O neumírání
William Saroyan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291676/bmid_o-neumirani-Abq-291676.jpg
4
50
50
Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a smrtí? Jak uchopit "věčně prchavý okamžik"? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a úvah. Formou otázek a odpovědí, reálných či fiktivních rozhovorů vede dialog s novinářem, s vlastními dětmi, s ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a podstatné... proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát - dát vzniknout radosti v daném okamžiku. "Začal jsem psát tuto knihu v naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku."... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Not Dying, 1963
více info...
Přidat komentář
Jaká je to dřina, co všecko musíme dělat svým tělem, abychom neumřeli. A jaká je to krása žít v souladu s neumíráním. Nějaký pan Prigogine tohle téma celý život vědecky studoval a dostal za to Nobelovu cenu. William Saroyan k tomu napsal jenom tuhle knížečku, nebo možná všechno co napsal je vlastně o životě v neumírání. Česky se říkalo pábení a Pábitelé, ale mně se to víc líbí od Saroyana než od Hrabala. Škoda že William Saroyan taky nedostal tu nobelku. Až o tom budu rozhodovat já, tak za tuhle knihu mu ji dám.
Našel jsem knihu na internetu. Doporučovali ji tam pro začínající spisovatele. Vzhledem k tomu, že mám Saroyena rád, sáhl jsem po ní.
Některé části se mi líbily a byly skutečně užitečné pro někoho kdo chce psát.
Zbytek se mi, ale zdál jako blábolení a musel jsem se k dočtení dost nutit.
Vlastně vůbec netuším, proč mám tuto knihu v knihovně. Byl to bezpochyby něčí dar, který mě postupem času tlačil jako kamínek v botě, ale jeho obsah se s mým literárním vkusem téměř neprotíná.
Je to... až básnické zamyšlení autora nad svým životem a sebou samým, psané velmi květnatým stylem. Jeho styl uvažování, jednání, neřesti, vztahy s dětmi, úvahy. Vždycky je zajímavé nahlédnout do hlavy někomu jinému, a zvlášť takhle nekonvenčnímu.
Problém je, že zmíněná nekonvenčnost způsobila, že jsem se do čtení téhle velmi tenké knížečky musel prakticky nutit, a k jejímu dočtení mě nutilo v podstatě jen vědomí, že už to budu mít za sebou. Nepochybně je to dáno i tím, že k autorovi jako takovému nemám vůbec žádný vztah - z výčtu jeho děl mi něco matně říká Tracyho tygr (protože mám pocit, že film toho jména se snad někdy nedávno objevil v kinech), ale to je tak všechno. Takové to filozofování o obecných pravdách u mě navíc nepadá na úrodnou půdu, což mám ověřeno už od všemi adorovaného Malého prince, který mě nechává naprosto chladným.
Přesto. Ten zážitek je sympaticky nevšední. Líbí se mi autorovo rozpoložení, se kterým k věcem (jakož i k této knize) přistupuje. Byť se mi to četlo obtížně a pravděpodobně se ke knize už nikdy nevrátím, nutí mě to k původně zamýšleným 2* přidat i tu třetí.
Asi jsem k této knize nedozrál. Myšlenky mně přišly chaotické, zmatené....což bych chápal v případě jiného literárního žánru, typu "nový román", ale tady mně to vyloženě nesedělo. Hledal jsem hloubku myšlenek, ale nenašel - nicméně, je možné že jsem nezajel dostatečně hluboká. Ale sílu k opakovanému ponoru jsem neměl.
Hmm, tak čo mám napísať o tejto knižke? To je ako, keď v nej William Saroyan píše o tom, ako opísať Všetko.. Podobne to cítim teraz. V tej knižke je jednoducho všetko a všetko sa to odohráva a pletie a melie a chvíľku neviem či viem ,,čo to doprkna vlastne čítam“ aby som to potom pochopil a potom zase o kúsok ďalej je zase všetko až tak nástojčivo jasné a stále je tam to Všetko.. a je tam cítiť láska, láskou je tá kniha naplnená, možno niekedy s príchuťou smútku a nostalgie ale je tam.. je tam radosť a múdrosť medzi riadkami a aj na riadkoch.. je tam skrátka Všetko :)
„Všichni celý život mluví a mnozí mnoho let píšou, ale nikdo vlastně nic neřekne. Ale je to tak v pořádku.“
Ale autor toho v téhle útlé knížce řekl dost. O životě, o psaní knih, o Bohu, o své rodině a o sobě. Je to knížka takřka bez formy, ale nechybí jí obsah.
Pana Saroyana jsem obdivovala v mládí a ani teď mě nezklamal.
Musíš se pořád dívat, člověče. Ne dvakrát, ne třikrát. ale bilión a třikrát, a pak znovu, ještě naposled, poněvadž je vždycky ten poslední pohled, kterému to dojde. Jsem zde, byl jsem tam, člověče, kde jsou mé nohy, kde jsou mé ruce?
Tak z téhle knihy jsem naprosto odpadla. Je plná nádherných myšlenek, je celá taková lidská a ve svým smyslu obyčejná. Obyčejný život jednoho obyčejného člověka. Přesto mě její čtení motivovalo zamýšlet se nad svým životem. Přiměla mě i k návratu k psaní si jen tak do šuplíku. Děkuji! A vřele doporučuji dál!!
Ak máte radi Saroyana, tak sa vám bude asi páčiť aj táto tak trochu iná kniha. Ktorá je o živote spisovateľa, o tom, ako, kedy a prečo Saroyan píše, o jeho deťoch, o dostihoch. Ale rovnako aj o ľudskej povahe, maličkostiach, ktoré tvoria svet, láske k životu. A neumírání.
"Chceme toho víc a víc, a tahle iluze, že jsme s to mít víc a víc, tahle neověřená teorie, že je něco víc k mání, muže přetrvávat díky slovům, díky jazyku a jeho obratnému nebo inspirovanému užívaní. Ale je něco víc, co lze mít? A jestliže ano, jaká je povaha toho "víc"? Cožpak řada nejmoudřejších mužů neodhazovala v pokročilém věku jednu věc za druhou, až nakonec neměli nic než sami sebe, anebo to, co jim ze sebe zbývalo, a tvrdou podlahu, na které uléhali k spánku, prostý šat, do něhož se halili, nebo se jim aspoň přikrývali, misku, z které pojídali nejprostší pokrmy, lžíci a nic nebo skoro nic víc? Cožpak se ti nejmoudřejší z nás nezbavili všeho haraburdí a krámů světa a nezavrhli s ním celou tu iluzi a teorii "více"? Ale nový život chce víc, dítě chce víc, jinoch chce víc a téměr každý chce víc po celý svůj život. Ale jaká je pravá podoba tohoto "víc", které je tak žádoucí, že se nikdo nepřestává snažit je získat? .... "
Štítky knihy
rozhovory vzpomínky Paříž tvůrčí psaní koňské dostihy
Autorovy další knížky
| 1980 |  Tracyho tygr |
| 1981 | Léto na krásném bílém koni |
| 1998 | Tati, tobě přeskočilo |
| 1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
| 1998 | Mami, mám tě ráda |
Tak jsem si po letech tuto úžasnou knihu připomněla. Zjistila jsem, že některá moudra stále platí a tento pan spisovatel opravdu toho hodně ví nejen o psaní, ale především o životě. A tak jen ocituji jedno poselství psychiatrovi tam nahoře : Berte to, jak to přichází - zakrátko bude minulost, přítomnost a budoucnost časem, který je...