Obsluhoval jsem anglického krále (povídky 1971)
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159019/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-gO7-159019.jpg
4
1833
1833
Příloha časopisu: Jazz. Tématem románu je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první poloviny 20. století.
Přidat komentář
Strasne. Dlhocizne suvetia, kde autor casto skakal od jednej myslienky k druhej. Mam este jednu knihu od Bohumila Hrabala, tiez je sfilmovaná a tiez som nevidela film...ale bojim sa do nej pustit. Toto som ledva docitala, poslednych par stran som len tak prebehla.
..... dávejte pozor, co vám teďka řeknu..... knížku bych asi nikdy nečetla a film mě vůbec nezaujal, ale čteno Ladislavem Mrkvičkou, úplně skvělé !!! Moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Vůbec se nedivím že to bylo vydáno až po roce 89..... Stačí Vám to ? Tím dneska končím.....
Líbilo se mi to asi nejvíc z knih, které se mi zatím od Hrabala dostaly do rukou (byť tahle konkrétní se mi dostala „do ucha“ :-). Měl jsem pocit, že narozdíl od dříve čtených příběhů se zde konečně setkávám s promyšlenější koncepcí a trochu hlubším záběrem – Jan Dítě je sice také v jistém smyslu směšná figurka jako strýc Pepin a má s ním také společnou schopnost nevidět ze světa víc než jen sám sebe, ale je vydán dějinným pohybům napospas způsobem, který leccos vypovídá jak o naší národní historii, tak i o naší národní povaze. On sám by si tyhle geopolitické turbulence jistě rád odpustil – je to typický fachidiot, který by nejraději žil zcela mimo realitu v dějinné nehybnosti (vzdáleně mi tím připomíná Oskara z Plechového bubínku) a soustředil se na dosahování svých pofiderních životních cílů. Ale utéct před světem nelze, takže se Dítě nevyhnutelně motá ve víru společenských změn jako klacek pod splavem a jen bezmocně sleduje, jak je ve svém vlastním životě bezvládným subjektem.
Docela nepřirozeně na mě působila závěrečná část knihy. Zmoudření a životní vyrovnanost bych Prckovi sice přál (protože to přeju každému), ale nezdál se mi takový lidský vývoj příliš věrohodný. Ale budiž, je to literatura, tam se to snese.
Víc mi vadil, jako obvykle, Hrabalův literární styl, ta opulentnost a ornamentálnost, která je sice sama o sobě půvabná, ale v té hrabalovské přemíře na mě působila únavně. Jako bych si objednal porci své oblíbené citronové zmrzliny a někdo na mě vyklopil celý obsah zmrzlinářského vozu.
Knihu jsem začal číst z povinnosti jako maturitní četbu, ale musím říct, že např. oproti Ostře sledovaným vlakům mě tato chytla omnoho víc. A to i přes délku a rozsáhlost příběhu. Nicméně znovu bych si ji už nepřečetl a k mým oblíbeným se určitě neřadí. Pro studenty středních škol bych doporučil k maturitní četbě vybrat radši jinou alternativu, která bude zábavnější a časově méně náročná.
"Život, když se aspoň trochu povede, je krásnej." Hlavně tedy, když máte tolik nezdolného optimismu jako hrdina této knihy. Bylo to mé první setkání s knihou pana Hrabala, první poslech čtení pana Mrkvičky a jsem unešená. Jen nevím, z čeho víc. Jestli z nádherné poetiky a vtipu i uprostřed těžké atmosféry druhé světové války, nebo z nádherného a naprosto přesného přednesu. Doporučuji.
Hrabalův styl psaní je jedinečný a mému uchu přímo lahodí. Hlavní hrdina tohoto existenciálního románu touží po uznání, lásce, bohatství, životě na vysoké noze a svým způsobem se snaží tyto získat svou snaživostí, pracovitostí, ale někdy také podlézavostí a ku příkladu mu nečiní problémy obohatit se na úkor pronásledovaných Židů. Stává se zbohatlíkem, ale brzy zjistí, že ho smetánka za žádných okolností mezi sebe nikdy nepřijme jako sobě rovného. Životní osud však způsobí, že co lehce nabyl, také pozbyl, potkají ho velmi smutné věci a nakonec dožívá sám opuštěný, ale srovnaný se životem, pouze se vzpomínkami na to, co všechno prožil. Poslouchala jsem na radiu Vltava ve skvostném podání Ladislava Mrkvičky.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla "přečíst alespoň ušima", tj. jako četbu na pokračování na ČRo ve vynikajícím podání pana Ladislava Mrkvičky. Knihu jsem asi tak před dvaceti lety zkoušela číst, ale po pár stránkách jsem to vzdala, Hrabal asi nebude úplně můj šálek čajek. Nicméně, film od pana Menzela jsem viděla, líbil se mi, tak jsem si říkala, že snad někdy. A to teď vyšlo...
Film jsem nikdy neviděla a ani knížka mě nelákala číst. Teď už vím proč. Četba na pokračování téhle knihy v podání Ladislava Mrkvičky bylo naprosto famózní. Zřejmě jsem čekala na tenhle skvělý zážitek. :-) Konečně vím o čem knížka je a moc se mi líbila.
