O psaní
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326771/bmid_o-psani-5zv-326771.jpg
4
68
68
Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho možnosti psát působila jeho zaměstnání i lidé kolem něj. Současně čtenář objevuje jakýsi autorský manifest, který Bukowski neformuluje jako prohlášení pro veřejnost rozepsané do okázale formulovaných tvůrčích zásad: spíše mezi řádky čteme autorova zaujetí „pro svůj způsob“, přezíravost vůči mainstreamovému „správnému psaní“ i rigidním zásadám literárních škol. Navzdory takovému zdánlivě ledabylému postoji je zřejmé, jak důležité psaní pro Bukowského bylo a s jakou vážností se mu věnoval.... celý text
Přidat komentář
Noblesa pozdějších dopisů kultivovaných u vínečka svým nadhledem zcela evidentně překračuje počáteční kolísavou kvalitu korespondence psanou pod vlivem "sprostého" piva. A společensky přizpůsobivé akademické zápisky z úvah od čaje či kávičky se pro příliš raný umělcův věk (3-16 let) bohužel dochovat nepodařilo. Tak co se všem "Hankopichům" pořád nezdá? :-)
Nerad bych tady zabředl do nějakého lezení do zadku. A ani nechci opakovat, co už bylo řečeno tisíckrát a lépe. Takže jen ve zkratce.
Buk je špica.
Inspirativní myšlenkový pochody
Upřímnost a vytrvalost.
Víc takových spisovatelů.
Klobouček
Hoj
skrz dopisy získáváme intimní náhled do celého Charlesova života. Co si z toho vzít? Psaní je jako tlačení na velké, které by se nikdy nemělo vzdávat.
Kompilace z dopisů v nichž Bukowski popisuje svoje literární začátky a konce, svůj život na literárním okraji, který se stal ale časem literárním parnasem. Je to jako Bukovi básně a povídky. Vostrej tah na bránu (ať je tou bránou cokoliv, i když nejčastěji to je chlast, ženský, dostihy a samotný psaní) čiší z každý věty. Vše je doopravdy, i když hodně z toho je jen vymezení se vůči všem těm "zatuchlejm literárním spolkům". Je v tom i notná dávka pozérství a samolibosti, to je jasný už jen z toho rozsahu některých dopisů, i z tý často nekonečný lamentace nad životem, nad poezií, obecně ale nad celkovym stavem literatury. Ne že bych s Bukem vetšinou nesouhlasil, v některých věcech se projevuje až prorocky, ale ve Státech v tý době (řekněme 50. - 80. léta 20. století) bylo spousta dobrejch básníků, to je jasný už jen z těch dvou antologií, co u nás v 80. letech v překladu vyšly (Dítě na skleníku a Horoskop orloje), ale i z překladů, co vyšly v legendární edici Plamen (Kinnell, Ashbery, Patchen, W. C. Williams a další). No, Henk se prostě pohyboval v jinym prostředí, nebyl to univerzitní vzdělanec jako hodně básníků v tý době, a pro něj byl pokec s popelářem víc, než pokec s prezidentem (jako třeba Frost s Kennedym). Bukovi výtky stranou tvorby některých autorů jsou často jen haldou nic neříkající slovní vaty a nelze je brát jinak než jako součást autorova mýtu. Je to často jen geniální blábol. I když na Jeffersovi bysme se asi shodli, na Frostovi a Creelym už asi ne. Ale jinak osobně si taky raději pokecám s popelářem než s prezidentem, ať je to prezident čehokoliv. Popelář má vždycky co říct, kdežto prezident, ten bude vždycky jen kličkovat a chytračit.
A tak se nám díky nakladatelství Argo dostává pomalu ale jistě kompletního "starýho prasáka" se vším tím bordelem pod postelí, ve špajsce i na zachodě. Těžko říct, jestli by s tím "starej prasák" souhlasil. Možná by mu to bylo šumák, ale možná taky ne. Já už jen čekám, že třeba časem taky vyjdou i autorovi zápisky z papírků pod pivo. Je až s podivem, co všechno se dá z jedný mrtvoly vytřískat. Doporučuji.
Ku knihe som spočiatku pristupoval s istou nedôverou (hoci je to Buk), nie som totiž nadšencom rôznych korešpondencií, recenzií atp. Postupom času som sa však začítal a nabralo to spád.
V Bukovej korešpondencii pekne vidno, ako sa postupne názorovo vyvíjal, no jeho cynizmus a drsný pohľad na svet sa tiahli väčšinou knihy (ak nie celou). Zaujala ma hlavne záverečná časť, kedy už bolo z Buka cítiť istú vyzrelosť - teda v jeho podaní.
Zaujímavý doplnok k jeho poviedkovej tvorbe.
"... a tak tu dneska máme legie polospisovatelů, co nám buší na dveře a podstrkují a rozhlašují svého génia, protože jsou "neobjevení" a už ten fakt ne-objevenosti je ujišťuje o jejich géniu, protože "svět na ně ještě není připraven".
Na většinu z nich nebude svět připravenej nikdy; neumí psát..."
Henry Miller, Fante, Robert Crumb (that's underground) a spousta hříček a detailů o životě ("To sis zase vzal ty podělaný Cantos?" "Jo," já na to, "nemůžeme přece pořád šukat."). Zločin a trest, Cesta do hlubin noci, Zeptej se prachu. Céline zůstává těžce nesehnatelnej (ale už jsem si ji objednal v angličtině). Víc než kde jinde se tu Bukowski dokola zmiňuje o těch, co ho ovlivnili, jako Hemingway, Pound, Sherwood Anderson, a o tom, co pro něj psaní vlastně znamená. Byly to příjemný týdny, když jsem si četl tuhle knihu po krátkých částech, většinou na hajzlu, sdílel jsem Bukovo nadšení pro vydání sbírek a knih, nadšení pro psaní samotný, který pro něj byla terapie, bez které nemohl být (a bylo snadný) i pro to, jak kráčet životem a trpět.
Není nad jistoty.
"Děláme, co umíme, a moc nám to nejde.
Odsuzovaní. Uzamčený. Pózujeme s tím.
Moc pracujem. Moc se snažíme.
Nesnaž se. Nepracuj. Je to tam. Dívá se to rovnou na nás, prahne po tom, až se to vyvalí z uzavřený dělohy."
Toto by si mal prečítať každý, kto má spisovateľské ambície a ľutuje sa, že sa mu nedarí, a myslí si, že úspech a odozva musí prísť tak rýchlo ako "lajky" na facebooku či instagrame... Bukowski vám ukáže, čo to znamená čakať a čakať a čakať... Bukowski skrátka nikdy nesklame! 5stars
Nemohol som túto knihu nekúpiť, keďže od Hanka kupujem všetko, čo ešte nemám, nuž došlo aj na túto... korešpondencia od štyridsiatych rokov až takmer po jeho smrť. Nie som sklamaný. A myslím, že nikto, kto má Hanka rád, sklamaný nebude.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Nejpravdivější destilát života a umění, který můžete vyrobit. Bukowského upřímnost a bezprostřednost vám na každé stránce vykouzlí úsměv na tváři. Je dobré si uvědomit, že existovali a existují takoví lidé, kteří jsou schopni ve vší každodenní bolesti najít něhu a pohlazení a nesnaží se na vás hrát nějakou habaďůru.