Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544590/bmid_objektivni-nalez.jpg
4
121
121
„Když se narodíte do rodiny násilníka a alkoholičky, máte dvě možnosti, jak naložit se svým životem. Za prvé si ho můžete podělat. Anebo si ho poděláte míň, když se budete víc snažit. Je čas na pravdu o tom, jaký ve skutečnosti jsem. A věřím, že nepíšu jen vlastní příběh.“ Tomáš Šebek, chirurg a autor úspěšných reportážních knih z humanitárních misí, se vydává na dosud nejnáročnější cestu. Na cestu do dětství stráveného v nefunkční rodině. Na cestu osobních i profesních selhání, partnerských nevěr a lží. Ale také na cestu odhodlání vzepřít se osudu a touhy vzít život do svých rukou. Rvačky v ulicích starého pražského Karlína se tu střídají s epizodami z operačních sálů, napínavé výpravy lemují ještě napínavější okolnosti při budování vlastní firmy. Jenže všechna ta dobrodružství za kniplem letadla, v zatopených štolách nebo ve válečných zónách blednou ve srovnání s misí nejtěžší – být dobrým otcem čtyřem dětem a neopakovat chyby rodičů. Kniha, napsaná pro Šebka typicky dravým, energickým stylem a se smyslem pro humor a nadsázku, se na základě autorových zkušeností věnuje vážným sociálním problémům – domácímu násilí, dezinformacím nebo závislostem. V kontrastu s nimi vynikají hodnoty, jako jsou láska, statečnost, disciplína, vášeň či vděk, jejichž pravý význam je objevován při každodenních příležitostech i v širší perspektivě společenské odpovědnosti. Šebek píše bolestně otevřenou, a přitom osvobozující zpověď, jež je svého druhu lékařskou zprávou, „objektivním nálezem“, který vypovídá nejen o něm, ale i o nás všech. Knihu doprovázejí ilustrace autora.... celý text
Přidat komentář
Pana doktora i jeho knihy mám moc ráda, ale tato mi bohužel nesedla. Tentokrát mi nesedl styl, jakým byla napsaná a vlastně asi ten obsah, který mi přišel místy až moc.. 3/5*
Tomáš Šebek je autor úspěšných reportážních knih z humanitárních misí a v této velmi osobní knize podniká svou nejnáročnější cestu, cestu do dětství. Dětství strávené v nefunkční rodině a také rvačky v ulicích starého pražského Karlína ho vyzbrojily velkou odolností do života, takže se snažil uspět nejen jako lékař a podnikatel, ale především jako otec čtyř dětí.
Kniha je napsaná velmi otevřeně, a i přes líčení různých drastických scén nepostrádá humor, takže se čtenář nejen poučí ale i pobaví. Tato velmi otevřená lékařská zpráva je tak výpovědí nejen o jeho bouřlivém a složitém životě, ale také o naší společnosti.
Tomáš Šebek je lékař, nadšenec pro digitální technologie ve zdravotnictví a zakladatel neziskové organizace Ministr zdraví. V ní společně s dalšími odborníky usiluje o prodloužení života ve zdraví v ČR. Zúčastnil se různých misí např. na Haiti, v Afganistánu, v Jižním Súdánu, v jihozápadní Asii. Tyto mise se jmenují LÉKAŘI BEZ HRANIC. Autor pořádá různé přednášky. Má 4 děti.
O Tomášovi Šebkovi jsem v minulosti už slyšel a také o jeho knihách, které napsal, nicméně žádnou z těchto knih jsem nečetl. Kniha OBJEKTIVNÍ NÁLEZ: MOJE NEJTĚŽŠÍ MISE mě však zaujala, protože se jedná o autobiografii.
Souhlasím s autorem s tím, že každý člověk má nějakého kostlivce ve skříni. Myslím si, že každý člověk v životě, se dopustil různých chyb, kterých zpětně lituje. Mohou to být chyby v soukromém životě nebo v pracovním životě.
Tomáš Šebek se v této knize otevírá ve všech rovinách a myslím si, že je dobře, že tuto knihu napsal. Možná některé čtenáře zklame, protože měli o něm jako o člověku jiné představy a po přečtení této knihy nebudou věřit vlastním oči, co se dozvěděli. Jiní čtenáři budou překvapeni některými událostmi v autorově životě, ale přijmou to, protože si uvědomí, že život není černobílý a člověk životem nekráčí přímou cestou, ale cesta má různá zákoutí a kličky, se kterými se setkává a záleží na něm, jak je překoná a vyřeší. A podstatnou roli také hraje to, do jaké rodiny se člověk narodí, jaké má rodiče a to všechno si pak člověk odnáší do života.
