Obhliadka bytu
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428139/bmid_obhliadka-bytu-tAA-428139.jpg
4
2207
2207
Stačí jediný naozaj, ale naozaj zlý nápad. Viac netreba. Pri obhliadke bytu sa nešikovný a neúspešný bankový lupič zamkne s premotivovanou realitnou maklérkou, s dvoma notorickými obdivovateľmi Ikey, s nepríjemnou multimilionárkou, so smutnou starou dámou, so ženou vo vysokom štádiu tehotenstva, s neznesiteľným starým dudrošom, s králičou hlavou – a neuveriteľne bláznivá tragikomická rukojemnícka dráma je na svete! Lupič sa nakoniec vzdá a rukojemníkov prepustí, ale keď do bytu vtrhnú policajti, nájdu ho prázdny. Pri následných svojských výsluchoch svedkov spoznávame ich pozoruhodné verzie a názory na to, čo sa v skutočnosti stalo. Z výpovedí pripomínajúcich komplikovanú skladačku vyplynie niekoľko otázok: Ako sa lupičovi podarilo uniknúť? Prečo sú všetci rukojemníci uštipační, nevrlí a zlostní? Čo sa to vlastne deje s ľuďmi?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
Folk med ångest, 2019
více info...
Přidat komentář
Kombinace smíchu a slz. Opět Backman a opět takto. Zase ty sebevraždy.
Napadá mě, že by to byla výborná divadelní hra. Ty dialogy si o to vyloženě říkají.
Skupinka velmi současných lidí, kteří se předtím neznali, se stala rukojmími v bytě, který si přišli prohlédnout. Každý z nich je tak trochu svůj a nějak „divný“. Každý má svůj příběh. Kniha má spád, místy je drsná, až lehce vulgární, ale o to víc možná působí současně. "Doprdele, miláčku." Nějak mě to pobouřilo :-) Tahle drsná stránka věci ale tvoří rub hlubokým až patetickým příběhům, které vás rozbrečí, když si je trochu pustíte k tělu.
K tomu divadelnímu zpracování možná svádějí i záznamy výslechů od policie, které jsou vlastně scénářem samy o sobě.
Také neustálé předjímání v ději, kdy se čtenáři prozradí konec a posléze se k němu dochází, má na spád děje svůj vliv. I to oslovování čtenáře. Vtahování do děje.
Přečetla bych si to teď ještě jednou, s vědomím konce.
Příběh je vlastně ohromně lidský. O tom, že všichni děláme chyby. O odpuštění.
Pravda o nás - blbcích :-)
Kniha o tom, že jsou ještě dobří lidé mezi námi a bavila se u poslechu audioknihy.
Měla jsem teď trošku čtecí krizi, spousta plánů, stěhování a dovča.. tuhle knihu s sebou táhnu dobrý tři týdny a pořád nebyla chuť. Teď jsem jí přečetla asi za 4 dny, čtení po nocích.
Jak moc mě potěšila. Byla na jednu stranu hrozně smutná, pravdivá, ale na druhou vlastně šťastná, ulhana ale se spoustou krásných myšlenek.
"Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama."
Kniha se mi moc líbila a "zabila" mou čtecí krizi.
Doporučuji.
Myslela jsem, že si přečtu oddechovou knihu s trochou horšího humoru. Z knihy se vyklubala kniha, která mě donutila zamyslet se více než knihy k tomu určené. Opravdu povedená "pohádková" kniha u které se člověk nepřestává usmívat nad hloupým humorem.
"Lidé totiž potřebují i pohádky, alespoň občas"
Krásná kniha, jako všechny od Backmana. Jeho příběhy mají větší hloubku než se na začátku tváří. Velmi se umí vcítit do jiných lidí. Doufám, že budou další knihy.
Rádoby nesmyslná šaškárna, která v sobě ale ukrývá hlubší myšlenky. Na tenhle styl si musíte zvyknout a buď ho oceníte, nebo si řeknete, že to byla totální kravina. No, já se řadím k tomu prvnímu. Našla jsem v tom dost.
"... prohlásit člověka za blbce je velmi lehké, pokud zapomenete, že být člověkem je většinou k zblbnutí těžké."
„Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud má na to dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zelenější, asi bude plná sraček.“
"Všechny ty řeči o bio zemědělství a reklamy na volně pobíhající slepice a šťastná prasata... není ode mne mnohem neetičtější jíst šťastná prasata? Nebylo by lepší sníst prase, které prožilo strašný život, než prase, které si užívá podle hesla „carpe diem“ a má rodinu a přátele? Zemědělci tvrdí, že šťastná prasata mají chutnější maso, takže předpokládám, že počkají, až se prase zamiluje nebo až se mu narodí mláďata, zkrátka až bude úplně NEJŠŤASTNĚJŠÍ v životě, a pak ho střelí do hlavy a vakuově zabalí. Tohle že je etické?"
Nádhera...
Přečetla jsem to téměř na jeden zátah. Je to vlastně hrozně smutné, ale zároveň hezké, nadějeplnné čtení. Je zde spousta myšlenek, které jsem si musela zapsat, spousta krásných přirovnání v popisech... Jsem nadšená.
Myslím, že většina z nás si v tom něco najde.
Rozhodně doporučuji!
No konečně! Po opravdu hodně dlouhé době kniha, která není předvídatelná od samého začátku. Smála jsem se, plakala jsem a hodně si uvědomila. Po dočtení jsem si musela dát pár dní odpočinku od knih, protože ve mě příběh stále dozníval.
