O trůn a lásku
Jiří Pernes
Dramatický život a tragická smrt Františka Ferdinanda d´Este. Arcivévoda František Ferdinand, synovec Františka Josefa I., který se stal po smrti císařova jediného syna následníkem rakousko-uherského trůnu, byl stařičkým panovníkem považován za potížistu a jejich vztah byl značně komplikovaný. Arcivévoda si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou a před dvorskými intrikami se uchyloval na zámek Konopiště a ke své rodině, kterou velmi miloval. Budoval si vlastní vojenskou kancelář a promýšlel plány na modernizaci a reorganizaci říše, ty však byly přerušeny tragickou smrtí obou manželů v Sarajevu. Tato smrt znamenala začátek 1. světové války, začátek rozpadu Rakouska-Uherska a počátek nového uspořádání Evropy.... celý text
Přidat komentář
Výborně napsaný životopis Františka Ferdinanda d´Este.
Historické období, které mě hodně zajímá - poslední léta Habsburků a jejich rakousko-uherské říše a celé to dění a vír, který stáhl do té doby nic netušící Evropu do války, která prvně v dějinách mohla být nazvána světovou.
Pro našince o to víc zajímavé, jak byl život následníka trůnu svázán s českými zeměmi, z tohoto hlediska např. samostatná kapitola o Konopišti. A nebo docela imponující boj o Žofii Chotkovou a o možnost uzavřít s ní sňatek.
Zajímavý pohled na plány následníka trůnu na budoucí federalizaci říše podle národnostních kritérií, které ovšem vzhledem k dalším událostem zůstaly ležet - možná bohužel - v šuplíku…
Podrobně je popsaná cesta následníka trůnu s manželkou Žofií na manévry do Bosny a Hercegoviny v červnu 1914 a tragické sarajevské události.
A čtenář se i trochu zamyslí při poněkud smutném popisu okolností násilného vystěhování sirotků po následníku trůnu z Konopiště po roce 1918, kdy si děti Františka Ferdinanda nemohli odvézt s sebou na památku ani fotografie svých rodičů a aktivisté nové republiky jim při odjezdu prohledávali zavazadla…
*
„Oficiální místa rakousko-uherské politiky využila následníkovy smrti k rozpoutání války. Konečně se měl splnit trvalý sen generála Conrada von Hötzendorf o vedení preventivní války proti Srbsku. Ať je to paradoxní sebevíc, stal se František Ferdinand, který tak houževnatě a rozhodně vystupoval proti jakýmkoliv rakouským válečným dobrodružstvím, záminkou k útoku na Srbsko. Nyní, po jeho smrti, tu již nebyl nikdo, kdo by dokázal vzdorovat válkychtivým kruhům, stojícím v čele monarchie.“
*
„…Jeho životní kroky byly pohnuté a vzrušující. Současného zkoumatele jeho skutků však daleko víc vzrušuje ta nenaplněná možnost, která je s jeho osobou spojena. Možnost, že kdyby Principovy střely v Sarajevě nenašly svůj cíl, Evropa a svět by dnes vypadaly jinak.“
----------------------------
Koho život Františka Ferdinanda d´Este zajímá, doporučuji čtivou beletrii Ludwiga Windera Následník trůnu, na kterou místy odkazuje i Jiří Pernes.
Nakladatelství Brána je sázka téměř na jistotu. Kniha obsahuje, dle očekávání, spoustu historických údajů, která ovšem autor podává velmi čtivě. Vše doplněno úžasnými dobovými fotografiemi ( měla jsem k dispozici eknihu z knihovny, kde se většinou fotka rozjela na dvě strany a popis na další, ale i tak oceňuji). Zmiňované období patří v historii k mým nejoblíbenějším, možná pro svou okázalou noblesu. Tu hraběnka Žofie Chotková jen podtrhuje. Životní osudy všech postav (nejen hlavních hrdinu) jsou dotáhnuté až do konce, což celý příběh přirozeně uzavírá. Opět
se potvrdilo, ze pokud autor píše o tématu, kterému rozumí, vyjde z toho kvalitní čtení. Sdílím závěrečnou nevyjasněnou domněnku o tom, jak by asi vypadala Evropa dnes, kdyby se tenkrát G.P. netrefil?
Štítky knihy
životopisy, biografie Habsburkové sarajevský atentát František Ferdinand d´Este, 1863-1914
Přiznám se, že název ve mně evokoval červenou knihovnu, ale o tu se teda rozhodně nejedná. Knížka vyšla dříve pod názvem Život plný nepřátel, toto je její doplněné vydání. Františkem Ferdinandem d´Estem se zabývá opravdu důkladně. Výchova, dospívání, vztahy, záliby, politické názory a jejich vývoj, plány přebudování monarchie atd. Je to opravdu komplexní. Autor často využívá citace z dopisů, vzpomínek pamětníků, ale i třeba výňatků z novin, což knížku hodně oživuje. Ke zdrojům je kritický, pokud se v nich tvrdí něco, co není doložené, tak to jasně napíše. Některé pasáže mě připadaly až dost podrobné, třeba jeho cesta kolem světa nebo zvelebování Konopiště (na druhou stranu to byly opravdu zajímavé informace, dát si kolem pozemků ostnatý drát a nechat je hlídat pokutujícími četníky, to se opravdu nevidí často). Celkově bych hodnotil 85 %, kdo se zajímá o Habsburky, tak ať si klidně pár procent přidá.