Kniha je rozdělena do různých kapitol. Sledujeme autorovo dětství a dospívání, které rozhodně nebylo snadné. Autor nám vypráví příhody ze svého pracovního života jako lékaře, kdy se také dopustil některých chyb. Dozvíme se o jeho podnikatelském životě. Poodhaluje nám rodinné vztahy, obrací se ke svým dětem a lituje činů, kterých se dopustil.
Pro mě osobně to bylo velmi vzrušující čtení, protože ačkoliv autora neznám, tak jsem si podvědomě vytvořil představu dokonalého člověka, který chybuje jen minimálně, jeho život byl od dětství pěkný a všechno v rodině funguje, tak, jak má. Proč jsem tak smýšlel, když vím, že realita je většinou jiná?!
Myslím si, že autor je velký profesionál jako lékař (chirurg) a zachránil hodně lidských životů. Při jeho misích v zahraničí se musel velmi rychle rozhodovat, jakým způsobem bude operovat a některé popisované události jsou až neuvěřitelné. Jenže v některých situacích se chirurg musí rozhodovat bleskurychle, aby zachránil pacientovi život.
Mrzely mě některé události, které autor popisuje jako například svůj vztah k rodičům. Bylo mi líto dalších činů, kterých se dopustil v osobní rovině, ale prostě z toho je zřejmé, že člověk není stroj a v životě může klopýtnout na scestí. Podstatné je, jestli si to uvědomí a bude mít vůli s tím něco udělat či nikoliv.
Autor se zamýšlí také nad zdravím, zdravotnictvím, politikou, smrtí a dalšími tématy, které se ve společnosti řeší.
Autor píše lehce, s nadsázkou a humorem, ale zároveň s pokorou a uvědoměním si chyb, kterých se dopustil. Kniha na mě osobně působila upřímně a uvěřitelně. Autor si na nic nehraje a nazývá věci pravými jmény.
Některé situace byly smutné, řekl bych přímo až k pláči a bylo mi líto, čím vším si autor musel projít. Do některých situací se autor dostal vlastním přičiněním. Myslím si však, že autor je celkově dobrým člověkem, který dokáže analyzovat chyby a vzít si poučení, aby je příště neopakoval. Líbilo se mi, jakým způsobem se v knize obrací k dětem.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná a četla se jedním dechem. V závěru knihy je uvedeno, že autor po dopsání knihy dal tuto knihu přečíst rodinným příslušníkům a všichni souhlasili, že knihu může vydat tiskem. Bez jejich souhlasu by tak neučinil, poněvadž jsou zde uvedeny soukromé záležitosti.
Neplánuji číst další autorovy knihy z jeho misí po světě. Byl jsem zvědavý jen na tuto knihu a tato kniha mě nezklamala. Jsem rád, že jsem se mohl seznámit s autorem, jeho životním příběhem a prací, kterou vykonává jako chirurg. S některými autorovými názory jsem souhlasil, s jinými nikoliv.
Jak tak čtu komentáře, jsou velmi rozdílné.
Já se řadím do skupiny, těch, kterým se kniha líbila. Velice mě překvapila , ale už u prvních stránek jsem věděla, že nebude pro každého.
Autor tu zapsal svůj životní píběh. A ten se mnou opravdu zamával. Četla jsem jeho předchozí knihy , ale toto je něco úplně jiného. V této knize se nám autor odhaluje až na dřeň. Knihu jsem si musela dávkovat a o spoustě věcí přemýšlet. Docela mě vyvedla v některých směrech z iluzí o našem zdravotnictví, radši bych si ty iluze ponechala.
Ovšem části o dětstí a rodině Tomáše Šebka mě šokovaly, i když s některými aspekty jsem se dokázala i ztotožnit , ale každý máme asi na stejnou situaci jiné reakce, navíc žena ať si namlouváme cokoli je vždycky trochu v jiném postavení. Hodně jsem si uvědomila, že si přenášíme vzorce chování z dětství do rodičovství a místo abysme byly rádi, že to naše děti našim vnoučatům nedělají , tak je ještě poučujeme. Ale asi jsme je nevychovali zase tak špatně, když nakonec usoudíme, že jejich způsob výchovy je jiný a snad lepší.
Souhlasím s těmi kritikamy posledních žlutých odstavců, také jsem je velice brzo přeskakovala a nechápala je.
Protože jsem s autorem několikrát zběžně mluvila a byla na jeho přednáškách , po přečtení této knihy jsem se utvrdila v tom, že zdání klame.
Kniha mě hodně zasáhla. Uznat své chyby a snažit se z nich poučit, pokusit se vysvětlit , omluvit se, to nedokáže každý. A věřte , že v rodině je to většinou mnohem těžší než kdekoli jinde.
