Objevy Bretholzovy čili od které doby sedí Němci v naší vlasti

05.09.2023

Tohle bylo strašně, strašně zajímavé - jako příležitost zamyslet se nad sudetoněmeckou otázkou i nad problematikou toho, co historik může a nemůže v zájmu svého národa.

Josef Pekař v ostré - a nutno uznat, že dost vtipné - polemice "popravuje" knihu Betholda Bretholze, v níž se sudetský historik snaží dokázat kontinuitu německého osídlení českých zemí od dob Markomanů. Jinými slovy Bretholz popírá, že by byly české země státem dvou národů teprve od kolonizační vlny ve 13. století, která je podle něho podepřena jedině zfalšovanými Rukopisy královédvorským a zelenohorským. Proti tomu Pekař samozřejmě dokazuje, že až do 13. století tvořili Němci v Čechách jen vskutku malou menšinu, nikoli autonomní zemský národ.

Od začátku je jasné (a Pekař to v závěru explicitně napíše), že Bretholzův beznadějný pokus dokázat nedokazatelné je reakcí na Masarykovo prohlášení, že Sudetoněmci jsou pouhými "imigranty a kolonisty", což se má odrazit na jejich právním postavení v Československu. A v tom tkví celá tragédie tohoto vědeckého sporu o věc v podstatě absurdní. Adekvátní reakcí na Masarykovy šovinistické bláboly by byl (kromě rány pěstí) výzkum dokazující státotvornou a civilizační roli Českých Němců, jaký také poskytli jiní sudetští (i čeští) historikové. Nikoliv však... no, popírání víceméně zjevného faktu. Bretholz, bohužel, přistoupil na Masarykovu představu, že by Němci měli svoji existenci nějak obhajovat.

Pekař uvádí pádné argumenty zpochybňující až vyvracející Bretholzovu tezi (čili dokazuje, že kolonizace se fakt stala). Navíc jeho spisek může posloužit i jako velice zestručněné shrnutí dějin Čechoněmců ve středověku, takže nakonec možná sudetské věci prospěl více než chudák jeho zmatený kolega. Nemůžu ale úplně souhlasit s Pekařovým odsudkem celé Bretholzovy práce jako "falzace", "klamu", "hájkoviny". Konkrétní případ falšování Pekař uvádí jen jeden: Bretholz vsadil do uvozovek jedno slovo v prameni z karolinské renesance. Jasně, je to daleko za hranicí toho, co si historik smí dovolit. Ale uvozovky se začaly používat v 15. století, takže poučenému čtenáři je jasné, že v originále být ani nemohly. Asi bych to nazvala spíš citačním fušerstvím než falzací.

Bretholze neomlouvá, že to myslel dobře (úplně stejně jako Čechy neomlouvá, že si z romantického vlasteneckého nadšení padělali Rukopisy). Pekařovu poctivou vědeckou práci plně obdivuji a logicky stojím na jeho straně. Ale stejně Bretholzovi rozumím, především vzhledem k chování slavné první republiky vůči Němcům (a Maďarům, Rusínům, Polákům, Slovákům, ...).