Obrazy zo života M.

Ja neviem, či má autorka takú slabú slovnú zásobu, alebo je to nejaký podivuhodný zámer, ale v jednej vete opakovať jedno slovo vo všetkých pádoch prípadne gramatických formách je nesmierne otravné a rušivé. Veľmi chudobný jazyk a naprosto úbohá dejová linka. Kniha asi vznikla, ako autoterapia, ale prečo sa takéto niečo vydáva? A toto získava literárne ceny.

05.12.2021

zvláštní čtenářský zážitek: autorka píše moc dobře, ale hrdinka knihy si drží realitu od těla jakoby metrovou tyčí. nebo jak zmiňuje trefně jeden z komentářů, je v něčem autistická.

dozvídáme se o vnějších věcech a dějech, city se tu nedějí a postava přítele je schematická jako postava ze špejlí a kaštanů.

zajímalo by mě, jestli to je odstup záměrný, nebo odráží přístup autorky a tak zvažuju přečtení její následující knihy. teď ale koukám, že i ta zachycuje život M., tak nevím nevím.

05.09.2019

Kniha psaná formou deníku. O vyrovnávání se se smrtí matky, o vztazích, práci v nemocnici. Každodenní prožitky střídají úvahy o životě a smrti. A to bylo zajímavé, melancholické, čtivé. Mám ráda takový typ knížek. Nic moc se tam nedělo, i tak tam toho bylo spoustu. Takové příjemné oddechové čtení.

26.04.2019

Musím říct, že bylo velice zvláštní číst po dlooouhé době knížku, ve stylu deníku. Po těch všech příbězích mi přijde jako bych naskočila do rozjetého vlaku a z rozjetého vlaku i vyskočila.. cesta bez začátku a konce. Hlavní postava stále dokola opakuje a řeší problémy svého bytí a její pohled na ně, kdy čtenář pořádně neví, co předcházelo a jak to všechno dopadne, ale zato detailně zjistí, jak to chodí na nočních směnách v nemocnici.????

10.04.2019

Nemocnice, matka, plovárna, Oto, rodina, práce, nemocnice.... neukončený melancholický cyklus, který autorka neustále omílá. Hledala sem pointu, ale nenašla a celou dobu jsem se vlastně těšila, až knihu dočtu a budu si moct říci: Dočetla jsem to do konce. Na druhou stranu mne repetitivní styl tak trochu uklidňoval - je hezké mít jistotu, že nějaká literatura je nenáročná.

12.05.2018

Čítal som to už dávnějšie, ale znovu som sa k tomu dostal, a myslím si, že to je výborná, ale podstate dosť drsná kniha. Je síce písaná s takým autistickým štýlom, akoby sa hlavnej hrdinky nič osobne netýkalo, ale hovorí o najsmutnejších veciach, a teda umieraní matky v nemocnici, strachu zo samoty... Hovoriť o silných emóciách bez emócií, aby vás to zasiahlo- to nevie každý... Určité pasáže z tej knihy sa mi vybavujú aj po rokoch...

26.09.2017

Něco na způsob deníku. Autorka popisuje co se v daném časovém úseku odehrávalo, sdílí pocity, nálady, okolí. Jednoduše se vypisuje. Hlavním tématem je postupná ztráta matky. Co si člověk uvědomí, že mnohdy rodiče bývají nepříjemní, ale všichni tu jsme na nějaký čas... a pak litujeme jak jsme se chovali, že jsme nezavolali, nepřišli, nepopovídali si

26.05.2017

Podle anotace jsem se na knihu těšila, ale nějak jsem ji za celou dobu čtení nepřišla na chuť. Autorka skáče z jedné myšlenky do druhé - asi záměr vyprávění, ale mně to tedy neoslovilo a hodně věcí do kola opakuje. Nevím, knihu jsem dočetla, ale popravdě ve mně nic nezanechala.

30.04.2017

Detailní popis myšlenkových pochodů, od naprostých banálností až po filozofická témata. Bez dějového spádu, zápletek a charakteristiky postav, "Jen" čisté zachycení myšlenkových pochodů. Nejsem fanoušek tohoto typu knih, ale musím říct, že kniha je čtivá, jazyk jednoduchý (ostatně jako formulace myšlenek v hlavě)