O myších a lidech
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537515/bmid_o-mysich-a-lidech-66315b25ee183.jpg
4
5361
5361
„Ale s náma je to jiný. Protože já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“ Poetická novela o síle přátelství, dnes již klasické dílo světové literatury, vychází v mistrném podání Vladislava Beneše. George a Lennie spolu putují za prací od jednoho kalifornského ranče k druhému. Ačkoli se píší 30. léta 20. století a chudý zemědělský dělník by si toho neměl od života příliš slibovat, spřádají sny a plány, jak si za ušetřené peníze koupí malé hospodářství. Prozíravý George bude mít na starost všechno podstatné a slaboduchý hromotluk Lennie bude chovat králíky. Když se na statku seznámí s mrzákem Candym, který se k nim chce přidat, zdá se, že jsou od skutečného života jen krůček. Hubené časy však v málokom probouzí to lepší a na cestě ze dna ať nikdo pomocnou ruku nečeká…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
Of Mice and Men , 1937
Interpreti: Vladislav Beneš
více info...
Přidat komentář
Krátké, ale silné. Přátelství, zodpovědnost, zmar. Sny nalajnované a krásně vymyšlené, ale stejně tušíte, že se neuskuteční a tuší to i hlavní postava. Když jsem začal číst, bylo mi jasné co bude, a taky že bylo a stejně mě to překvapilo. Je úžasné co se dá natěsnat do pár stránek.
Doporučuji.
Mám takový pocit že zase jednou zkritizuju nějakého uznávaného nobelistu, ale nelze jinak. O myších a lidech mi bylo doporučeno a dílo mě zklamalo ve všech rovinách.
Měla jsem problém s psychicky nepropracovanými postavami, ocenila bych větší hloubku charakteru minimálně u hlavních hrdinů. Věřím tomu, že i na malém prostoru lze dosáhnout toho, aby vám protagonisté přirostli k srdci; nicméně v případě této novely k tomu u mě nedošlo a tím se pokazil především účinek závěru. V některých pasážích (Lenda popisující králičí kožíšky; Jiří mlčky upozorňující Lendu na fazole lžící) měl k tomu autor blízko, ale ne tak úplně.
Stejně tak jsem měla problém s jednoduchým jazykem, i když se místy autor snažil o jakési popisy krajiny, nevyvolal ve mně žádné emoce a skutečně šlo jen o pokus. Nevím zda-li je to překladem (vydání 1965 SNKLU) ale některé věty byly vskutku perly, například: „Jak se to někdy stává, okamžik se tu usadil a zabydlel se mnohem déle než na okamžik.“ „Plamen začal dělat své dílo.“
Námět mi připadal skvělý, když mi někdo děj převyprávěl, byla jsem fascinovaná, nicméně když jsem novelu sama četla, forma mi naprosto nevyhovovala. Snažila jsem se najít nějakou další rovinu díla se kterou bych se ztotožnila, ale není možno.
------------------------------------------------------spoiler---------------------------------------------------------
Po celou dobu čtení jsem očekávala nějaký zvrat. Například to, že Jiří Candyho a Lendu varoval, aby nikomu nevyprávěli o jejich plánu, a oni tak přesto učinili. Bylo by zcela logické, kdyby to mělo nějaké negativní důsledky, ale ono nic. Takže jsem si říkala, že pointa by mohla spočívat v tom, že stejně jako Candyho postupně naverbují do jejich plánu i ostatní – především Crookse a pak i Curleyho ženu, když už se svěřila, že s ním žije nerada, a tak by nakonec do domečku neodcházeli ve dvou, ale v pěti. Zároveň by se vysvětlila úloha postavy arogantního správce. Ale nic.
Potom, když Jiří vyzývá Candyho, aby šel ostatním říct o smrti Curleyho ženy. Očekávala bych, že využije situace, uteče za schovaným Lendou a společně pak prchnou. Ale on udělal přesně to, co řekl, žádné plány. Moc jsem se těšila na závěr, který jsem již znala a autorovi jsem věřila, že zakončením plytký průběh děje značně vylepší – a nepovedlo se. Tedy alespoň u mě, věřím že moje chladnost byla důsledkem toho, že jsem ani k jednomu z protagonistů zvlášť nepřilnula.
