O písaní
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367845/bmid_o-pisani-TEm-367845.jpg
4
924
924
Vedeli ste, že Stephen King si na písanie niektorých svojich textov ani nepamätá, pretože trpel závislosťou od drog a alkoholu? Že viackrát unikol smrti a zachránila ho len láska rodiny – a láska k príbehom? Že jeden z najúspešnejších a najbohatších spisovateľov na svete pochádza z chudobných pomerov a nikdy nič nedostal zadarmo? Kniha O písaní je napriek svojmu názvu predovšetkým o živote. Prečítate si, ako sa z chlapca, ktorý musel vyrásť bez otca a dlho počítal každý cent, stal milionár. O jeho bezhraničnej oddanosti knihám a ľuďom. A možno sa aj inšpirujete, aby ste to, čo robíte, a nemusí to byť práve písanie, robili s väčšou radosťou a vášňou.... celý text
Literatura světová Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
On Writing: A Memoir of the Craft, 2000
více info...
Přidat komentář
Nejsem jeden ze zarytých fanoušků, četl jsem od Kinga pár knížek. Ale tahle má něco do sebe. První, biografickou část jsem si užil asi nejvíc. Je tam krásně řečeno, že úspěch neroste na stromě a pokud jo, tak kurevsky vysoko a musíte za ním lézt pěkně dlouho. Rady ohledně procesu psaní, nebo samotné výstavby textu, jsou jednoduché, věcné a dají se skvěle aplikovat. Hlavně dokážou jakýkoliv text vytáhnout o úroveň výše.
Útlá, ale obsahově velká knížka pro všechny fanoušky Kinga, nebo pro všechny, co někdy sedli k počítači, nebo k bloku a zkoušeli naškrábat něco vlastního.
Veľmi zaujímavé čítanie. Prvá polovica je Kingov stručne podaný životopis a zopár inšpiratívnych historiek z jeho detstva, dospievania či dospelého života. Polovica druhá je zase návod ako napísať dobrú knihu, nejaké tipy k obsahu, štýlu atď. Nijak zásadná kniha, ale King má dar slova, takže aj náučná literatúra je v jeho podaní nesmierne pútavá.
Fajn kniha, jen trochu rozeběhlá několika směry. Kus života, něco rad jak psát a závěr, jak S. Kinga porazilo auto a co to stálo úsilí znovu se sebrat. I přes pár dobrých doporučení si myslím, že z jeho knih to lze jaksi líp pochopit - jak se může psát. Taky mi přijde zvláštní, že Harper Lee je tu coby muž - copak překladatel nezná paní Harper Lee a její knihu Jako zabít ptáčka? A spoustu dalších nových názvů knih, které známe pod jinými. Ale možná je to jen můj osobní problém.
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho...“
Přesně takto by se dala shrnout myšlenka celé knihy. Pravda, mou první přečtenou knihou, kterou bych se chtěl pochlubit je trochu netradiční kniha o tom, jak se vlastně taková kniha píše - něco jako film o filmu.
Upozorňuji však, že kniha není doslovným návodem, jak knihy psát, ale pouze pomůckou, která by měla spisovateli začátečníkovi ulehčit začátek psaní.
První část knihy sleduje život Stephena Kinga - mládí a dospívání, druhá část se již zabývá tématem psaní.
Knihu nemůžu hodnotit špatně, neboť obsahovala důležité rady začínajícímu spisovateli či spisovatelce a obsahovala (viz výše) autorovo curriculum vitae o kterém jsem věděl jen pramálo.
To nejdůležitější, co jsem si však z této knihy odnesl, byla věta: „Kdo chce být dobrým spisovatelem musí hodně číst a hodně psát.“
Dam 5 hvezd... Protoze:
-Casti s autobiografii se mi libi
-Navod, jak lepe psat asi nevyuziji, ale nekdo jako King asi vi, co pise, jak se pise
Kniha o psaní od samotného mistra v oboru byla pocta číst. Nejen proto, že jsem sama napsala knihu, (která doufám, že vyjde) ale i proto, že mě zajímalo jak on vlastně tvoří.
.
První část je o tom jak se ke psaní sám King dostal a na co si ve spojení s psaním vzpomíná, což pro mě částečně bylo opáčko, protože z jeho mládí jsem hodně věděla už z knihy Život a dílo krále hororu, ale nevadilo mi to. Další část je o gramatice a jak ji chytře využívat v textu. Líbily se mi příklady na větách a polopatické vysvětlení autora proč a jak. Část o samotném psaní není pro povahy, které si berou vše moc osobně nebo se urážejí. Autor je totiž hodně upřímný a píše to tak jako to je. Já osobně tohle miluju a mám ráda když se mnou lidé jednají na rovinu, takže já si to užívala. A poslední část je o tragédii, která ho během psaní této knihy postihla. Nehoda, při které stál na prahu smrti. V celé knize King ukazuje příklady na textech různých autorů a na jejich knihy odkazuje.
.
Hodně věcí si vezmu k srdci.
