Občan 865
Debbie Cenziper
Kniha popisuje obtížné a vleklé úsilí amerického Úřadu pro zvláštní vyšetřování (OSI) najít, zbavit amerického občanství a vyhostit bývalé nacisty a jejich pomocníky, kteří se po válce vloudili do Spojených států a vedli tam poklidný život, aniž by zaplatili za své zločiny. Všichni takoví při žádosti o azyl lhali o své minulosti a v poválečném zmatku bylo nemožné jejich tvrzení ověřit. O nacistické minulosti hlavního „hrdiny“, Ukrajince německého původu Jacka Reimera (Občan 865), se OSI dozvěděl až čtyřicet let po druhé světové válce...... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2020 , Universum (ČR)Originální název:
Citizen 865, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha která nám ukazuje jaké zločiny byly páchané a jak se pak ty co se na nich podíleli ukrývali a žili své životy dál.Kniha je psaná težší formou ale je to spisovatelský skvost.Myslím že bylo správné rozhodnout se napsat knihu s týmto tématem.Jak se pátralo po nacistických vojácích po světe a dostat je před soud.Jen škoda že se na mnoho z nich nepřišlo a nemohli pykat za své činy.
Na knihu jsem se velice těšila jelikož vypadala velice zajímavě co se týče tématu. Bohužel její zpracování mě nebavilo, autorka často přeskakovala v ději do minulosti a zase zpět ale za mě nelogicky. V některých pasážích byla pro mě kniha velice těžce čitelná.
(SPOILER)
Tato kniha byla pro mě klíčová ohledně zjištění, kde se vzali takzvaně Ukrajinští hlídači vyhlazovacích táborů Belzec, Sobibor, Treblinka a dalších. Vždycky jsem si říkala, co to bylo za lidi? Tato kniha není podrobný dokument o nich, jde hlavně o příběh Petera Blacka a dalších historiků a vyšetřovatelů Úřadu pro zvláštní vyšetřování, který nashromáždil největší množství dokumentů o těchto mužích. Kniha spíše vzdává hold záslužné práci amerických vyšetřovatelů. Ale pro mě bylo zajímavé toto zjištění: Když Hitler přepadl Sovětský svaz, 22.6.1941, dostali se Rudoarmějci např. u Minsku do německého zajetí. Byli umístěni do zajateckých táborů Stamm lagerů (v Českém Těšíně, Zaháni- viz film Útěk ze Saganu a různě jinde v Polsku). To léto roku 1941 právě nacisti vlastními silami nezvládali hromadně zabíjet židy. Potřebovali na to najmout další lidi. Tak vzali ty Rudoarmějce z těch Stammlagů a odvezli je do Trawniků. A tam v těch Trawnikách dostali černé uniformy, zbraně a vysvětlili jim, že budou pomáhat německé policii. Národnostně to byli ukrajinští Němci, Ukrajinci, Lotyši a Litevci a další. A tak tihle přestrojení Rudoarmějci šli dělat Wachmany - strážné k plynovým komorám, honili židy z ghett do transportů, stavěli je k jámám hromadných hrobů Dělali tu nejodpornější práci za Němce. Dá se to pochopit? Nejdříve šli do války, aby porazili Hitlera a v té válce se změnili v Hitlerovy pomahače při nejnechutnější nelidské činnosti? Mě to fascinuje, lidem stačí něco nakecat, dát jim práci, jídlo, hodnost a peníze a udělají cokoli.
Ještě jeden opis ze str. 105:
V polovině osmdesátých let začali dva členové estonské emigrantské komunity tajně vybírat odpad z kontejneru, který Úřad pro zvláštní vyšetřování v centru Washingtonu používal. Dva roky odnášeli navršené pytle s odpadky do jedné místní garáže, vysypávali jejich obsah na podlahu a třídili ho. Mezi rozdrcenými cigaretovými špačky a zbytky obědů nacházeli dokumenty a poznámky, které úřad vyhodil. Pak je pokradmu zabalili a rozesílali obviněným nacistickým kolaborantům.
Už za bolševika se vědělo že nejbestiálnější dozorci koncentráku byly Ukrajinci.
Nezapomeňme na 150 000 Poláků i několik Čechu zavraždených na Wolyňi Ukrajinskými Banderovci ,takovým způsobem jaký by ani Němci nedokázali.
Nejhorší je že na Ukrajině byl obnoven kult fašisty Banderi a EU to přehlíží. To je neúcta k milionům obětí holokaustu.
Za mě velice čtivá a zajímavá kniha o holocaustu, která popisuje méně známá fakta. Zejména mi představila tzv. muže z Trawniki. Výcvikové tábora pro jedince, kteří patřili mezi hlavní vrahy polské židovské populace.
Zajímavé téma, srozumitelně a čtivě podáno, ale ze zpracování jsem trochu rozpačitá. Jde o beletrizovanou literaturu faktu, kde hlavní linii vyprávění protíná mnoho roztříštěných příběhů, které s dějem často nijak zvlášť nesouvisí. Knihu nedokážu vnímat jako čistou non-fikci, ale ani jako román inspirovaný skutečnými událostmi, což kazí celkový dojem.
Doporučuji knihu těm čtenářům který baví období 2.sv a téma holocaustu. Za mě kniha splnila očekávání!!! Je tam mnoho faktu a šokujicích odhalení o národu který se tváři jako beránek ale je to převlečení vlk!!!