O zahradě
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47100/bmid_o-zahrade-55l-47100.jpg
5
252
252
Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí. O jednom takovém vypráví tato knížka pro děti i dospělé. Působivé celostránkové ilustrace jsou doplněny poetickým příběhem kluka Františka, který má oči plné snů. Ten ve svém světě, ve svém městě, objeví jednoho dne ztracené místo, na kterém stojí tajemná zapomenutá zahrada. František si představuje, co všechno asi zahrada skrývá. Do zahrady snů vstupuje až po dlouhých letech jako starý muž. Všechno je ale už trochu jinak, než si jako dítě vysnil.... celý text
Přidat komentář
Rezavá branka.Vydá své tajemství ?
Fantazie dětství uložená někde kdesi v podvědomí.
Toulání v uličkách.Osvětlených strohým podvečerním svitem luceren.Oprýskané zdi.Dlažba posypaná listím hrajícím barvami.
Labyrint vzpomínek chodící městem.
Hradby komínů.Vlnolamy střech.Šumění větru v okapech.
Vzdálený příboj přilehlé silnice.Lavičky bez plachet.V dáli za vrcholy stožárů.Neznatelný obrys věže ?
Ne ne.Je to maják.
Ty poblikávající signály našeho dětství.Našich vzpomínek.Ztracených klíčů.
Tak málo textu - tak hodně pohlcující.Ponořený.V polovině takřka nedýchající.Nevěřicně pokyvuju.Otáčející stránkamy.Velmi pomalu.Pravidelné dávkování.
Kdo má rád takové oprýskané vyprávění.Zamiluje se.
Vzhůru za obzor.Tam čekají dálky.Skryté snění.
“Kluk František a jeho oči plné snů”
Nádherný příběh s kouzelnými ilustracemi, jejichž krása vyniká na velkém formátu knihy. Mám ráda knihy podporující fantazii a tato k nim rozhodně patří.
Bože, jak dlouho mi Pavel Čech unikal! Přitom jeho styl je přesně ten, který mám moc ráda. A navíc je z Brna, tudíž léta číhal někde za rohem, aniž bych o něm věděla...A tak jsem si pro začátek pořídila hned několik jeho knih.
Ta neuvěřitelně krásná a snová zahrada mě uchvátila. S Františkem jsem se prošla starým městem s jeho tajemnými schodišti, úzkými uličkami, temnými dvorky, až jsme došli ke dvířkám s obrovitým zámkem...
Je to překrásná knížka plná nádherných ilustrací, v nichž je skryta spousta vynalézavých a vtipných detailů. Mně kratičký příběh vůbec nepřipadal smutný a melancholický. Pro mne byl plný naděje a krásy...
Doporučuji.
Po téhle knize jsem sáhl ze dvou důvodů. Prvním jsou celostránkové, nádherné, snové a náladové ilustrace Pavla Čecha. Druhý je ten, že ústředním motivem téhle knížky je tajemná zahrada za vysokou zdí, uzamčená železnou brankou. Kdo se zajímá o tajemno nebo okultismus možná ví, že i zahrada může být tím, co se nazývá tzv. okultním okrskem. Jako příklad mohu uvést třeba Krakonošovu zahrádku a nebo dnes již neexistující Andělskou zahradu, která sídlila blízko Václavského náměstí v Praze. Padlo tu dvakrát slovo okultní, ale není třeba se bát, tahle knížka je skutečně pro děti. A nejen pro ně. Každý z nás určitě někdy šel ve staré zástavbě kolem podobné zahrady, kterou ukrývá vysoká zeď a jen něco málo z ní poodkrývá zamčená branka. Někteří z nás si asi pomysleli, co asi za tajemství ukrývá. Zahrada v této knize také něco skrývá. Já měl to štěstí, že jsem v ní nalezl nádherné kouzlo.
U tohoto příběhu jsem si plně uvědomila známou věc, že knihy jsou cesty do jiných světů, jiných dob, ale i cesty do vlastní duše a minulosti. Kterak jsem si v dětství myslela, že konečná vlaková zastávka v našem městečku znamená hranici světa a jak jsem si představovala, co všechno za tou konečnou je a nekončí...