Nemohu nic jiného než doporučit!
Byla to má první a určitě ne poslední kniha od pana Backmana.
Tohle byla velmi zvláštní kniha. Krásně napsané, místy vážně vtipné, místy smutné. Nebyl to typ příběhu, který bych vydržela číst v kuse, spíše jsem se ke knize vracela. Ale rozhodně byla zajímavá. Závěr byl silný, možná až dojemný, nutil k zamyšlení.
Backman pro mě není snadné čtení, ale rozhodně stojí za to.
Čtete a říkáte si, "to jsou ale blbci", smějete se a díky krátkým kapitolám a lehkým perem autora postupně odkrýváte pohnutky a minulost lidí, kteří by se jen tak na jednom místě nesetkali. Vzhledem k převažujícímu humornému duchu díla, jsem nečekala, že mě konec, rozuzlení příběhu a nahlédnutí pod kůži našich rukojmí, individua, psycholožky a dua policistů tolik chytne za srdce. Pro všechny, kteří potřebují vzpruhu do života, kteří se potřebují nejen pobavit, ale i o životě se zamyslet.
Už mám asi “přebackmanováno” a jsem zmlsaná. Musím si dát pauzu. Kdo již zná autora, hned od začátku začne přemýšlet, kdo je kdo, kdo s kým a co má společného, z koho se vyvrbí úplně někdo jiný a jak moc (a to si pište, že to bude opravdu mooooc) jsou všichni mezi sebou nějak propleteni. Přidejte k tomu dvě časové roviny a o zábavu na pár dní máte postaráno. A ono náhle ne. Prostředek se táhl a konec vypadal, že je v nedohlednu. Prožité osudy jednotlivých postav se vršily, zamotávaly, proplétaly a nějak nikde nekončily. A pak náhle, jako když se probudíte ze zmateného snu, vše se rázem vyjasní, rozplete a vy najednou posloucháte (čtete) poslední věty. 3* a 1* za brilantní načtení Otakara Brouska ml.
“Nikdy se nedozvíme, co si vzájemně způsobujeme a jak váš život ovlivňuje můj.”
Moje prvotina od tohoto autora. Nalákala mě obálka a anotace.
Musím říct, že takovej bizár, jako na začátku, jsem dlouho, možná nikdy, nečetla.
Fakt to byla bláznivá jízda, kdy jsem se musela v textu občas vrátit, jestli jsem dobře četla.
Ve chvílích, kdy jsem nečetla, zaobírala jsem se myšlenkou, kolik času Backmanovi zabrala příprava, protože tohle vymyslet!
Konec mě trochu zklamal, tam už to bylo tak rozplizle fádní, ale jinak mě to opravdu bavilo :)!
Moc hezká knížka, při které jsem se opravdu od srdce několikrát zasmála, ale i si poplakala dojetím. Čte se prostě sama ;) Krásné dílo, doporučuji.
Začátek byl svižný, vtipný a břitký, výslechy svědků byly jako vystřižené z absurdního dramatu a uprostřed knihy dochází k zajímavému obratu. A pak se to rozplizne do melodramatu a závěr je cukrová vata. Kam se vytrácí autor, jehož mnohé knihy jsem si zamilovala?
Nic se ti nesmí stát.
Ne, co to povídám-
Vše se ti musí stát.
A musí to být zázrak sám.
(B. Malmsten)
"Pravda? Pravda o tomhle všem? Pravda je, že to byl příběh o lecčem, ale hlavně o nás blbcích. Protože i my se snažíme, jak nejlépe umíme" (s. 365)
Backman umí vyprávět a uvažovat o životě. O tom mě přesvědčil už v Medvědíně. Navenek román působí, že je o hokeji, ale je především o životě.
Úzkosti a jejich lidé bych nedoporučoval číst jako první knížku od Backmana. Zpočátku jsem tápal, co a jakým způsobem autor naznačuje. Ještě před prvním policejním výslechem jsem si říkal, že to je absurdní příběh a slušelo by mu divadelní zpracování.
Postupné odhalování mě nepřestalo překvapovat. Bavil jsem se, jak si autor dokáže s čtenářem hrát.
Postavy, včetně individua, mi přirostly k srdci.
ČV 2021 - kniha, která je vyprávěna retrospektivně.
Pro mě nový autor. První jsem četla " A každé ráno je cesta domů delší a delší "."Úzkosti "jsou druhá. S nadsázkou a vtipem podaná vážná výpověď o lidech, jejich láskách, úzkostech, radostech. O tom, co nám ovlivnilo život a my se s tím těžko vyrovnáváme, o hledání cesty jednoho k druhému. Zkrátka o životě. Zasmála jsem se a konec mě dostal. Přečtěte si. Pro mne nejlepší, co jsem v posledním roce četla. Už budu s hvězdičkami více šetřit.
Krásná kniha.
Na první pohled neuveřitelný příběh, ale víme, co život dokáže... Já si taky docela dlouho myslela, že stačí poctivě pracovat, nelhat, nekrást, pomáhat druhým atd,... ale život je mnohem složitější a nespravedlivý, staví nás do težkých situací, které jsme nezavinili, musíme se rozhodovat, abychom neublížili...
Bavila jsem se moc, bylo to vtipné a přitom plné ponaučení do života. Prostě moc fajn.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Neuvěřitelný, místy vtipný příběh, který jde zároveň pod povrch a budí k zamyšlení. Skvěle se to četlo!