Obrazy a elegie
Rainer Maria Rilke
Výbor z Rilkeho básní uspořádaný Josefem Rumlerem v překladech Oldřicha Vyhlídala, Vladimíra Holana a Pavla Eisnera.
Přidat komentář
Tak básně v tomhle výběru mne nijak zvlášť nezaujaly. Možná je to dáno rozdílným pohledem editora a mne na Rilkeho, možná je to otázka výlučně mého vkusu - preferuji spíš básníky francouzsky a anglicky, než německy píšící. "Němčina je krajně nemelodická, zní mi to jako když hrbáč padá po plechové střeše", pravil kdysi přítel Králík a do jisté míry mu dávám za pravdu. Jeho básně (myslím Rilkovy) psané francouzsky neznám a vrchol jeho tvorby Duinské elegie mne neoslovil. Nebude to ale jeho, nýbrž asi moje chyba a vliv skutečnosti, že je mi Rilke osobně jako člověk nesympatický.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
Verše působí prázdným dojmem. Kde chybí vnitřní prožitek, nepomohou umně poskládaná slova. Že by se ani jednomu z překladatelů nepodařilo vyjádřit Rilkeho básnické cítění? Duinské elegie jsou navíc poněkud krkolomně těžkopádné. Pavel Eisner evidentně vystihl vyznění německého originálu. Možná byl autor příliš uzavřen ve svém světě, do kterého je těžké vstoupit, nebo jsou jeho verše okázalou pózou. Čestnou výjimkou je báseň Na předměstí. "Ta stará, kašlem ochraptělá žena, tam nahoře, je mrtva. - Bože, žel, jen škleb a posměch lidí za ní šel ... A neznali ji ani podle jména. Pohřební vůz stál dole, černý, lesklý. Ten nejlevnější; když se vzpříčila rakev, tu dovnitř s klením, plni zla, ji strkali, až dveře za ní třeskly. Hubené herky kočí s bičem v pěsti hnal ke hřbitovu, lehce, jako by nevezl celé jedno údobí života trampot, mrtvých snů a štěstí."