Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem – zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a oškliví podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1920 , Emil ŠolcOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Autor vystihl psychologii postavy a popsal barvitě jednu z nejzvrácenějších myslí a krajnosti, kam až může člověk zajít. Výborná kniha.
Skvělá kniha, která je jedním ze základních literárních kamenů. Příbeh a poselství se dá vykládat z mnoha stran. Svého Doriana, Basila i Henryho má v sobě trochu asi každý. Nadčasovost? Ano, nadčasovost je nejenom v poselství o důležitosti lidského těla, které se v našem světě staví nad duši, nad kvalitu člověka jako člověka. Chceme člověka jako tělo a 99% procent lidí (alespoň západního světa) se tím řídí, nebo nad tím alespoň často uvažuje. No ano, i já, to přiznávám:-)
Poslední spojení se svou duší ztrácí Dorian, když zapříčiní smrt, ale již vše začalo již dříve.
Je určitá přeměna čistě v Dorianovi nebo za to může Lord Henry? Také je to možná kolektivní vina společnosti.
Možná se jen vše snoubilo dohromady, protože v Dorianovi musel být primární zárodek budoucího netvora, Henry přidal jiskru a společnost rozdmýchala oheň.
Konec je brilatní - poznali ho jen podle prstenů - tak sám sebe zničil a odsoudil k zatracení. Přece mohl zvolit jinou cestu, ale podlehl pokušení té druhé strany, tmě.
Basil za ním stál a kdyby Dorian uchopil za ruku malíře, jeho cesta by vedla jiným směrem, ale Lord Henry zněl lákavěji.
Základní volba snad každého člověka, samozřejmě ne s takovými následky. Jsou cesty snažší a lákavější (Henry) a cesty bolestivější a delší (Basil). Kolik lidí zvolí tu delší a bolestivější možnost? Odměna je sladká, ale je nutno překonat mnohé překážky, naopak u první cesty jde vše snadno. Nic není zadarmo, na to se ale snadno zapomíná.
Připoměla se mi věta z Americké tragédie - A co je platno, můj synu, získat celý svět a ztratit duši?
Nijak zvlášť mě toto dílo neuchvátilo. Příběh je pěkný, ale takový mdlý. Rozhodně jsem čekala, že konec bude zajímavější. Přišlo mi, že ho autor docela odfklákl, vzhledem k tomu jakou měl obrazotvornost. :)
Na tuto knihu jsem se dlouho těšil, ale že by mě její čtení nějak strhlo, to se bohužel říct nedá.
První polovina mě neoslovila vůbec, hlavně mi vadilo neustálé opakování slova "rozkošný" (občas mi přišlo, že je na každé stránce alespoň třikrát).
Druhá polovina knihy už byla mnohem lepší, námět je opravdu nadčasový. Ale... Jako celek mi kniha nesedla...
Knížka jedním slovem - úchvatná. Ty myšlenky co tam dokázal autor zachytit, nádhera! Když jsem viděla nedávno film z roku 2009 myslela jsem, že si ze mě dělají srandu. Kde byly ty myšlenky, které autor zachytil, naprosto nikde. Scény, které film měly podtrhnout zmizely a jiné ,,otřesné" se tam zjevily.Myslím, že kdybych jako první viděla film, tak bych to ani nečetla! Ale knížku doporučuji!
Obraz Doriana Graye asi nikdy nepřestanu doporučovat.
Pro Wildeovo slovo a jazyk jakožto nástroj umění, pro brilantní závěr, pro mistrovskou formu i obsah... A pro mnohem víc, co by se jen těžko popisovalo pouhými slovy.
...
"Ti, kdož objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. To je nedostatek.
Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje.
A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu."
Díky za pravdu, kterou jste nám odhalil, mistře...
Krásně napsaná knížka s mnoha citáty O. Wildea... Hezky se čte a právem si zalouží být v povinné četbě.
Dekadentní klasika a velkolepé dílo, které si zaslouží být propagováno jako povinná četba a jedna z nejlépe napsaných knih vůbec. Oscar Wilde si zaslouží veliké ovace.
Výborná kniha. Okamžitě se zařadila do mých neoblíbenějších. Přečtla jsem jí jedním dechem a nalezla v ní spoustu nadčasových a stále platících věcí. Jedna z mála knih, u které i slzička ukápla.
DOPORUČUJI!
Moje druhá nejmilovanější kniha. Bylo úžasné sledovat vývoj Dorianovi postavy a je to první kniha, která mě rozplakala, takže na ni opravdu nedám dopustit.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec.. Člověk to může číst znovu a znovu a znovu..... a znovu..
Od díla jsem se nemohla odtrhnout. Je plné skvělých úvah a myšlenek, které i vás donutí se zamyslet nad věcmi, které by jinak jen tak proběhly mimo vás ... Určitě jsem Obraz Doriana Graye nečetla naposledy :))
Celkový dojem z úchvatného příběhu silně brzdí neustálé talchání tzv. lepší společnosti při společných svačinách, večeřích, večírcích a podobných akcičkách. Nu což, bylo to takhle běžné, co se tedy dá dělat. Nakonec z toho aspoň vylezlo i několik skvělých moudrých poznámek, které mají nadčasovou platnost.
Tuto knihu čtu už asi popátý a pořád mi má co říct, ti co rádi přemýšlí nad životem nebudou určitě zklamáni, když si jí přečtou, její "poselství" je pořád aktuální.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
1999 | Obraz Doriana Graye |
2005 | Jak je důležité míti Filipa |
1999 | Lady Fuckingham |
2004 | Strašidlo cantervillské |
1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Tohle dílo šlo stránku po stránce jako neskutečná literární krása. Občas sice neustále opakování věty ,,chodil okolo a kousal se do rtu..'' mě už přecházelo, ale rozhodně to nic nemění na tom dokonalém díle. Závěr byl rozhodně překvapivě mrazivý.