O smyslu českých dějin
Josef Pekař
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48722/bmid_o-smyslu-ceskych-dejin.jpg
4
37
37
Statě a přednášky seznamují s méně známými fakty a jejich hodnocením.
Přidat komentář
Josef Pekař byl důsledným žákem Jaroslava Golla a tak zde klade velký důraz na vlivy vnější, z ciziny, v níž Češi mnohdy hledali vzor a přejímali od ní obyčeje. Hned v 1. a 2. kapitole je sv. Václav (tj. jeho druhý, posmrtný život) ten, jímž jsme se (zásluhou legend, např. Kristiánovy) zařadili mezi křesťanskou společnost. Husitství chápe jako důsledek jednak gotické mentality a zápasení Čechů s Němci.
Pekařova vědecká činnost a jeho nazírání z ní vyplývající významně ovlivnily dějepisectví jeho i pozdější doby. Pekařův výklad o smyslu (spíše o smyslech) českých dějin se příčí Masarykově představě o táborství jako nosném pilíři Čechů. Kritizuje samotnou představu o jednom smyslu našich dějin.
Nejvíc na mně zapůsobila část, která se týkala stavovského povstání, třicetileté války a pobělohorské rekatolizace. Pozoruhodný je i osud českých emigrantů a jejich vliv na další osudy Evropy. Mám teď na mysli českou stopu při počátcích Pruska jako evropské velmoci.
Znala jsem jméno Josefa Pekaře jako jméno největší historiografické kapacity První republiky, ale zatím mě jeho dílo míjelo; věděla jsem, že se zabýval 10. stoletím, obdivoval husitství a věnoval se období (po)bělohorskému, trval na pečlivém vědeckém studiu původních pramenů a oponoval Masarykově pojetí dějin. Nic z toho mě nepřipravilo na rozkoš ze čtení výboru z jeho díla; výbor řadím mezi své "aha-knihy" (tj. každou chvíli se praštím do čela a říkám si "aha!" nad sděleným faktem, skutečností, myšlenkou - o kterých jsem se zatím domnívala, že je znám nebo jim rozumím - a ono to tak úplně nebylo, alespoň ne v souvislostech) a Pekaře mezi kapacity s mimořádně pronikavým myšlením a přitažlivým literárním stylem (což u historika a dokumentaristy není pravidlem). Pokud je vám třeba podrobných informací o době svatého Václava, o osobnostech typu Jan Nepomucký (a o omylu vížícímu se k jeho svatořečení), o hraběti Thurnovi, Valdštejnovi, Komenském a kolegovi Palackém, plus o mně zcela neznámých "sedláckých intelektuálech", Františku Janu Vavákovi ze 17. a Josefu Dlaskovi z první poloviny 19. století, neváhejte, tohle je ten pravý zdroj. A závěrečné sumarizační stati Smysl českých dějin a O periodisaci českých dějin - to je sen...
Zaujala mě kapitola o Janu Nepomuckém, jak vznikl jeho kult, prakticky bez toho, že by za svého života cokoli dokázal (ve srovnání s Janem Husem). Přesto o něm píše Pekař hezky, že znamenal pro obyčejné lidi symbol, modlu, pozitivní bod jejich života, že je v jeho hodnocení potřeba povznést se nad jeho reálnou osobu a při tom vycházet ze skutečného života obyčejných lidí, kteří z něho mohli čerpat útěchu.
Autorovy další knížky
| 1990 |  O smyslu českých dějin |
| 1942 | Kniha o Kosti |
| 1992 | Žižka a jeho doba |
| 1991 |  Dějiny československé |
| 1921 | Bílá Hora |
Pekař je v českém prostředí bezesporu pojem. Do současné doby jsem četl spíše sekundární výklady jeho díla, tak nadešel čas na primární zdroj. Obsahově nemám co vytknout, řada kapitol doslova brilantní. Bohužel forma uspořádání knihy a pro mě ne moc dobře čitelná čeština za mě knize zbytečně ubíralo na nesporné kvalitě. Přesto je pro mě Pekařův výklad našich dějin daleko sympatičtější, než více protlačovaný Palacký či Masaryk.