Kniha nie len o písaní. Prvá časť je o autorovom živote - stručná milá autobiografia. O nie vždy ideálnom detstve, závislostiach a trnistej ceste ku kariére profesionálneho spisovateľa. V ďalšej časti sa King venuje teórii písania a dozviete sa aj prečo je "cesta do pekla vydláždená príslovkami". Posledná tretia časť je venovaná zrážke s dodávkou z roku 1999, pri ktorej King takkmer prišiel o život. Pre mňa ako Kingofila veľmi bolestivých 20 strán.
Odporúčam každému fanúšikovi Kinga.
Kniha O písaní je v skutočnosti kniha o písaní Stephena Kinga (1. časť) a kniha o písaní podľa Stephena Kinga (2. časť).
Tá prvá časť vás o písaní naučí možno viac ako druhá, hoci je vlastne životopisom – autor v nej totiž predvádza v praxi všetko to, čo teoreticky pomenúva a rozoberá v druhej časti (napríklad štýl, tempo, jazyk...)
Čo sa druhej časti týka, je dosť pravdepodobné, že rady v nej obsiahnuté už poznáte (a praktizujete), najmä ak ste sa zúčastnili nejakej tej literárnej súťaže či tvorivého seminára; v Kingovom podaní sa však dobre čítajú, oprašujú, v prípade neznalých osvojujú.
Formálne by to u mňa už len pre autorov štýl a jazyk bolo za päť hviezdičiek, ale niečo vo mne verí, že písanie nie je len o písaní – to, čo mi chýba v tejto knihe (vlastne vo väčšine Kingových kníh) je väčšia úcta k životu (zmieňuje sa trebárs o šikanovanej spolužiačke, ktorá časom spáchala samovraždu – hoci sám priznáva svoj podiel na jej trápení, tým to preňho hasne; necítiť výčitky svedomia, väčšiu sebareflexiu), či ku kresťanstvu a jeho stúpencom (že opakovane zabŕda a ironizuje na tomto poli, som si zvykla už v minulosti, keď som prečítala pár jeho kníh, v poslednom čase si však vravím, že ak by podobným spôsobom niekto zhadzoval trebárs moju rodinu či priateľov, tiež by som si to neodbila tým, že dôvodom môže byť vlastná zlá skúsenosť či nevedomosť).
Prekážal mi aj zvýšený výskyt vulgarizmov – aj sám o sebe, aj preto, že v Kingovom prípade mi (nielen v tejto jeho knihe) pripadá akýsi samoúčelný, neúprimný, chcejúci páčiť sa, pobúriť, zaujať.
Určite sú však veci, na ktorých by sme sa s autorom viac-menej zhodli, napríklad: „Nepíšete preto, aby ste zarobili, preslávili sa, zapôsobili na opačné pohlavie, dostali niekoho do postele alebo si našli čo najviac priateľov. V konečnom dôsledku to robíte preto, aby ste obohatili život ľudí, ktorí vás čítajú, a popritom aj svoj. Podstatou písania je vstať, uzdraviť sa, všetko prekonať.“
Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.
Tak na 40 %. Keby som si prečítala anotáciu, mohla som byť pripravená na skutočnosť, že to bude spolovice životopis. Na čo ma ale nikto neupozornil bolo, že ten životopis bol riadne nechutný a k raňajkám nevhodný, plný zvratkov, zranení a rozplesknutých tiel. Bolo to fakt nutné? A bolo to vôbec do slova presné, či trochu prikrášlené, aby to pôsobilo šokujúco a teda komerčnejšie? Neviem. Čo horšie, po tom životopise neviem Kinga ani o trochu viac pochopiť. Nevysvetlil, prečo pil. Nevysvetlil, prečo drogoval. Len patetické klišé, ako si uvedomil, že rodina mu je nadovšetko. Jeho "život" pôsobí viac ako tuctový román než jeho skutočné romány.
Čo sa týka jeho prínosu k tvorivému písaniu, to bolo kusé, nesúrodé a trochu zmätené. Našla som si tam presne jednu užitočnú radu, inak išlo o známe veci alebo o veci v slovenčine nepoužiteľné. Príliš sa šprtal v základoch štylistiky, čo je téma, ktorá pre prekladovú knižku nemá veľký potenciál. Ale kde je výstavba príbehu? Budovanie napätia? Štruktúra deja? O tom nenapísal ani mäkké "f". Som dosť sklamaná.
Kniha, kterou jsem se neodvážil číst v českém překladu. Stephen King je člověk, kterému jsem, co se tipů k psaní týče, neměl důvod nedůvěřovat. Sebekritický autor podává výčet užitečných rad, jak svůj text nechat lépe plynout, jak přistupovat k vývoji postav a stavbě příběhu a mnoho dalšího, např. jak zabít své miláčky a proč se rozejít s příslovci a trpným rodem. King mě překvapil tím, že svým přístupem jde mnohdy proti "zažitým" reáliím romanopiseckého světa - a nejspíš na tom něco bude.
Kniha mě zklamala. Nevím sice, co jsem čekala, ale vlastně nic mi nedala. Neřekla mi nic, co bych o něm nevěděla nebo go bych se dozvěděla ráda.
