O nejlepším státě
Bernard Bolzano
Vlastenecký kněz obrozenské doby, matematik a myslitel, pronásledovaný po celý život pro své pokrokové názory, vykládá v utopickém pojednání, jak by měla být uspořádána společnost v duchu křesťanského bratrství.
Náboženství Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1952 , VyšehradOriginální název:
Das Büchlein vom besten Staate, 1831
více info...
Přidat komentář
Mám Bernarda Bolzana ráda jako člověka a prakticky světce, ale tahle utopie mě děsí. Osvícenství nepostrádá jisté totalitní rysy, a právě tady se jich vyjevuje celkem dost. Vím, že všechna ta direktivní nařízení jsou samozřejmě pro dobro lidstva a pro sociální spravedlnost... jako v každé totalitě.
Odsouzenec k smrti že má být popraven v temném podzemí strojem? Při tom mě zamrazilo (vždyť Bolzano se narodil r. 1781, kdy byl trest smrti zrušen!).
Ale knížka obsahuje i dobré nápady a vyjma některých podivných míst (viz výše) je prodchnutá autorovým hluboce humánním duchem. Bolzana dojme, když vidí, jak venkované stráví celý den na cestě, aby na trhu prodali vajíčko...
*[Autor] tě žádá přísně, abys nepopíral, jsa v nitru veden vášní, to, co se ti bude jevit jako pravda.
* Nebude však dovoleno, aby pohřbívání mrtvol zavdávalo podnět k ničení mnoha užitečných věcí v domněnce, že se tím zesnulý uctí. (myšlenka josefinská)
* Ze všech možných způsobů jednání vol vždy takový, který při zvážení všech důsledků nejvíc přispěje k blahu celku, lhostejno, v kterých jeho částech!
* Ne, všechny ušlechtile smýšlející duše, které se zde dnes kolem mě shromáždily, učiní spolu se mnou slavností předsevzetí, že pustíme samy sebe velkomyslně ze zřetele a zcela na sebe zapomeneme, kdykoli se bude jednat o účely dotýkající se celého lidstva
Někdy dost úsměvné a opravdu utopické - jako že všechny domy budou v majetku obce a lidé si je budou pronajímat za rozumné peníze, které půjdou na jejich obnovu, že dědit bude vždy obec, umírající nesmí nikomu nic odkázat, právo na práci. Na druhou stranu v některých názorech předběhl dobu - zrovňoprávňuje ženy apod. Shoduji se s ním v otázce trestů.
Autorovy další knížky
1952 | O nejlepším státě |
1963 | Paradoxy nekonečna |
1981 | Vlastní životopis |
1981 | Vědosloví (výbor) |
2007 | Exhorty |
Přečíst tudle knížku bylo upřímně utrpení a kdybych to neměl povinné v rámci studia, tak to odložím po pár kapitolách. Bolzanova utopie má strašně špatný přesah do dnešní doby, jelikož se čistě opírá o tehdejší společnost (která se ale zásadně vyvinula) a institucionální a technické podnebí raného 19. století, takže dílo nepřináší čtenáři vlastně nic nového a je to jen takovým odrazem intelektuálního prostředí tehdejší doby. Kritizovat knihu za to, že není moderní (kor když byla napsána před téměř dvěmi staletími), je samozřejmě hloupé, ale O nejlepším státě nepřichází s žádnými zajímavými myšlenkami, které by již nebyli sepsány jinde. Tedy snad až na zrušení dědictví, což mě zaujmulo spíše svojí nepraktičností. S autoritativním Nejlepším státem se také nedokážu moc smířit jako s něčím "nejlepší", jelikož Bolzano zásadně otupuje svobody a práva jedince a dává si za cíl dobro celku, který je ale tlačen do toho, aby byl zásadně tvarován do něčeho nepřirozeného- polopolicejního obyvatelstva, kde se sousedé navzájem hlídají, zda dělají morální věci. Bolzano navíc nepřichází s tou nejdůležitější otázkou- jak tohoto utopického státu dosáhnout... a díky tomu si za mě kniha nezaslouží nic jiného, než to nejslabší hodnocení- špatně se četla, nemá žádný přesah do dnešní doby a z praktické stránky to je nesmysl.