Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156916/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kNj-156916.jpg
4
1835
1835
Tématem Hrabalovy slavné novely je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě. Na sklonku života v šumavských lesích nakonec pochopí, že přizpůsobivost není vždy cestou ke šťastnému životu.... celý text
Přidat komentář
Pro mě dost složitě napsaná, nečetla se dobře. Vadily mi dlouhé a nesouvislé věty.
Roztahaný monolog plný složitých souvětí se dá přečíst. Ale na čtení potřebujete pohodu a klid. Určitě je to také o zamyšlení se nad svým životem, co od něj budu ctít, nebo chci.
Jedna z mých nejoblíbenějších. Čím je Hrabal něžnější, tím je lepší. Taková cesta k sobě, procitnutí. Kundera. Hrabal. Velikáni.
Dneska velkému okruhu lidí známý příběh snaživého mladého člověka, který se vypracuje z obyčejného "pingla" na obsluhu anglického krále. Film je velmi povedený, kniha na můj vkus až příliš líčí milostné scény.
Kniha a její rozvláčné souvětí přes půl stránky, někdy i delší, mě rozhodně neoslovila. Považuji ji za nepovedenou. Vím, že má určitou hodnotu, protože vypráví o určité historické události a byl to pokus autora o něco nového, nicméně k maturitě tuto knihu příliš nedoporučuji, čtení zabere kvůli souvětím, při kterých ztratíte nit, příliš dlouho. V seznamu povinné četby jistě lze sehnat snažší literaturu.
Četba k maturitě.
Kniha mě nenadchla ani neurazila. Četla se celkem dobře ale tězko se mi na ni soustředilo.
Jako předchozí přispěvatelé, i já mám problém s autorovým stylem. Popis míst i postav se mi moc nezamlouvá. Ale příběh sám o sobě není nejhorší
Mě se Hrabalův styl vyprávění líbí, i když ne vždy je na něj nálada. Tato novela mi přišla zatím nejlepší spolu s Postřižinami, které jsem četla už hodně dávno. Ale chápu, že někomu nemůže sedět, občas se člověk v tom proudu vyprávění, dlouhých větách, minimu odstavců docela ztrácí.
Tak tímto s Hrabalem končím. Jako všechny jeho ostatní knihy mě to nebavilo. Jeho styl mi absolutně nevyhovuje, čte se mi špatně.
Jeho neustálé sexuální narážky mi přijdou víc než nevhodné a otravné. Nevadí mi, když autor používá sexuální prvky či vulgární slova, pokud to má v textu své místo a svůj důvod. U Hrabala mám pocit, že to píše jen proto, že je to úchyl.
A potřeba stále odbíhat od tématu a v jedné větě rozebrat tři různá témata - tohle zkrátka není pro mě.
Takže ačkoli kniha byla místy zábavná a rozhodně patří mezi českou klasiku, mě to nijak nevzalo.
Zprvu velmi rozpačitý příběh plný myšlenek poněkud roztěkaného člověka, který se moc hezky vyvíjí a ukazuje vývoj osobnosti. Musím říct, že už mám za sebou Ostře sledované vlaky a nějak jsem jim nepodlehla. Díky tomuto dílu jsem však jistým způsobem pochopila Hrabalovu genialitu a začínám přemýšlet o tom, že se k Vlakům vrátím.
Už při četbě Hrabalovy knihy Ostře sledované vlaky jsem se těžko potýkala s jeho stylem psaní, ale jelikož byla kniha relativně stručná, nejspíš to tolik nevyniklo, ale o to víc mě to v této knize praštilo do nosu. Kniha mě mimo jiné zkrátka otrávila svými neustálými sexuálními narážkami a erotickým podtextem a po čase mě začala dopalovat i skutečnost, že přímá řeč je zde zhruba tak častá jako odstavce. Jistě, obdivuji autorovu slovní zásobu a spisovatelské umění, ale některá souvětí byla skutečně až zbytečně dlouhá (jakože: "Jo, mami, už jdu, jenom dočtu větu!"). Dávám tedy dvě hvězdičky a to hlavně za skvěle zpracované téma a (ačkoliv vím, že je to svým způsobem irelevantní) za filmové zpracování, které mě k mému nemalému překvapení opravdu zaujalo.
Mám ráda Hrabalův malebný styl vyprávění a nekonečně rozvinutá souvětí. Myslím, že tato kniha má za úkol donutit čtenáře zamyslet se nad smyslem života.
Hezký příběh, vtip, bohužel jsem zjistil, že Hrabalův styl psaní je pro mě nečitelný...
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus láska peníze zfilmováno česká literatura králové císařové stolování, servírování, stolničení mezilidské vztahy hotely čeští spisovatelé restaurace Bohumil Hrabal, 1914–1997 Ondřej Vetchý, 1962- sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Není to jen životní příběh liliputa toužícího po uznání, ale i metafora „malého českého člověka“, který vzešel z ničeho a chce se vyrovnat bohatým a úspěšným, být respektován a obdivován a je pro to ochoten udělat cokoliv – okrádat zákazníky na nádraží, kolaborovat s nepřítelem, zbavit se vlastního dítěte nebo ukrást cenné známky zavražděným Židům. Jenže i on nakonec zjišťuje, že ani zvýšené podrážky, fešácký frak, milion na účtu a krásný hotel mu respekt ani úctu nepřinese a je šťastný teprve tehdy, kdy nemusí nikomu nic dokazovat. Román je napsán jako ústní vyprávění, proud textu s nekonečnými souvětími, četnými odbočkami a opakováními. Na jeho vnímání je třeba soustředění, ale pak se od něj nelze odtrhnout. Že se maturanti na knihu koncentrovat nedovedou, není chyba knihy. (10/10)