O literatuře
Umberto Eco
Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura a její funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Sulla letteratura, 2002
více info...
Přidat komentář
Netradičná, oduševnená a náročná intelektuálna žatva, akú by okrem majstra Umberta asi nikto napísať nedokázal. Eco v nej okrem iného postupne odhalí isté jazykovedné "zákony", resp. všeobecne platné naratívne postupy, ktoré možno využiť pri opisoch a majú rovnaký efekt na čitateľov. Pre mňa azda najsilnejšia a najvýznamnejšia časť knihy bola, keď sa Eco zamýšľal nad tým, ako si čitateľ príbeh v knihe vizualizuje vo svojej predstave. Objaví postupy, ktoré pomocou rôznych asociácií prinútia čitateľa "vidieť" farebne a tým umocňujú jeho vnímanie deja a pôžitok z obsahu knihy.
Nevím, jak tuto knihu spravedlivě ohodnotit. Jelikož nejsem Italka a nemám ani nic společného s Itálii, často nebylo lehké se v této knize orientovat. Snad jsem se jen s chutí začetla do stylu psaní a podobných tomuto věcem, nikoli však dalších věcí typu deset stránek o jakémsi příběhu, který mi nebyl vůbec znám. Musela bych tedy zahlížet i na internet, aby mi vše bylo jasné. Tedy to nemohla být četba, kterou jsme mohla číst jen tak, třeba na zastávce, aniž bych rozuměla úplně všemu. Čekala jsem tedy od knihy mnohem víc, ale nechci říct, že je špatná. Pro mne nepochopitelná, pro některé možná užitečná.
Přiznávám, že mi Šest procházek literárními lesy přišlo o trochu lepší, to však nic nemění na tom, že Eco je velmi vzdělaný, lišácky chytrý a umí i tak poměrně složitou látku, jakou je třeba sémiotika podat s citem a v rozumné míře, aby jí pochopil i lajk. Kniha však strádá tím, že mapuje většinou italské lit. prostředí (Dante a spol.) do kterého já hlouběji prostě nevidím.
Štítky knihy
o literatuřeAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Přesto, že knihy U. Eca nevyhledávám, je tato obsahově velmi zajímavá a podnětná.
Nečte se lehce, překlad je kostrbatý, těžce stravitelný, nechybí ani gramatické chyby, překlepy, mnoho termínů, v jejichž užívání se Eco neomezoval, je napsáno nesprávně, atd.
Nejsem pedant, ale zastoupení chyb v takové hojnosti maří požitek z četby, jelikož narušuje soustředení. Snad se v příštím vydání O literatuře na korekturu již nezapomene.