Uznávám - je to silný příběh o přátelství.... Ale ten styl vyprávění to celé zazdil, vůbec mě neoslovil.
První novela je překrásný příběh o nerozlučném kamarádství, který skončí tragicky. Kniha je krásná svou lidskostí a jednoduchostí a autor tu vyjádří vše, co se v jiných mnohastránkových románech nedaří. Moc se mi líbí první novela "O myších a lichech", je to úžasně psaná kniha, určitě doporučuji k přečtení. Jsem ráda, že jsem se k ní zase jednou vrátila.
Útlá, velmi dobrá kniha, která se dá přečíst za jediný den.
Ze záporů nemám ani moc, co vypsat. V díle se vyskytuje postav tak akorát. Každá má svůj účel. Taktéž kniha celých sto stran míří k jednomu konkrétnímu vyvrcholení, bez jakýchkoli dějových odboček. Kniha je mistrně psychologicky vystavěná. Skoro každá věta, která je pronesena, se nakonec promítne do závěrečných pěti stran a získá v celkovém kontextu smysl. V tomto směru na mě asi nejvíce zapůsobilo, prohlášení, že měl svého psa zabít sám. Celý příběh je tragický a skutečně mu není moc, co vytknout.
Jediné snad, za co jsem strhl hvězdu, je, že je to tragické až moc. Hořkost a beznaděj z toho čiší takřka neuvěřitelným způsobem. Konec je smutný a uvrhne člověka do melancholie. Mně nevadí, když kniha nemá úplně šťastný konec. Nevadí mi, když je konec smutný nebo tragický. Rád bych ale viděl nějaké pozitivní poselství, jakousi naději do budoucna, případně příslib lepších zítřků po obětech dneška. To zde naprosto chybělo. Autor čtenáře akorát trošku naladil v prostředku po přijetí bezrukého starce do skupiny, o to drtivější je ovšem konec. V závěru nelze nalézt ani jediný záblesk světla nebo naděje.
Kromě, samozřejmě, závěru, bych za nejlepší část knihy označil celou návštěvu u černocha. Ta je naprosto mistrovsky napsaná a závěrečná černochova rezignice, kdy si po příchodu George uvědomí, že nikdy nebude zbaven stigmatu černocha, po předchozím záblesku touhy po něčem lepším je neuvěřitelně silná.
Příběh se mi moc líbil. Nádherně vyobrazena síla přátelství. Určitě stojí za přečtení. :)
Téma zpracované v této knize bylo a bude ještě mnohokrát přežvýkávané. Některé knihy mnohdy dostávají punc zlaté klasiky právě pro zpracování nového tématu a to je tento případ. I tak to není moje oblíbené dílo od Steinbecka. Síla charakteru člověka je téma životní, které je s námi od začátku věků - tato kniha nám to dokázala.
Moc krásný a silný příběh o společném snu a velikém přátelství.
Poslouchala jsem audio na doporučení mého mladšího syna, který to má povinně k maturitě
Krátká a svižná knížka, jaké se už dnes bohužel skoro nepíší. Sice trochu předvídatelná s tempem odpovídajícím době vzniku, ale stále má co říci. Za mě hlavně zajímavá sonda do života obyčejných lidí počátku minulého století v U.S. Příběh byl jen bonus se skvělým koncem. Jediné, co mě trochu prudilo, byly neustále opakované stejné pasáže, přestože chápu důvod, ke konci už to bylo mírně otravné.
Kniha se mi líbila. Není sice určena pro každého ale své oblíbence si jistě najde.
Je skličující, že se čtenář k posledním deseti stránkám, které jsou výborné, musí prokousat předchozími devadesáti, které jsou otřesné.
