Obětina
Jan Křesadlo (p)
Románový triptych. Jde zde vlastně o tři různé příběhy v jednom. Do rámcového příběhu jsou vsazeny dva další děje pojaté jako rukopisy fiktivních knih. Jedna z nich je fantastickým podobenstvím o světě, v němž zemřel bůh a protagonista hledá v realitě nějaké záchytné body.
Přidat komentář
Tak. Hotovo, dočteno - je to úžasná kniha. Mozek a fantazie při četbě pracují na plné obrátky. Sem tam jsem četla hodně pomalu, abych všechno správně strávila a srovnala si. První část ve verších dokonalost sama. Začetla jsem se okamžitě, hned na první stránce. Vůbec se té formy nebojte, čte se to samo a je to velmi zábavné. Lze popsat pornografické praktiky relativně vkusně a vtipně? To je věc názoru, já říkám, že ano. Zejména když jsou podstatné pro hlavní myšlenku díla. A to jsou, dokonce velmi. Promrskáte si také, co vám utkvělo v hlavě z literatury, historie, jazyka českého, promrskáte si dokonce i latinu, já tedy pomocí překladače. Ono by šlo vydedukovat, co se v latinsky psaných pasážích skrývá, ale stojí za to přeložit si. Závěr je krutě realistický - lidské pohnutky bývají často nepěkné, lidská ohebnost, ať už pod nátlakem, nebo pod vidinou moci a výsad, veliká. Kdo má hroší kůži nebo kachní žaludek, obvykle ve světě vítězí. Když mu to za to stojí.
Druhá část knihy připomíná husu nadívanou kuřetem, v němž je vložen holub, to celé pečením spojeno v neoddělitelné. Virtuálně vyjímám kuře - Pangeracha. Fantastické, velmi jsem se bavila. Nečekaná, nežádaná proměna pana Geracha v gryfa - konečně ten ouřada bezbarvý začal žít! Létat! Jednat svobodně a suverénně! Dokonce měnil barvy podle pravidel heraldiky. Jaká krása.
No a postava Jindřicha Henryho, spojovacího prvku skládanky druhé části knihy? Ten zneuznaný frustrovaný spisovatel, neúspěšný hudebník, otravný zbabělý partner a fňukal mě štval a zároveň bavil. Bavil zejména úvodním rozhovorem s nakladatelem - tam byl aspoň jednou břitký, fundovaný a bez servítků, trefnou kritikou samizdatových spisovatelů, a byla to detektivní práce rozklíčovat, kdo je kdo. Sdílím s ním názor na Richarda Menturelu, ale na Bukalíka a Zábala ať mi nesahá! Shrnutí: Obdivuji hluboce všestranné vzdělání, talenty, volbu slov Jana Křesadla, formu a přesah, ale i čtivost Obětiny. Obdivuji jeho vtipnost, humor, mnohdy jsem se smála nahlas a mnohdy mi došly věci až po chvíli. Fantazie, překvapení, kumšt a originalita.
Kniha je v podstatě Křesadlovým zúčtováním s českými domácími i exilovými spisovateli a nakladateli, které poměrně nemilosrdně (byť pod pseudonymy) hodnotí. Stejně tak ovšem bizarně rozebírá i sám sebe, prostřednictvím románových postav - spisovatelů - kteří se vzájemně baví o svých (t.j. Křesadlových) knihách, do románu Obětina vložených. Nakonec je to celé ale napsané i pro vlastní radost (či zadostiučinění) z tvorby. Člověk se může nad Křesadlem pohoršovat, nesouhlasit s ním, žasnout nad jeho rozhledem a ultimátní originalitou, já se ale většinou královsky bavím.
Jak už je uvedeno, kniha obsahuje tři hlavní příběhy a nutno říct, že i další kratší samostatné příběhové vsuvky. První příběh je románem ve verších a jakousi parodií na gotický román. Druhý popisuje peripetie spisovatele emigranta, který se snaží prosadit vydání svého díla a třetí, který je vložen do druhého, je částečně náboženskou disputací v otázce smrti Boha. Skutečně obdivuji jazykové schopnosti autora, stylistickou stránku celé knihy a velké množství vědomostí, které do své práce J. Křesadlo zapracoval. Co mi trochu vadilo, byly věty v latině, němčině, řečtině nebo hebrejštině, kde bych pod čarou uvítala jejich překlad. Celkově ale hodnotím pozitivně.
V místní knihovně mě zaujala celkem tlustá knížka s výrazným bočním nápisem Obětina. Tož jsem po ní šáhl, vypůjčil a pak si říkal: ten chlap je satan. Tihle spisovatelé s tááákhle velkou hlavou nacpanou vědomostma bývají tak trošku pošuci. Ale co, všichni jsme pošuci, každý, kdo v pubertě psával dekadentní poezii, ti nejvíc. Román z třetiny ve verších? Pohádka? V latině? Téééééda....to se musí zažít.
PS: a syn tohodle chlápka (Křesadlo je pseudonym) jménem Pinkava dostal v USA animovaného Oscara za Gerryho hru. Nebo tak něco.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Mrchopěvci / GraveLarks |
| 1984 | Mrchopěvci |
| 1990 | Fuga trium |
| 1995 | Hvězdoplavba / Astronautilía |
| 1994 | Obětina |
Pěkný gulášek... Jednotlivé texty jsou vcelku svěží; nejhůře, za mě, vyšla samotná Obětina, jejíž expozice byla zřejmě nejzajímavější, a pak to šlo sešupem dolů. Na mnoha stranách např. hrdina (autor) přemlouvá manželku, aby byla po vůli jeho potenciálnímu nakladateli, což je hloupé už samo o sobě, natožpak v konkrétních dialozích této knihy. Dále za stejným účelem cvičí ubohou, v podstatě postiženou, dívku, což je až nechutné... mezi tím byly psychologické vsuvky, aby čtenář pochopil dívčinu bídu, a tím spíše (což asi nebylo vědomým plánem) i bídu hrdinovu (autorovu)... Musím říct, že z tohohle toho Křesadla jsem zatím dost v rozpacích. Ahoj!