Nejtěžší mise Tomáše Šebka v obou významech - nejtěžší i pro mne jako pro čtenářku. Přečetla jsem od něho zatím všechno a bavilo mě to. Ta síla, ta energie, ta rozhodnost, nadhled a humor! A zároveň iritující arogance. A v případě Objektivního nálezu tu a tam nemilosrdnost vůči bližním a sypání si popela na hlavu působící chvílemi až ufňukaně... Tato kniha, určená především jeho blízkým (my ostatní se jen vezeme), dává nahlédnout, proč to všechno. Autor je totiž schopen učit se ze situací, do kterých se dostane. Nebojí se dělat chyby. Nemá problém požádat o pomoc, poděkovat nebo apelovat na dobrou stránku povahy druhých, i když to působí pateticky nebo dokonce otravně. A hlavně, což by měla být mantra všech "správňáků" - vědomě poznávat sám sebe a s tímto poznáním pracovat. Mám pocit, že se snaží ostatní inspirovat k témuž. Díky za to. Jako první knihu roku 2025 jsem si nemohla vybrat lépe...
Nelibilo se mi to... Ta agrese...
Ne ne ne!!!
Kdyz lici , jak dal do drzky nejakemu pacientovi, ktery mu vyhrozoval..., tak to uz na me bylo trochu moc, zejmena kdyz za dvermi ordinace stali dva policajti...
Jsem byvala zdravotni sestra a taky jsem ledacos zazila...ale jako pardon, tohle tedy opravdu NE!
Raději neošetřit nebo zavolat někoho jiného, než PACIENTA ještě ZRANIT...
A co na to lékařská komora???
Myslím, že pan doktor ŠEBEK neudělal dobře, že tohle napsal, protože dle mého si tím svým literárním pocinem docela (DOST!) uškodil... Ale třeba se pletu..., to ukáže až čas...
Zklamani...z knizky, z pana doktora Sebka jako cloveka...
Skoda slov... skoda papiru... skoda casu...
Skoda...
Kniha s širokospektrálním poselstvím pro všechny, kdo umí pozorně naslouchat (číst). Krásně to v komentáři níže vystihla lernami.
Na autorův styl psaní jsem zvyklá z jeho předchozích knih. Tohle bylo jiné, více osobní, stylizované do zpovědi/omluvy/poděkování.
Útržky ze života úspěšného lékaře. Nahlédnout pod pokličku. Do svědomí,vzpomínek.
Za mne drsné čtení. Kort, když si připomenete vlastní strasti a karamboly ve vlastní rodině.
Je to v první kniha od tohoto autora, kterou jsem přečetla a bohužel to nebylo od začátku vůbec lehké čtení. Nečetla se mi bohužel jedním dechem, občas byly pasáže velmi nezáživné a neoslnila mě tolik. Na druhou stranu vidět pohled lékaře na svoji práci bylo překvapive a zjištění,že jsou to taky jen lidi, kteří občas nevi co dělají, bylo uvolňující. Tak děkuji za tenhle vhled
Cením si autorovy autenticity. I snahy o vděčnost na konci každé kapitoly, kdy přes to vše těžké dokázal vždy poslední větou poděkovat za životní zkušenost. Ať už byl jakákoliv. Díky za ten přístup k životu, pane Šebku, ke kterému dozráváte.
Autorovy knížky mám ráda, ale do této se mi nějak nedaří začíst. Odkládám a třeba přijde čas jindy. A nebo taky ne. Možná jsem se cítila až nepatřičně při čtení osobních výpovědí, jako bych mu četla jeho deníček, ikdyž se svolením, přesto až moc osobní pro cizího člověka. Jako bych vstupovala na cizí posvátnou půdu. Ač je to součástí mé profese, tady jsem se cítila nějak nesvá. Vážím si Vaší otevřenosti a díky za důvěru.
Z recenzí na Databázi knih jsem měla poměrně smíšené pocity, a to více mě však kniha příjemně překvapila. Dílo vnímám jako jakousi autorovu katarzi a jeho nový začátek - řekla bych, že nemá pouze terapeutický vliv pro samotného autora a jeho blízké okolí, ale má daleko větší přesah.
Co jsem se tedy v knize naučila?
...aby člověk byl úspěšný, nemusí pocházet ze sluncem zalitého prostředí
...že někdy opakujeme životem dané programy a vzorce, aniž bychom si to uvědomovali
...že je důležité vysvětlovat - když nedáme lidem kontext, nelze se divit, že nám nemohou rozumět
...že je lidské dělat chyby, a to důležitější ale je se z nich poučit
...že si člověk rodinu ani špatné vztahy v ní nevybírá..a že někdy, i když se snaží sebevíc, některé lidi nezmění
...že úspěch je většinou vykoupen celou řadou neúspěchů
...a mnoho dalšího
Tomáš Šebek šel s kůží na trh a mně se to hrozně líbí. Ve společnosti se o chybách a problémech moc nebaví, všichni se snaží pouze prezentovat jejich dokonalé životy, lví podíl na tom mají samozřejmě i sociální sítě. V důsledku ale vzniká jakési přesvědčení, že problémy v životě jsou něco nenormálního, že se jedná o osobní selhání člověka, když nějaké má... ale tak to není, spoustu problémů si člověk prostě nevybírá a je fajn propíchnout tuto pomyslnou bublinu dokonalosti a ukázat, že život se všemi jeho výzvami není jednoduchý a všichni v něm s něčím zápasíme.
