Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460804/bmid_objekty-v-zrcadle-jsou-bliz-nez-se--zO1-460804.jpeg
3
21
21
Jak čeští povídkáři prozaicky zhodnocují stav nouze? Jak se karanténa, izolace a nečekaná absolutní proměna životů lidí zrcadlí v jejich tvorbě? Sedmnáct povídek o různých aspektech, projevech důsledků pandemie a jiných výjimečností všední každodennosti… Antologie výběru příběhů a textů vzniklých pro Česká centra, která oslovila české autory se specifickou vazbou na danou zemi (Izrael, Japonsko, Německo, Rakousko, Rusko, Řecko a USA).... celý text
Přidat komentář
Několik povídek na téma covid 19.
Některé se mi líbily víc, některé méně, některé s covidem třeba vůbec nesouvisely.
Líbily se mi a rozplakaly mě např. povídky:
LOM od Marie Topolové, TŘI KAMÍNKY od Jiřího Janků, ROZVOD Z KORONY od Roberta Mikoláše, MRTVÍ Z COLUMBIADAMMU od Joroslava Rudiše.
Zcela na chvostu je Pavel Brycz, asi už žádné překvapení. Zbytečné či zbytečně zařazené texty jsou od Zábranského a Rudiše. Ucházející je Ráliš, Konečný. Takže opět vyhrávají dámy. Česká próza próza posledních let je prostě v ženských rukách. Ať už jde o známá jména (Rakušanová, Pilátová) nebo mladší, méně zavedené autorky (Semotamová, Topolová), stojí zato je číst. To nejlepší v této antologii je zřejmě od Kateřiny Tučkové a Lucie Faulerové.
Zatím jsem knihu zařadila mezi nedočtené. Přečetla jsem pár příběhů, ale nebaví mne a nutit se do čtení nebudu. Snad později přijde ten správný čas a já knihu ocením.
Jsem nadšen po přečtení této publikace, řada autorů napsala v sedmnácti povídkách důsledky pandemie a jiných podobných věcí, spojených se všedním životem. Lépe snad to nebylo napsáno
Knížku jsem začala číst v nemocnici, kde jsem právě prodělávala covid a říkala jsem si, že to bude pro mne zrovna aktualní čtivo, krátké povídky k tématu doby. Ale ta knížka mě vůbec nebavila a po pár povídkách jsem jí odložila. Teď jsem to dočetla a zjistila, že si vůbec nepamatuji o čem ty povídky byly. Takže závěr je, že mi ta knížka vůbec nic nedala.
Sbírka povídek, kterou si jednou budou číst naše děti s údivem, jak to vlastně v tom roce 2020 vypadalo.
Příběh Jiřího Janků mě zaujal nejvíce, i když byl pro mě emočně nejnáročnější, určitě i díky tomu, že se jeho děj odehrával v mém rodném kraji.
Určitě doporučuji.
Povídkové soubory obecně moc nečtu, nicméně tento nápad mě zaujal, tak jsem si knihu pořídila a nelituji. Je to zajímavá a pravdivá reflexe pandemické situace z jara 2020. Jak to tak u povídek od různých autorů bývá, některá povídka mě chytla, zaujala, oslovila, jinou jsem spíš "protrpěla"... Celkový dojem z knihy však mohu hodnotit kladně.
Doufám, že jednou si knihu znovu otevřu, přečtu a zavzpomínám si na tak nezvyklou situaci.
Osobní výtku, spíš k sobě (k době, kdy jsem ji četla) než ke knize, mám - kniha není příliš vhodná na období, kdy je pandemická situace mnohem horší a konec je v nedohlednu. Zanechala ve mně lehký smutek a ještě více mi připomněla bezvýchodnost aktuální situace.
Knihu rozhodně ke čtení mohu doporučit, ale pro citlivější povahy je vhodné po ní sáhnout až po konci pandemie nebo v okamžiku rozvolňování opatření.
Bianca Bellová, Kateřina Tučková nebo Jaroslav Rudiš a dalších čtrnáct autorek a autorů napsali povídky, které vyšly v souboru *Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají*.
Nejprve jsem rozpačitá, prvních pár povídek mi nějak neštimuje, nemohu se do nich začíst. Příběhy jsou banální, divně po sobě jdoucí. Třeba si je ráda přečtu za 10 let - s větším odstupem a špetkou nostalgie. Řeknu svým dětem: "Nate, přečtěte si knížku o krizi v roce 2020.'' A pak budu přitakávat - ano, opravdu se všude a pořád nosily roušky, byl zákaz vycházení a vaše maminka se v 10 večer plížila z návštěvy u kamarádky liduprázdnou ulicí a ztloustla 10 kil, protože nemohla chodit do fitka. Ale měla práci a nikdo z blízkých ji neumřel, proto měla o mnoho méně trápení než mnoho jiných lidí.
Postupně mi to začíná dávat smysl. Nejspíše se jen pročítám k autorům, kteří mi více sednou. Díky povídce Markéty Pilátové nebo Pavla Brycze musím začít číst mezi řádky, musím se nad jednotlivými shluky slov zamýšlet. A to mě baví. Dostanu apokalyptický výjev totálně zrajbované země, popis procházky po hřbitově nebo mystery příběh o muži na lavičce. Některé povídky ani nejsou koronavirové, ty mně jsou sympatické – možná je opravdu brzo. Já přitom chtěla knihu, pojednávající o koronaviru.
V konečném důsledku si osvěžuji nebo nově poznávám české autory a styl jejich psaní. Dlouho nechci číst nic o koronaviru. Nevím co mě to napadlo žít koronavir a u toho o něm číst. Nechám to radši koňovi a nebo pro ty děcina.
Více na mém čtivém instagramu https://www.instagram.com/p/CK9tkDSjlLd/
Štítky knihy
česká literatura české povídky každodenní život koronavirus, covid-19
Část díla
Disaster Tourism
2020
Dva v tom
2020
Hrozně milá holčička
2020
Jde to ke dnu
2020
Láska za časů korony
2020
Autorovy další knížky
| 2009 | Thriller |
| 2008 | Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Soubor povídek, které jsem chtěla mít v knihovně jako "vzpomínku" na tyto časy. Některé byly skvělé, jiné mě zaujaly méně. Za mě super "jednohubky" na cesty do práce a zpět, když jsem nechtěla tahat bichli, kterou jsem četla aktuálně. :)