Občanská neposlušnost a jiné texty o svobodě a nesvobodě přehled

12.10.2016

Thoreau problém občanské neposlušnosti analyzuje dobře, ale kupodivu ani dnes zřejmě není v západní demokracii vyřešený o moc lépe než za jeho doby. Situace, kterou ostře a zásadně kritizuje, zůstala patrně stále stejná. Problém stojí tak, že pokud občan morálně nesouhlasí s kroky své vlády, a proto na ně odmítne přispívat svými daněmi, stane se pro vládu nepřítelem. Stát má pak právo daně od jednotlivce vymoci silou, případně jej nakonec úplně obrat o majetek, pokud je spor dlouhodobý. Vlastně to znamená, že občan má povinnost předat své svědomí vládě, zříct se ho. Svědomí může nechat promluvit předtím, než se vláda utvoří, a to pomocí voleb. To ale Thoreau pokládá vzhledem k vážnosti věci za slabý prostředek. „Dokonce tím, že spravedlnosti dáme svůj hlas, pro ni nic neděláme. Pouze tak ostatním chabě sdělíme svou touhu po jejím vítězství.“ Všechny prostředky aktivismu (např. dopisy politikům) vyjma odepření platit daně pokládá za málo účinné. V mnoha situacích je třeba jít za svým svědomím i přes překážky, které tomu státní aparát klade: „Za vlády, která kohokoli nespravedlivě vězní, je nejvhodnějším místem pro spravedlivého člověka taktéž vězení.“ Sám Thoreau touto cestou šel, protože nesouhlasil s válkou v Mexiku a s podporou otroctví, a ve vězení se jako neplatič daně také ocitl. Jeho esej, jakkoli je dobře promyšlená, má hořký náboj a vyzývá k radikálním krokům. Nepočítá s možností domluvy, kompromisu či společného postupu. A nepočítá ani s možností, že by svobody nepřispívat do společné kasy někdo zneužil – čerpal by z ní, ale pod záminkou morálního nesouhlasu by do ní na oplátku nic nevkládal.