Filmu jsem se nějak vyhýbal, nechtělo se mi do něho. Knížku jsem přečetl v rámci výzvy 2021 a teda...asi jsem se malému pinglovi vyhýbal zbytečně. :) Hodně dobrá knížka, nejvíc mě zaujal popis doby protektorátu, který byl podaný dosti netradičně oproti většině ostatních děl.
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Pan Hrabal má můj obdiv, že v těch několika stránkových odstavcích drží myšlenku. Jak sám uvádí v doslovu, psal automatickou metodou, takže v souvětí na sebe věty mnohdy nenavazují, části se opakují, vrací se, asi jako když se člověk snaží vyprávět vzpomínky. Ale tento styl vyprávění určitě není pro mě.
Navíc hlavní hrdina je velmi nesympatický, a i když se autor snaží jeho reputaci postupně napravit, tak jsem k němu cestu nenašla.
Tím už končím.
Tady se prostě musím opět omluvit: nelíbilo se mi to. Já prostě takovému humoru nerozumím.
A film se mi už vůbec nelíbil. Akorát ten konec, když už ho hraje Kaiser. Toho mám ráda.
Líbí se mi, když Hrabal píše o svých přátelích, co s nima zažil. Třeba o Vladimíru Boudníkovi. Tak.. to je prostě nádhera. Každé slovo mě pohladí po duši.
Audiokniha skvěle namluvená Ladislavem Mrkvičkou. Nevím jestli bych to v případě papírové knihy dočetl, u audia se dá pracovat a poslouchat zároveň takže ani složitější text není překážka.
Přenádherná kombinace vyobrazení temných dob a hrabalovské poetiky s notnou dávkou specifického humoru.
A tak neuvěřitelné se stalo skutečností a já dočetl tuto knihu. Dlouho jsem to odkládal. Forma psaní je samozřejmě náročnější na čtení, ale o to víc vás drží ve střehu a tak čtěte a vstřebáváte jeden neobyčejný příběh, který se stává skutečným za druhým.
Na prvý pohľad to vyzerá ako také neviazané rozprávanie, čo autorovi práve napadne, ale je to Hrabal, a ten vedel, ako na to. Postupne z rozprávania vychádzajú spolu s hlavným hrdinom postavy a postavičky, ktoré splietajú svoje osudy na rôznych miestach a v dobách väčšinou nenormálnych (vojna, Protektorát, komunistické 50. roky). Neskutočne dobré čítanie, s postupujúcimi stranami a dejom stále lepšie. A to som tento román asi pred 25 rokmi po 50 stranách odložil. Dnes dávam päť hviezdičiek bez mihnutia oka.
I velmi nesympatičtí lidé se začnou vykreslovat v hezčích barvách, když se jim pokusíte přijít na kloub, aspoň trochu pochopit jejich jednání. Ne souhlasit, stačí pochopit. To se od Bohumila Hrabala pořád učím a pikolík Dítě byla hodně tvrdá lekce. Dávám za ní 5 hvězdiček.
Výzva: Zkuste se Hrabalovýma očima podívat na svého exekutora, udavače, prezidenta nebo omrzelého partnera. A taky na sebe.
Bohumil Hrabal, je asi jeden z našich nejznámějších, literárních PÁBITELŮ. Tato jeho kniha, patří mezi mé nejoblíbenější. Příběh mladíčka ,,Prcka" od učednicích let v prostředí pohostinství, více jak nelehké...
Díky jeho starším kolegům z branže, jejich názorům a radám jsem si často v duchu vybavila trojici opiček, které gesty moudře znázorňují tři věci. ,,Nic jsem neviděla, nic neslyšela, a nic neřekla..." Na první pohled dost snadné, na ten druhý, dost náročné. Každopádně z praktického hlediska, rozhodně fungující k dosažení určitého postupu, prospěchu a cíle...
Kniha je takovou sondou do dob hoteliérství, před nástupem komunismu a posléze s jeho fatálním dopadem, po roce 1948...
Když jsem přišel do hotelu Praha, tak mne vzal šéf za levý ucho a zatahal mě za něj a povídá: Jseš tady pikolík, tak si pamatuj! Nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel! Opakuj to! A tak jsem řekl, zže v podniku jsem nic neviděl a nic neslyšel. A šéf mne zatahal za pravý ucho a řekl: A pamatuj si ale taky, že všechno musíš vidět a všechno slyšet! Opakuj to!
Hrabal je geniální, nechápu to nízké hodnocení. Opakujte to...
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus láska peníze zfilmováno česká literatura králové císařové stolování, servírování, stolničení mezilidské vztahy hotely čeští spisovatelé restaurace Bohumil Hrabal, 1914–1997 Ondřej Vetchý, 1962- sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Můj první Hrabal, kterého jsem pobrala. A že jsem se opravdu poctivě snažila si k jeho knihám najít vztah, ale nedařilo se mi. Když už jsem nad Hrabalem chtěla zlomit hůl, tato kniha mě neuvěřitelně chytla a zasáhla. Nomen omen Jan Dítě se vší morální flexibilitou i osudovostí mě nutí přemýšlet nad smyslem osudu jednotlivce v soukolí dějin.