Občanská neposlušnost a jiné texty o svobodě a nesvobodě
Henry David Thoreau
Henry David Thoreau, americký filosof, esejista, básník a v neposlední řadě bojovník za svobodu, se po odmítnutí zaplatit daň na protest proti válce a otrokářství dostal do vězení, které jej inspirovalo k sepsání eseje Občanská neposlušnost. Esej vychází v novém překladu a kromě ní v knize najdete i tyto další texty: Otroctví v Massachusetts, Reforma a reformátoři a Život bez principu.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2014 , Broken BooksOriginální název:
Civil Disobedience and Other Essays, 1849
více info...
Přidat komentář
Okrem troch esejí geniálneho Thoreaua sa v tomto vydaní nachádza aj autobiografická esej od Ralpha Walda Emersona venovaná Thoreauovi. Celá publikácia vás najprv osloví svojou útlosťou, no po prvých stránkach zistíte, že tá útlosť určite nepatrí myšlienkam a názorom nachádzajúcim sa vnútri. "Občianska neposlušnosť" je perfektným manifestom, ktorý nestráca nič na aktuálnosti ani dnes. Nasleduje obhajoba známeho abolicionistu Johna Browna. Poslednou esejou je "Život bez principu", ktorý dokonale dokresľuje všetky doterajšie Thoreauove myšlienky, či už v tomto diele, vo "Waldenovi", v "Mainských lesoch" či v "Toulkách přírodou". Viď citát:
„Když člověk tráví půlku každého dne v lesích, protože je miluje, riskuje, že bude označen za pobudu. Když ale v lesích tráví celé dny jako spekulant, který je promění v holé planiny, je považován za podnikavého člověka.“
Thoreau problém občanské neposlušnosti analyzuje dobře, ale kupodivu ani dnes zřejmě není v západní demokracii vyřešený o moc lépe než za jeho doby. Situace, kterou ostře a zásadně kritizuje, zůstala patrně stále stejná. Problém stojí tak, že pokud občan morálně nesouhlasí s kroky své vlády, a proto na ně odmítne přispívat svými daněmi, stane se pro vládu nepřítelem. Stát má pak právo daně od jednotlivce vymoci silou, případně jej nakonec úplně obrat o majetek, pokud je spor dlouhodobý. Vlastně to znamená, že občan má povinnost předat své svědomí vládě, zříct se ho. Svědomí může nechat promluvit předtím, než se vláda utvoří, a to pomocí voleb. To ale Thoreau pokládá vzhledem k vážnosti věci za slabý prostředek. „Dokonce tím, že spravedlnosti dáme svůj hlas, pro ni nic neděláme. Pouze tak ostatním chabě sdělíme svou touhu po jejím vítězství.“ Všechny prostředky aktivismu (např. dopisy politikům) vyjma odepření platit daně pokládá za málo účinné. V mnoha situacích je třeba jít za svým svědomím i přes překážky, které tomu státní aparát klade: „Za vlády, která kohokoli nespravedlivě vězní, je nejvhodnějším místem pro spravedlivého člověka taktéž vězení.“ Sám Thoreau touto cestou šel, protože nesouhlasil s válkou v Mexiku a s podporou otroctví, a ve vězení se jako neplatič daně také ocitl. Jeho esej, jakkoli je dobře promyšlená, má hořký náboj a vyzývá k radikálním krokům. Nepočítá s možností domluvy, kompromisu či společného postupu. A nepočítá ani s možností, že by svobody nepřispívat do společné kasy někdo zneužil – čerpal by z ní, ale pod záminkou morálního nesouhlasu by do ní na oplátku nic nevkládal.
Nadčasová knížka s nesmrtelným poselstvím. Thoreau si dobře uvědomoval, že jediná možnost na nápravu vlády je přestat s ní spolupracovat - přestat platit daně. S tím absolutně souhlasím, ale nevěřím, že si to někdy uvědomí dostatečné množství lidí, který by oželelo všechen ten nadbytek (a začalo by fungovat soběstačně), aby změna ke svobodnější a udržitelnější společnosti byla možná.
Henry D. Thoreau žil a tvořil před dvěma stoletími a jeho poznatky, jeho chmurné vidění lidstva je stále současné. Výsměšně současné. Topíme se ve vlastní neschopnosti dát existenci lidstva směr, cestu kupředu, z pekel sobectví a mamonu. Duševní a duchovní vývoj nahrazujeme vývojem technickým. Zbožšťujeme své iPody a potlačujeme pláč nad vlastní nenaplněností, neschopností říct něco jiného, než co nám bylo nadiktováno. Skláníme se pod bičem vlastní volby, která je volbou někoho jiného. S poslušností stáda plníme rozmary zákonů, které jsou zaměřené proti nám. K smrti spějeme nepoznamenáni poznáním sebe sama. Lidstvo umírá na odduchovnění. Smrtelné křeče neprovází slovo amen, ale dokola se opakující cinkání pokladny. V zrcadle nehledáme moudrost, ale krásu, tu pomíjivou. Žijeme v nevolnictví duše a denně odcházíme být prospěšní společnosti, hubíce v sobě poslední kousky člověka.
Tohle je prostě manifest všech volnomyšlenkářů, kosmopolitů a rozumně uvažujících lidí. Myšlenkový útok na vše zkostnatělé, zpátečnické, nehybné, zatuchlostí zapáchající a rozumem stagnující, co lidského jedince obklopuje, svazuje a omezuje. Ranní ledová sprška volnomyšlenkářství, jež se snaží probrat, rozhýbat a uvést v aktivitu lidskou touhu po svobodě, rovnosti a bratrství/sesterství. Má to pár much na kráse, ale to jsou jen kosmetické maličkosti vyplývající z filosofických disputací, jež bych s autorem vedl.
Autorovy další knížky
2018 | Walden aneb Život v lesích |
2010 | Chůze |
2008 | Toulky přírodou |
1994 | Občanská neposlušnost a jiné eseje |
2012 | Mainské lesy |
U mě Thoreaovi eseje nezanechaly žádnou hlubší stopu. Asi jsme si prostě nesedeli. Navíc závěrečná, vysvětlující, kapitola mohla být už na úvod, asi by to pomohlo k lepšímu chápání textu. Ale chápu, proč jej jiní mají rádi.