Oblak a valčík
Ferdinand Peroutka
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321439/mid_oblak-a-valcik-iD0-321439.jpg
4
51
51
Slova prezidenta Zemana upřela pozornost na osobu možná nejvýznamnějšího českého novináře Ferdinanda Peroutky. Jeho román Oblak a valčík vznikl na základě zkušenosti z věznění v nacistickém koncentračním táboře. Ojedinělý román v české a možná i světové literatuře, který jako málokteré umělecké dílo zobrazuje válku a nacismus, jak se tato dvě spojená zla projevují v lidské existenci. Co dělají s osudy, charaktery a chováním desítek postav, spojených tím, že se ocitly pod ohromným lisem neosobních dějin. Historických románů z druhé světové války je celá řada, ale Peroutka vytvořil něco zvláštního a neopakovatelného: rozpohyboval živé dějiště světa, jež je složeno z vypjatých i obyčejných osudů, které se setkávají v podání velkého ironika. Ten je vede do věznic, káznic, koncentračních táborů, na popraviště i na palebnou linii třeba stalingradských zákopů. Pozoruje je při jejich iluzích, nadějích, zoufalstvích i během jejich smrti. Zobrazuje jejich hanebnost, fanatismus, krutost a zaslepenost. Sklání se před jejich odvahou, zásadovostí i prostou slušností. Je s nimi, a zároveň jako by mu cosi nedovolovalo k nim zcela sestoupit, snad proto, že by to bolestí a lítostí nevydržel.... celý text
Přidat komentář
Je to velmi těžká kniha. Zachycuje realitu z mnoha různých úhlů, je třeba u ní přemýšlet. Hodně. V této době je aktuální popírat minulost a překrucovat ji. Knihu překroutit naštěstí nelze.
Už dlouho jsem se nemusel do četby některé knihy tolik nutit jako do četby této.
Mé hodnocení rozhodně není výrazem neúcty k autorovi ani k tomu, co během války prožil, ale styl, jakým je kniha napsaná, mi vůbec nesedl a nedokázal jsem si na něj v průběhu četby zvyknout.
Hlavní osou románu jsou osudy tří přátel během války, ale tato dějová linka je zvláštním způsobem rozmělněna spoustou odboček k jiným postavám a dějům, které s příběhem jako takovým nesouvisejí a já jsem tak postrádal jejich smysl. Chápu, že tato mozaika dějů, míst a lidí měla čtenáři poskytnout celkový obraz života a strádání během války, ale z čtenářského hlediska mě tento způsob vyprávění naprosto minul.
Román jistě svou uměleckou hodnotu má, ale já jsem ji však nedokázal ocenit.
Kratke, srozumitelne vety, presto bohaty slovnik. Ledovcove psano, netrpi prilisnou melancholii, nenuti soucit.
Svědectví člověka vysoce morálního, inteligentního a vzdělaného o nástupu fašismu i komunismu. Rozsáhlá, osobní výpověď o době předválečné a válečné, popis osudů různých lidí a situací v různých zemích. Autor používá zvláštní slovosled, na který jsem si ale poměrně rychle zvykla. Ferdinand Peroutka byl uvězněn šest let v koncentračním táboře a zanechal svědectví otřesné a téměř dokumentární. Nejstrašidelnější ale je, jak nenápadně to všechno začalo. Komplexní obraz doby zprostředkovaný výjimečným člověkem. Dílo, které bych nečetla, nebýt té ubohé prezidentské kauzy.