Nádherná knížka pro toho, kdo nezapomněl.
"A na jednom takovém
ztraceném místě stála zahrada.
Zapomenutá, tichá,
obehnaná vysokými zdmi
vonícími deště a kouřem.
Tajuplné mapy
neznámých kontinentů
na opadaných omítkách."
Příběh O zahradě vypráví o chlapci Františkovi, který se toulal ulicemi města, až narazil na starou, opuštěnou zahradu. Nikdy se do ní sice nepodíval, ale tajuplné příběhy, které se o zahradě vyprávěly, ho inspirovaly k tomu, aby sám jednou vyrazil do světa. Do zahrady snu vstupuje až po dlouhých letech jako starý muž.
Moc se mi líbily nádherné obrázky. ❤️
„Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí.“
Jenže ono to (naštěstí) není nutně o biologickém věku a sám autor je toho důkazem. Jinak by „na stará kolena“ nestvořil tolik krásných věcí, jako třeba tuhle knihu.
PS. Knihu i jejího autora jsem objevila díky Výzvě - díky za ní.
Nááádhernééé ilustrace, překrásné dílo. Doufám, že ho znovu někdo vydá. Po literární stránce je to trochu slabší, o to více však vynikne výtvarná stránka. Ostatně už v anotaci se píše, že Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem. Tento podle mého názoru právem oceňovaný malíř ilustroval už několik knih, některé jsou naše srdcovky. Knížka O zahradě je jedna z nich. Jedna z těch nejkrásnějších. Já nevím, co k tomu dodat. No, potěšil nás, velmi.
Na knihu jsem se moc těšila. Není k sehnání. Byla jsem moc ráda, že mi ji půjčila jedna milá čtenářka výměnou za půjčení Červenáčka.
Motiv Zahrady se objevuje v každé autorově knize. Chtěla jsem vědět, jak to je s tou původní podobou.
Nebyla jsem připravená na nápor melancholie.
Tolik promarněných šancí.
Tolik ztracených snů.
Tolik poztrácených barev.
....a za to všechno může každodenní život, který nás mnohdy vede cestou necestou....
Kéž bych nikdy neminula šanci projít pootevřenými dvířky do říše vnitřního dětství.
Kéž nezapomeneme na dítě v nás !
....krásné....jako vždy, ale tentokráte smutek nějak moc vládl mým emocím, možná nejsem v tom pravém rozpoložení....třeba při druhém přečtení bude lépe.
Texty jsou krátké, jednoduché. Ale předpokládám, že mají jen nenásilně doprovázet ilustrace. Knížka je nádherná. Pravidelně se k ní vracím.
Soudím, že hlavní myšlenkou je snaha vyzdvihnout důležitost lidské fantazie provázející člověka napříč během času. Schopnost představivosti je kořením lidského života a ne každý je schopen uchovat si ji v plné síle, v jaké je vlastní dětem, také po dobu dospělosti a stáří. Svět představ, myšlenek a snů je pro nás bezednou truhlicí bohatství a v některých úsecích života může být naší jedinou a zcela dokonalou svobodou.
Příběh vypráví o chlapci Františkovi, jehož duše nacházela ta nejopravdovější dobrodružství ve vlastní představivosti a o jeho touze odhalit dosud nepoznaná tajemství tiché a opuštěné zahrady. Zahrady, v níž se i čas zastavil. Zahrady, jež osamocena v tichu vlastního světa zůstává ukryta kdesi v hloubi labyrintu starých uliček ...