O této knize se mnohdy mluví jako o velmi dojemném příběhu s propracovanými postavami, působivým stylem vyprávění a rychlým dějem. Ani jedna z těchto věcí v knize není a všechny jí bolestivě chybí.
Začněme s postavami. O myších a lidech neobsahuje jediný charakter, který by mi nebyl nesympatický. Nevadí mi, když je kniha napsaná o krutých, bezohledných nebo i psychopatických lidech. Užil jsem si Mechanický pomeranč i Zápisky z podzemí. Steinbeck však klade velký důraz na dojemnost a truchlivost konce, tedy na čtenářův soucit a vztah k hlavní dvojici. Útok na city je ovšem marný, pokud nemáte trpící postavy rádi. A to já vskutku neměl. George odrazuje svým rozporuplným vztahem k Lennymu, Lenny svým blábolením o králících, Candy svojí poddajností, Curleyova žena uražeností, Curley ubohou agresivitou a Slim svým "Prostě jsi musel..." (Opravdu? Opravdu prostě musel? Kniha působí jako by se v ní všichni nechávali neustále vláčet tím, co "prostě musí" a co "prostě je".)
Ke stylu... Líbili se mi některé popisy, to knize třeba nechat. Dialogy (které tvoří drtivou většinu knížky) jsou však velmi patetické a teatrální. Ani použití farmářského žargonu je nedokázalo zachránit. Možná je zde na vině překladatel a ne Steinbeck. Ať však v dialozích pohořel ten či ten, v knize, kterou jsem četl, mluvili postavy nepřirozeně, křečovitě a nedůvěryhodně. Nespokojenost z rozhovorů o to víc umocňuje občasné nadužívání refrénů. Nikdo tu sice nedosahuje úrovně Manon Lescaut a jejího košíčku, avšak informace, že Candy "špekuloval o králících" nebo, že se Lenny nemůže dočkat, až se o ně bude moct starat, jsem slyšel víckrát, než bych potřeboval (a mnohem víckrát než by potřeboval příběh).
Celkový dojem z knihy (tedy především dojem z roztodivně hovořících, nesympatických charakterů) umocňuje přepálená délka. Jsem si vědom toho, že píši o sto stránek dlouhé novelce. I přes skromný rozsah je však kniha zbytečně zatížena podrobnostmi, které v ní vůbec být nemusí. Mnoho prostoru je věnováno motivům, které celkovému tématu nijak nepomáhají a příliš mnoho dialogů je vedeno o nezajímavých a děj ani postavy nerozvíjejících tématech. Překvapuje mě, že mě tak krátká kniha dokázala tak znudit. Užil jsem si řadu mnohem delších děl. Například ve stejné době, kdy jsem zápasil s tímto dílkem, jsem si užíval Zločin a trest - knihu mnohem hlubší ale i rozsáhlejší. Dostojevského román je však nesčetněkrát čtivější než tento Steinbeckův pokus o působivý příběh.
Nedoporučuji tedy číst tuto knihu. Není dobře napsaná, neříká nic převratného, není ani zdaleka tak působivá, jak se o ní vypráví a ani zdánlivě nedosahuje kvalit jiných děl zabývajících se podobnými tématy.
PS: Při psaní posledního odstavci jsem myslel jak na sálodlouhé romány z devatenáctého století, které O myších a lidech překonávají na všech frontách, tak na Zelenou míli od Stevena Kinga. Inspirace právě Steinbeckem je u ní zjevná, přesto je Kingův příběh výrazně čtivější, citlivější, nenucenější, psychologicky hlubší, stylisticky propracovanější a nakonec i dojemnější.
„Já ji začnu hladit, a ona mě kousne do prstu, tak jsem ji štíp do hlavičky, a ono bylo po ní – protože ona byla taková maličká.“
Příběh je o dvou přátelích – o hodném a obětavém Georgovi a velkém a mentálně zaostalém Lenniem, který má úchylku v hlazení hebkých věcí, kteří spolu chodí po rančích a starají se jeden o druhého. Jejich společným snem je mít vlastní malou farmu, na které by chovali dobytek a pěstovali ovoce a zeleninu.
