jizda :)
Opravdu nemám pocit, že by hlavní rolí příběhů byl vztah člověka a psa, jak avizuje popis knihy. Motiv psa byl v mnoha povídkách našroubován naopak naprosto nepřirozeně, jako když píšete ve škole slohovku a za každou cenu tam potřebujete dostat zadané téma.
No tuším, že každý milovník psů, který se nechá nalákat tímto slibným názvem bude dost zklamán. Třeba povídka Kateřiny Tučkové zcela nesplňuje, to na co kniha láká, že tématem je vztah člověka a psa. V první povídce přímo od Petra Šabacha je už pes zmíněn a zapojen do příběhu daleko více, ovšem hraje tam jen okrajovou roli. A tak tomu je i ve většině ostatních povídek. Prostě název i anotace tak nějak slibuje to co v obsahu není dodrženo. Nemůžu říct, že povídky by byly špatné, některé se mi líbily velmi třeba povídka Pes od Petry Soukupové, ta tedy ale i splnila zadání. Ani výše zmíněná povídka od Kateřiny Tučkové nebyla špatná a četla se velmi dobře. Každopádně čekala jsem něco jiného než se mi ve finále dostalo a to hodně ovlivnilo celkové vnímání čteného dílka.
Štítky knihy
člověk a pesAutorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Další soubor edice Česká povídka obsahuje devět příběhů o vztazích mezi lidmi a jejich čtyřnohými protějšky, které mají mnoho podob.
Povídky jsou opět od renomovaných českých autorů a autorek a psi jsou v nich zastoupeni v různých podobách, např. v povídce Kateřiny Tučkové Dědictví, v níž je pes přítomen jen jako dětská plastová hračka. Zajímavá byla i prostředí, do kterých byly povídky zasazeny, např. do Rumunska v povídce Ovce nebo do Moskvy v povídce Lajka. Za mě to byl tak opět skvělý mix povídek a knihu můžu tak doporučit.
Ač nejsem povídkový typ, tak tuto edici vyhledávám a vždy mě tam několik povídek opravdu zaujme. Samozřejmě, každému sedne jiná povídka a z těch x povídek člověka zaujme třeba polovina, ale za mě je to kniha, kterou můžu opravdu doporučit a není to šlápnutí vedle.