Slovy FP "Zlo je, když jedna část celku naduří a stane se drzou"
Pokud člověk najde smysl uprostřed utrpení, něco co dává smysl jeho životu i uprostřed krizí a ve velmi limitujících situacích, může pak znovu najít důležitou vnitřní rovnováhu. Pobyt v lágru pak začne brát jako empirický výzkum (pozorování událostí). Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že i v tak extrémních podmínkách mu jeho teorie umožňuje přežít. Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě lidské rasy: rasa slušných lidí a rasa neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, když nějaký politický systém vyplaví na povrch ty neslušné-když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není imunní žádný národ. A v tomto smyslu je holocaustu schopen v zásadě každý národ. Tyto myšlenky psychiatra Viktora Frankla jsou si velice blízko s myšlenkami při vzniku románových vzpomínek Ferdinanda Peroutky v jeho knize Oblak a valčík. Touto knihou dal možnost čtenáři nahlédnout do nitra lidské duše člověka obou výše uvedených ras. Je to i spisovatelovo sdělení čtenáři, že lidský život má vždy za všech okolností smysl a že tento nekonečný smysl naší existence v sobě zahrnuje i utrpení a umírání, nouzi i smrt. Peroutka: Až půjdeš krajinou v bezvětří a před tebou se na stromě pohne jediný list: až vedle tebe bude stín, o němž nebudeš vědět co jej vrhá: to budu já, to budu vždy já...
P.S. Profesor: přišla koza, sežrala Zarathustrovi vavřínový věnec a řekla: Zarathustra už není prorokem…Štěstí je nepřítomnost bolesti a trapných myšlenek. Zajímavě a dobře napsaná kniha. Doporučuji.
Mrazivé a skvělé! Jak rychle se člověk může ocitnout v jiné situaci, jak rychle se může vsechno změnit...
Syrové setkání s hrůzou koncentračního tábora, které ale netouží po čtenářově litování, neždímá slzy. Peroutkův pohled je specifický: lehce ironický, nechce dojímat, chce nejspíš jen vyslovit.
Je to silné právě tím, jak píše o válce a životě v koncentračním táboře. Jakoby to byly běžné věci - reportážně, věcně. Obdivuji, že se takto dokázal zpracovat události, které sám zažil na vlastní kůži.
Precetla jsem jednim dechem.
Doporucuji nekupovat vydani nakladatelstvi Zed (2016), hemzi se tiskovymi chybami.
Možná, že Peroutka vybral ty největší drobnosti na celé válce. Ty drobnosti ji ale ukazují tak, jako žádná jiná učebnice. A do toho Straussův valčík.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1991 | Budování státu - komplet |
| 1991 | Budování státu I. |
| 1948 | Oblak a valčík |
| 1991 | Budování státu II. |
Na knize je znát, že Peroutka byl původní profesí novinář, protože používá krátké věty, minimum popisů a soustředí se především na momentální situace a osudy postav. Ty tedy nejsou bůhvíjak hloubkově propracované, v tomto případě to nicméně stačí, protože i tak je jejich utrpení a strach nad dalšími osudy skoro hmatatelný. Nevadí ani to, že kniha vlastně nemá ucelený děj a všechno to jsou jen epizody ze života několika lidí, protože období, v němž se odehrávají, je natolik zásadní a silné, že o moc víc nepotřebuje. Jelikož autor sám prošel peklem koncentračních táborů, jeho líčení tamního života je hodně autentické a samo o sobě by stačilo na román. Ten má ale přesah ještě jinam, protože přivádí desítky dalších postav, jejichž životy jsou více, či méně ovlivněny novou dějinnou situací, s níž každý nakládá po svém. Oblak a valčík určitě není jednoduchá kniha na čtení a vyžaduje trochu pozornosti, a i když jí ji věnujete, není jisté, že budete úplně spokojeni. Ona epizodičnost, která je záměrná, rozhodně může někomu vadit, stejně tak můžou někomu vadit i pasáže, jejichž hlavním hrdinou je sám Adolf Hitler, v nichž se nejde moc do hloubky, ale potvrzuje se o něm to, co je známo z učebnic a dostupných zdrojů. Příznačné pro román je i to, že ve své podstatě nemá konec, ale najednou se utne v momentě, kdy vše vypadá růžově, což ale na druhou stranu dodává naději, která v něm jinak moc není. Oblak a valčík určitě stojí za přečtení, vyžaduje ale zkušenějšího čtenáře, který rád hledá skryté významy a nechává se trošku vést autorem. 70 % PS: Je smutné, že asi to jediné, v čem bylo prezidentství Miloše Zemana přínosem, bylo pro mnohé objevení osoby Ferdinanda Peroutky, o němž samozřejmě lhal jako o všem ostatním.