Kniha je tenká a čte se opravdu rychle, děj je poutavý a popisy nejsou dlouhé. Jde o velmi silný a dojemný příběh o oddaném přátelství, společném snu a rozdílných charakterech postav na ranči. Pokud máte možnost si tuto knihu k maturitě přečíst, rozhodně vám ji doporučuji. Jediné co bych knize vytknul, je její délka, rozhodně bych uvítal, kdyby kniha byla delší.
Steinbeck americké dezoláty umí a i přes kratičké popisné stati dokáže vystihnout atmosféru a vtáhout do děje podobným způsobem jako třeba Clawell. Kdyby takhle dobře a efektivně psal třeba grafoman Irving, má ta jeho moštárna třetinu stran a postavili mu za života bronzovou sochu.
Mně osobně se kniha velmi líbí. Snaha o lepší život dvou kamarádů i přes všechny překážky a mentální poruchu. Dojemný konec u kterého jsem neudržela slzu.
Bojím se, že vše o této knize již bylo napsáno níže. Kniha není silná na pohled, ale je velmi silná myšlenkou. Autenticita, s jakou je popsáno mentální postižení Lennieho, je dechberoucí. Síla přátelství mezi ním a Georgem je inspirativní a přidanou hodnotou jsou i ostatní minipříběhy.
Zkrátka se ztotožňuji s komentářem níže od Amolein.
Knihu som si vybrala kvôli čitateľskej výzve a neľutujem. Smutno krásny príbeh o priateľstve a veľkom sne, vlastnej farme.
Mistrovské dílo pana Steinbecka. Na malé ploše krátké novely se mu podařilo rozehrát hluboký příběh o přátelství a samotě, o ztracených snech a zkažené americké společnosti.
Jedna z nejúžasnějších novel 20. století vypráví příběh George Miltona a Lennieho Smalla, dvou přátel putujících společně za prací od farmy k farmě, aby jednoho dne mohli uskutečnit svůj sen o vlastním hospodářstvíčku. Putování za snem je hlavním a emočně velmi silným příběhem knihy, ale není to jediný příběh, který zde najdeme. Ač se jedná o novelu, autor dokázal vyprávět i příběhy vedlejších postav na farmě. Silně na mě zapůsobil příběh starce a jeho starého psa nebo Curlyho a jeho manželky či černocha Crookse. Příběh knihy je nejen zajímavý a bohatý. Dobře se čte, má to spád, ale zároveň nutí k zamyšlení.
Je fascinující, jak čtivě je dílo napsáno. Autor tuto prózu napsal téměř jako drama. Popisné pasáže jsou zde jen krátké, vždy na začátku kapitoly, ale jinak se děj posouvá výhradně skrze dialogy postav. Takže je to neskutečně rychlé čtení.
Knížka na mě ale působila velmi smutně. Smutný byl životní osud mentálně zaostalého Lennieho, ten závěr mě vždycky dostává. I když na úplném konci je cítít i trocha té naděje. Smutný je celý svět Ameriky 20. let 20. století, je plný samoty, nenávisti, sobectví, předsudků, atp. V knize jsem vnímal pouze dvě skutečná přátelství (mezi Georgem a Lenniem a mezi starcem Candym a jeho psem) a obě musela skončit. Takže všichni žili své životy osamoceně.
Doporučuji knihu k přečtení téměř každému. Uspokojí obyčejné i náročné čtenáře.
Velmi krásný, dojemný a přitom krátký (cca 100 stran) příběh o velmi silném přátelství. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo má rád kvalitní literaturu a krásný příběh. I když je tato kniha řazena do povinné četby, což většinu čtenářů může odradit, čtu tuto knihu již po několikáté a díky čtenářské výzvě jsem se rozhodla o ni rozšířit svoji knihovnu (do teď půjčovaná pouze z knihovny).
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchost
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Myslím, že neznám lidštější americký příběh. A přitom tak nejčistěji americký, jaký si dovedu představit.