Obecné správní právo
Vladimír Sládeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53783/obecne-spravni-pravo-53783.jpg
5
5
5
Publikace se zabývá stěžejními otázkami obecné části správního práva jako výukového předmětu na právnických fakultách v České republice. Kniha vymezuje základní pojmy oboru věnuje pozornost mj. pramenům správního práva, tvorbě práva ve veřejné správě, správním aktům, procesním postupům při vydávání správních aktů, veřejnoprávním smlouvám, správnímu právu trestnímu, správnímu dozoru a kontrole veřejné správy. Publikace detailně mapuje organizaci veřejné správy v České republice, zvláštní pozornost se soustřeďuje např. na tzv. nezávislé správní úřady nebo na veřejné bezpečnostní sbory. Kniha je jako studijní pomůcka určena především posluchačům právnických fakult, zároveň ale poslouží praxi veřejné správy a vůbec právníkům (včetně advokátů), kteří přicházejí se správním právem do styku. ... celý text
Přidat komentář
Pokud se chcete seznámit se základními instituty obecné části hmotného správního práva, sáhnutím po této učebnici od pana Sládečka rozhodně chybu neuděláte. Všechny instituty jsou systematicky členěny, podrobně (ale nanejvýš srozumitelně popsány) a doplněny o odkazy na příslušnou judikaturu či právní předpisy. I lidem, kteří správnímu právu neholdují, jako např. já je materie podána velmi stravitelným způsobem, což by mělo být ostatně cílem každé takové publikace. Nezbývá než dodat, že lze Obecné správní právo doporučit všem, kteří potřebují do problematiky správního práva hmotného hlouběji proniknout a chtějí tak učinit co nejméně "bolestným" způsobem.
Každý píše učebnice jinak, ale u každého je materie stejná. Autoři Správního práva obecného se drží stejné osnovy, stejné struktury, takže ani tato učebnice nepřekvapí. Je to dobře, nebo špatně? Těžko říci, každopádně každá učebnice Správního práva je moje kmenová a mám ji v úctě. Nutno dodat, že bych se někdy ráda vrátila k těm starším, napsaným před 80 až 100 lety, neboť tam teprve vznikal onen základ, ze kterého lze při delších a hlubších úvahách o českém správním právu vycházet. To je teprve ta správná nota, to co mě oslovuje, neboť to do současného života klade otázky a umožňuje více si "hrát".
Štítky knihy
učebnice právo učebnice vysokých škol, skripta veřejná správa správní právo učebnice právaAutorovy další knížky
| 2009 |  Obecné správní právo |
| 2011 | Správní právo - zvláštní část |
| 2010 |  Správní soudnictví v České republice a ve vybraných státech Evropy |
| 2013 | Aktuální otázky správního soudnictví |
Asi budu poněkud méně optimistický, pokud jde o kvality této publikace. Rozumějte, u čtení jsem sténal a plakal. Knihou to ani tolik není, jako spíše jejím autorem. A autorem to vlastně taky není až tak, jako spíše celkovým stavem naší administrativistiky. Onehdy jsem napsal velice nepříznivý komentář k Průchově učebnici správního práva. Sládečkova na tom není tak hrozně, jen co je pravda. Ale že by se dohromady jednalo o zázrak, to se tedy nejedná.
Naše věda správního práva je v naprosto mizerném stavu. Člověku je z toho až špatně. V Brně (nevím, jak je tomu jinde) je to dokonce tak bídné, že se v ní přednáší a seminarizuje na téma odvětvotvorných kritérií. Doufal jsem, že jinde to není tak katastrofické. Je. Pro ilustraci. Sládeček patří k legendám českého správního práva, je to velikán Olomoucké fakulty, vysloužilec Ústavního soudu. Přitom jeho rozlišovací schopnost nesahá tak daleko, aby rozeznal co to je správní delikt a správněprávní odpovědnost. Správní delikt vám pak definuje deliktní způsobilostí. Já se vám omlouvám, ale proto, že někdo není deliktně způsobilý, přičemž je naplněno materiální i formální kritérium skutkové podstaty, nedošlo k deliktu? To je ale přeci nesmysl, vážení. Proto bylo čtení učebnice utrpením – třebaže za to nemohla učebnice jako taková.
Pokud jde o vlastnosti knihy... Upřímně z ní nijak nadšen nejsem, čekal jsem to přeci jenom lepší. Zdá se mi pochybné funkční stránku správného práva předřadit organizační, ale budiž. I text sám má ale tendenci být poněkud chaotický, neodlišuje na první pohled dostatečně historické exkursy, úvahy de lege lata a de lege ferenda. Střídá se tu menší a větší formát bez zjevného smyslu (menší formát pravidelně implikuje menší důležitost, nebo doplňkovost textu, co v něm potom ale dělá vytučnění?), kapitoly jsou nepřehledné, leckdy obsahově prázdné. Sládeček navíc až příliš často sklouzává k vyjmenovávání názorů ostatních autorů, aniž by se byť pokusil o vlastní syntézu. Dovíte se ale, co o tom napsal Hendrych, Kopecký, Průcha, Pražák, Hoetzl, Hácha… Kapitoly jedenáct, třináct až sedmnáct navíc až příliš často tíhnou k repetetivnosti.
No tak vám nevím no... Ono to není špatné, leckomu je to jistě dokonce i sympatické, jak ostatně patrno níže. Je-li toto ale to lepší z naší správněprávní literatury, jsme na tom opravdu dost nepěkně.