• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Kniha o Kosti. Díl druhý - Josef Pekař

Vývoj hradu a panství v 17. století a poddanské poměry na českých panských dominiích v 17. a první polovině 18. století. Klasické dílo české historiografie. detail knihy

Nové komentáře u knih Josef Pekař

Deníky Josefa Pekaře

„"Tusar má za ženu Němkyni, učitelku prý velmi chytrou."“
— zleosz

---

Kniha o Kosti: Kus české historie. Díl prvý

„Tohle nemá obdoby. Když povážíme dobu, ve které to vzniklo, je to vlastně manifestace nové historiografie. Josef Pekař představuje naprosto komplexní obraz regionální historie na případu panství kosteckého, tedy s hradem Kost a to na základě písemných pramenů. Činí tak zcela uchvacujícím způsobem. Jedna věc je podrobnost a smysl pro detail. Člověk se dozví, kolik spodniček bylo ve skříni a jak asi vypadala věž a kolik lopat bylo ve skladu. Zároveň nahlédne do hospodářství panství, jak se vyvíjelo vlivem dějinných událostí a změnami majitelů. Dále ale přehlédne celou historickou situaci, neboť panstvím neustále projíždějí švédská vojska, dokonce se na hradě usazují, a pak zase odcházejí, majitelé samozřejmě řeší rekatolizaci apod., takže celé ty dejinné proudy jsou všudypřítomné. Dalším aspektem je, že Pekař vede se čtenářem zcela otevřenou debatu. Když něco neví, nedohledal, nebylo zaznamenáno apod., bez okolků mu to řekne. Je to jakási čistá hra, která navíc je psána v ichformě, takže čtenář má pocit, že mu to Pekař přímo vypráví. A poslední aspekt je Pekařův srdeční vztah ke kraji a k látce, kterou si zkrátka "vymazlil". Vymazlil si i vydání, které v roce 1909 vyšlo jeho vlastním nákladem a protože byl i milovník krásných knih, tak ta výprava je famozní. Různé skládací mapy, dopisy a jejich překlady na průhledných fóliích, různé barvy, a pěkný formát i zlom. Tohle vydání pak zopakoval v Melantrichu v roce 1935. To jsem četl. Nádhera a rozkoš. A pokud člověk má vztah k Českému ráji, je to určitě povinná základní literatura. Toto je první díl, zaměřený na hrad Kost a jeho proměny v průběhu několika staletí. Následuje druhý díl, na který se vrhnu vzápětí (stejná úprava). Chystal i třetí, z čehož se dochovalo jen torzo, nicméně i to nakonec vyšlo. Tak se těším.“... celý text
— Apo73

---

O smyslu českých dějin

„Pekař je v českém prostředí bezesporu pojem. Do současné doby jsem četl spíše sekundární výklady jeho díla, tak nadešel čas na primární zdroj. Obsahově nemám co vytknout, řada kapitol doslova brilantní. Bohužel forma uspořádání knihy a pro mě ne moc dobře čitelná čeština za mě knize zbytečně ubíralo na nesporné kvalitě. Přesto je pro mě Pekařův výklad našich dějin daleko sympatičtější, než více protlačovaný Palacký či Masaryk.“... celý text
— Lesní_chodec

---

---

Bílá Hora

„Sto let stará, podrobná a zajímavá studie českého historika Josefa Pekaře. Bílá hora, znamení hanby, nám Pražákům denně připomínáno s každým spojem tramvaje č.22, která na cestě z Hostivaře přes celé město má na svém čelním skle název konečné stanice! Bílá hora, na tři sta let konečná stanice pro český národ, symbol nejednoty, politikaření a zbabělosti. Díky tramvaji č.22 nikdy nezapomeneme!“... celý text
— heavy66

---

Objevy Bretholzovy čili od které doby sedí Němci v naší vlasti

„Tohle bylo strašně, strašně zajímavé - jako příležitost zamyslet se nad sudetoněmeckou otázkou i nad problematikou toho, co historik může a nemůže v zájmu svého národa. Josef Pekař v ostré - a nutno uznat, že dost vtipné - polemice "popravuje" knihu Betholda Bretholze, v níž se sudetský historik snaží dokázat kontinuitu německého osídlení českých zemí od dob Markomanů. Jinými slovy Bretholz popírá, že by byly české země státem dvou národů teprve od kolonizační vlny ve 13. století, která je podle něho podepřena jedině zfalšovanými Rukopisy královédvorským a zelenohorským. Proti tomu Pekař samozřejmě dokazuje, že až do 13. století tvořili Němci v Čechách jen vskutku malou menšinu, nikoli autonomní zemský národ. Od začátku je jasné (a Pekař to v závěru explicitně napíše), že Bretholzův beznadějný pokus dokázat nedokazatelné je reakcí na Masarykovo prohlášení, že Sudetoněmci jsou pouhými "imigranty a kolonisty", což se má odrazit na jejich právním postavení v Československu. A v tom tkví celá tragédie tohoto vědeckého sporu o věc v podstatě absurdní. Adekvátní reakcí na Masarykovy šovinistické bláboly by byl (kromě rány pěstí) výzkum dokazující státotvornou a civilizační roli Českých Němců, jaký také poskytli jiní sudetští (i čeští) historikové. Nikoliv však... no, popírání víceméně zjevného faktu. Bretholz, bohužel, přistoupil na Masarykovu představu, že by Němci měli svoji existenci nějak obhajovat. Pekař uvádí pádné argumenty zpochybňující až vyvracející Bretholzovu tezi (čili dokazuje, že kolonizace se fakt stala). Navíc jeho spisek může posloužit i jako velice zestručněné shrnutí dějin Čechoněmců ve středověku, takže nakonec možná sudetské věci prospěl více než chudák jeho zmatený kolega. Nemůžu ale úplně souhlasit s Pekařovým odsudkem celé Bretholzovy práce jako "falzace", "klamu", "hájkoviny". Konkrétní případ falšování Pekař uvádí jen jeden: Bretholz vsadil do uvozovek jedno slovo v prameni z karolinské renesance. Jasně, je to daleko za hranicí toho, co si historik smí dovolit. Ale uvozovky se začaly používat v 15. století, takže poučenému čtenáři je jasné, že v originále být ani nemohly. Asi bych to nazvala spíš citačním fušerstvím než falzací. Bretholze neomlouvá, že to myslel dobře (úplně stejně jako Čechy neomlouvá, že si z romantického vlasteneckého nadšení padělali Rukopisy). Pekařovu poctivou vědeckou práci plně obdivuji a logicky stojím na jeho straně. Ale stejně Bretholzovi rozumím, především vzhledem k chování slavné první republiky vůči Němcům (a Maďarům, Rusínům, Polákům, Slovákům, ...).“... celý text
— JulianaH.