V díle je bazální složkou ilustrace. Jedná se o dominantní prvek, který prozaicky psanému textu dodává nádech poetična. Celostránkové ilustrace se nesou v duchu malebnosti s jistým odrazem jemných nuancí melancholie. Dle věku čtenáře mohou být vnímány až s určitými pocity nostalgie. Tomuto dojmu v nemalé míře přispívá specifický rukopis Pavla Čecha, který svou volbou barevné kompozice dokáže asociovat pocity klidu, či dokonce jakéhosi zpomalení běhu času. K povzbuzení imaginace napomáhá mlžná barevná forma a nenachází se zde element dynamiky, který by mohl v celkovém pojetí příběhu působit rušivě. Z ilustrací na čtenáře vyzařuje citová bezprostřednost, dalo by se říci až meditativní poetismus. Za zmínku stojí autorovy detailně propracované malby labyrintů uliček, jež se vyznačují křehkou lyričností a mistrnou detailností.
Další dokonalá knížka od P. Čecha, kterou jsem s chutí přečetla, resp. prožila s klukem Františkem. Dětská fantazie nezná mezí. … Jak dospíváme, tak o schopnost „vidět“, co je za zdí, bohužel přicházíme. Dětství je podle mě nejkrásnější období. Vzpomínám si na tu intenzitu prožívání, dobrodružné výpravy, tajuplná místa, která jsem toužila probádat, při procházkách v lese jsem si představovala, že pod skalními mini převisy, bydleli pravěcí lidé, s úžasem jsem visela babičce a dědovi na rtech, když něco vyprávěli, atd. Místa mého dětství dnes pro mě už ztratila své kouzlo. Když sleduju své děti, tak jim závidím, že schopnost naplno prožívat stále mají a plnými doušky vychutnávají. A já si díky knize O zahradě zase na chvilku své dětství připomněla. … Tak si říkám, že v P. Čechovi musel zůstat velký kus dítěte…
Knížka zaujala i mou skoro čtyřletou dceru. Hned poznala obrázek Tarzana, kterého zná od pavoučka Čendy:-)
jsem výtvarníkem od chvíle, co dýchám. dělám obrazy. myslím v obrazech.
říkám to proto, abych osvětlila, proč tahle kniha patří mezi moje nejoblíbenější tituly poslední dekády. je totiž strašně moc nádherná. zasněná. nostalgická. miluju staré domečky, stará města, stříšky, okýnka a průhledy do jinam, tajuplná světýlka. příběh i ilustrace mě naprosto dostaly, nemohla jsem knížku v tom obchodě nechat. dodnes má v mém srdci malé svítivé místečko a vím jistě, že ji nikdy neprodám.
[ pozn. je to ta s fialovou obálkou, nevím proč se po odeslání komentáře změnila :) ]
Svět by byl mnohem krásnějším místem, kdyby si duše dospělce v sobě uchovala kouska toho dětského zraku... Nádherná kniha. Nejen pro děti!!!
Většina čtenářů knihu hodnotí pozitivně. Ja bohužel nemohu. Nevím co jsem měla za výtisk, ale byly v něm minimálně 3 gramatické chyby- překlepy. Ilustrace jsou velmi zdařile ale co se textu tyče všechny knihy p. Čecha jsou velmi proste. U této knihy jen dospěly člověk pochopí pointu, malému dítěti unikne a nemá šanci pochopit autorovu myšlenku.
Krásná jednohubka, ke které se ráda budu vracet. Ilustrace, text - vše povedené. A zamyšlení, které to ve člověku vyvolá, je také příjemné. Hned se chce člověk rozhlédnout a najít si vlastní tajemné místo, kde vzpomene na své sny.
Štítky knihy
zahrady, zahrádky dětský hrdina podzim dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 2011 |  Dědečkové |
| 2014 | Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2016 | A |
Ačkoli mám pro pana Čecha velkou slabost, tentokrát nemůžu se zcela sesouladit s vyzněním jeho knihy. Opravdu jsou tajemné zahrady, plné tušených dějů určeny pouze dětem? Opravdu by starý muž, který do takové zahrady vejde odešel s prázdnou? Chápu tu nostalgii, chápu co tím chtěl autor říct, ale nevěřím, že by tomu tak bylo... výtvarně opět perfektní, ale lehké bodíky dolů za nevyužitý ideový potenciál...