O sobě
Josef Sudek , Jaroslav Anděl
Rozhovory, které v 70. letech vedl s Josefem Sudkem Jaroslav Anděl jsou nejen jedinečným svědectvím o Sudkově životě, díle a myšlení, ale i pozoruhodným literárním skvostem, věrně reprodukujícím Sudkův způsob vyjadřování.
Přidat komentář
Nesouhlasím s názorem, že zde mělo dojít k zásahu editora. Chápu, že pro někoho jsou tam poněkud choulostivá slovíčka, ale tak se prostě často v soukromí mluví. Pro kamery či útlocitné to pak třeba napíše někdo jako Mára Prchal, že.
Jako fotograf a majitel jeho knih jsem za takovou knihu rád. Dřív to bylo řemeslo, dnes je fotografování spíše o tom, kdo umí lépe postproces. Z původní fotky nemusí zůstat skoro ani ….. Děkuji mistře za Vaše upřímné odpovědi.
Miluju tvorbu Josefa Sudka. Jeho fotografie jsou nápadité a neotřelé. Ale tahle kniha potřebuje zásah editora jako sůl. Je hezké, že pan Anděl chtěl zachovat autentickou výpověď, ale co snesou uši, nesnese vždy papír a oko. Chtělo to výraznou slohovou péči. Za mě zklamání.
Kniha zaujalo autorskou otevřeností, ale obsahem mě přišla poměrně strohá, krátká a dělením sem tam trochu ledabylá. Každopádně to nic nemění na síle výpovědi jednoho z našich největších fotografů.
Sudek je fantastický, čistý, upřímný. Mluví jak mu zobák narostl a nebere si servítky. Kritizuje hlavně sebe.
Nemyslím si, že je tak mytický, jak ho prezentuje autor v Úvodu. Dokonce si myslím, že slovo autora mělo být v tomto případě slovo Závěrem, protože ten, kdo udělá tu chybu, že si nejprve přečte Úvod, je zbytečně determinován.
Každopádně souhlasím s autorem v konstatování, že jednou z nejsilnějších pasáží knihy, je Sudkův rozbor jeho tvorby.
Rozhovory s Josefem Sudkem, snad autentické. Dozvíme se také dost o životě válečných invalidů z 1. světové války v Praze, to jsou zajímavé reálie, to se mi líbilo. Sudek mluví o svých začátcích, o přátelích a popisuje i některé technologie klasické fotografie. Kdo zná jeho fotografie, doplní si i něco o jeho osobnosti, to mě na čtení zajímalo.
Při čtení předmluvy jsem si říkala, že jsem asi šlápla vedle, že to nebude knížka pro mě. Ale samotný rozhovor mě strašně bavil. Nejen proto, že jsem se něco dozvěděla o člověku, o kterém jsem ani nevěděla, že existoval. Nejen proto, že jsem si uvědomila, že fotografování v jeho začátcích byla těžká dřina a hlavně alchymie a díky tomu se na staré fotky budu už vždycky dívat jinýma očima. Ale také mě čtení donutilo častokrát hledat na internetu další a další informace o věcech a hlavně lidech, kteří jsou v knize zmíněni a tím jsem se obohatila o spoustu poznatků z oblasti fotografie, malířství a umění vůbec.
Samotný pan Sudek mě jako člověk okouzlil. Na první pohled člověk úplně obyčejný, nezajímavý, jadrně se vyjadřující...ale z jeho vyprávění je cítit, jak inteligentní a citlivý byl, pracovitý, velice pokorný a skromný, s ohromnou láskou k umění. Díky čtenářské výzvě, že jsem ho mohla aspoň trošku poznat.