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst. Abych věděla, ne jak mám psát já, ale abych věděla, jak píše King. Protože, nebudem si lhát. Po přečtení téhle knihy nebudete psát jako mistr. Budete jenom vědět, jak psát jako mistr (leč on se tím taky pokaždé neřídí, jak přiznal), ale tím se z vás King 2.0. nestane. Sorry... :(
Jenom mu budete o trochu víc závidět, že vy to takhle neumíte.
Současně je to autobiografie trochu netypického ražení, která mě moc bavila číst. King jede vzpomínky už od dětství, přes příběh Carrie, první vydané povídky, den, kdy JÍ poprvé uviděl, první práci, dobu, kdy doma měli dvě děti, ale žádné peníze, ale moc se v tom nezabředává (viz intervence od manželky, kdy mu došlo, že tady už končí všechna sranda, kdy to popsal jenom pár větami, přesto mě to úplně položilo) a já se v části na jeho vzpomínky na malýho kluka hodněkrát zasmála. A taky jsem se hodněkrát blbounce usmála. Roztomilej klučina :) hlavně ta část popisující, kdy si myslel, že určitá slova znamenají něco jiného. Čili potom četl, četl a četl. (Což je podle mě problém spousty začínajících autorů. Je jim sedmnáct, nemají nic načteno a potom se čertí, že jim někdo vyčte, že nemají slovní zásobu.) A jeho první první placená práce? Sladký :O maminky ví všechno nejlíp...
Ta autobiografická část byla prostě moc fajn, a udělala mi radost, protože jsem ještě žádný Kingův životopis nečetla. (Knihu od Lisi Rogak mám teprve připravenou.) A ta druhá část byla taky poučná.
Komu je kniha určená?
Fanouškům mistra a možná i začínajícím autorům. Ale ne všem. Určitě ne těm, kteří si nenechají poradit od někoho, kdo prodal miliony výtisků svých knih, protože si myslí, že jenom oni ví, jak vyprávět svůj příběh, když si nenechají ani poradit od nikoho z vydavatelství (nebo úplně na začátku od svých bet).
Když se koukám na své komentáře, asi bych nebyla schopná uplatnit základní poučku: "Potřebuješ to ve větě? Ne? Tak to tam bejt nemusí."
PS: četla jsem vydání z roku 2020, takže jsem si o tom z roku 2002 jenom četla. Naštěstí. Zrovna v knize tohoto typu, dost hustá překladová zvěrstva! :(
První kniha, do které jsem si dělala poznámky a dávala tam lepítka. Její přečtení by mělo být povinné pro každého, kdo chce psát.
Díky téhle knížce pochopíte hodně o Kingovi, o jeho knížkách, životě... ale také o tvůrčím procesu. Není důležité, jestli píšete, malujete nebo třeba vaříte - toto je za mě jedna z nejdůležitějších knih o kreativitě!
King je pro mě opravdovým králem literatury (a samozřejmě králem hororu), takže tuhle knížku beru jako skvost. Hodně mě bavila první část knihy, kde píše o svém dětství/životě, protože člověku dojde, že i naprosto obyčejný člověk jako on, může díky svému talentu a vytrvalosti dosáhnout svého snu a stát se někým ve svém oboru :) King je pro mě doopravdy inspirující člověk a druhá část knihy byla velkým přínosem pro mou tvorbu. Vypsala jsem si několik jeho myšlenek a budu se k nim ráda - a často - vracet!
Velmi vzácná kniha žánru - člověk , co fakt umí, prozrazuje svoje know-how.
Na začátek trochu z toho, co autora utvářelo a pak pár dobrých rad prokládaných spoustou povzbuzení. A sepsáno se spisovatelským umem, při kterém se vám občas pozvedne koutek úst v úsměvu.
Ať už Kinga máte rádi nebo ne, ať už chcete spisovat, či ne, doporučuji k přečtení.
P.S. To, že autor byl při psaní knihy Misery v nejhorší fázi své alkoholovo kokainové závislosti, dost o této knize vysvětluje. Mám pocit, že je to to nejděsivější, co kdy napsal.
Důvod, proč to číst: Kingova „učebnice“ tvůrčího psaní je nejen poučná (ano, to se předpokládá), ale hlavně vtipná, napínavá a čtivá stejně jako – no, cokoliv jiného od něho. Mě bavily obě části a obě mi připadaly stejně důležité: psaní je určeno vším prožitým + ujasněností, jak to pojmout. Není to žádný závazný návod, ale očividně funguje. Mně, člověku bez spisovatelského talentu i ambicí, skvěle slouží jako UČEBNICE ČTENÍ. U několika knížek přečtených v poslední době jsem si díky ní přesně pojmenovala důvody, proč mě štvaly.
Drobnost pro pobavení: četla jsem e-knihu, která se s anglickými vlastními jmény vypořádala svérázně: že se z Hazel stalo sloveso Házel, dobrá. Ale že jméno Bruce bylo nahrazeno něčím tak málo používaným, jako je přechodník Bruče, to mě pobavilo hodně.
Takže: jsouc žena, nemohu bohužel napsat: „Četl jsem Kingovo O psaní, celou dobu si spokojeně bruče pod vousy.“ Ale platilo by to stoprocentně.