Tomáš Šebek, chirurg a autor úspěšných reportážních knih přichází s novinkou, ve které operuje sám sebe...
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise je autorovou nejosobnější knihou, ve které čtenářům poodkrývá své dětství, střípky své kariéry a hlavně velmi otevřeně mluví o svých rodičovských "fuckupech".
Od Tomáše Šebka jsem nikdy předtím nic nečetla a tak jsem vlastně ani nevěděla, co od knihy čekat...
Styl psaní je velmi přímý... Začetla jsem se od první strany a to hlavně díky tomu, jak moc mě pohltila autorova otevřenost a upřímnost.
Mrazilo mě z jeho historek z dětství a oceňovala jeho sebereflexi.
Nebylo to lehké čtení, musela jsem si ho dávkovat, s mnoha situacemi jsem se dokázala bohužel v jistém směru i ztotožnit a díky setkání s autorem už asi nemohu být plně objektivní.
Ale doporučit knihu určitě mohu, sama ji budu letos na Vánoce nadělovat... a to nejen jednou.
Dal jsem to do třetiny a dál to nešlo. Asi rozumím té terapeutické rovině, kvůli které to Tomáš Šebek potřeboval nebo chtěl napsat, ale není v tom téměř nic, co by mě bavilo číst, co by mi přinášelo nějakou hodnotu - ať už by to byla zábava nebo poučení. Už vůbec potom nerozumím "oranžovým" odstavcům na konci kapitol. Nejen, že mi nedávaly žádný smysl, ale ani nešly díky barvě pořádně přečíst.
Tak rozhodně to není klasický životopis psaný narodil jsem se ... Je to Šebkovsky napsaný, hodně úvah, myšlenek. Přiznám, něco jsem přeskakovala, ale ty zážitky, kterýma si prošel v dětství jsou prostě hnusný.. Je to napsáno dost živě, ne uhlazeně. Přiznat si chyby, napsat o nich, pak o nich i veřejně mluvit, no klobouk dolů, obdivuju, že s tím šel veřejně ven a že je to normální člověk, ne pan Dokonalý. Takže za přečtení rozhodně stojí.
Není to špatná knížka, jsou v ní dobré a hluboké myšlenky, ale přesto se mi dost špatně četla. Nevím, jestli to bylo prolínáním minulosti a současnosti, každopádně jsem často nevěděla, v jakém životním úseku se zrovna autor nachází. Takže celkově obdiv k panu Šebkovi, má to v hlavě srovnaný, líbí se mi jeho myšlení i to, jak se popral se svými kostlivci. Ale v knize to měl za mě prodat trošku jinak.
“Pojďme spolu po*rat co nejvíc věcí, abychom zažili velké množství úspěchů našich dětí.
Myslím, že Tomáše Šebka, chirurga a autora knih z humanitárních misí, není potřeba nějak moc představovat.
V této knize nakoukneme do Tomášova osobního života. Jeho dětství nebylo záviděníhodné - matka alkoholička, otec nešel pro ránu daleko. Možná díky tomu stáli s bráchou při sobě. Ale i přesto všechno se o rodiče stará dodnes, i když o tom nemají tušení.
Další část tvoří autorova chirurgická praxe - strávíme s ním nějaký čas na sále a účastníme se nejednoho zákroku.
Kniha je rozdělena do jakýchsi tematických kapitol (strach & úzkost; průser & fuckup) a v každé se střídá právě vyprávění z rodinného života i toho lékařského. Mě osobně to takhle vyhovovalo. Je to takové autorovo přiznání toho, co se mu podle něho nepovedlo a zároveň poděkování, že se z těchto situací poučil a co mu dali.
Bavil mě autorův styl - píše bezprostředně a tak, jak mu pusa narostla, na nic si nehraje. Moc se mi líbilo spojení “emocionální ufnutí.
Takové knihy čtu ráda a nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
Mám z této knihy hodně rozporuplné pocity. Moc jsem se s autorem nepotkala. Neoslovil mne. I když příběhy a témata byla hodně citlivá, emoce se nedostavily. Ač v závěru knihy píše, že k jejímu publikování má souhlas své rodiny, připadaly mi některé části příliš intimní.