Obsluhoval jsem anglického krále (povídky 1971)

26.12.2017

Pěkná knížka. Hrabal je moje srdeční záležitost a tohle je jeho dospělé dítě. Zároveň jsem rád, že se filmové podoby chopil právě Jiří Menzel, protože přenesl do filmu opravdu celého Hrabala se svojí obraznou poetikou i specifickým humorem přecházející až v působivou grotesku.

15.12.2017

Popis toho, jak jeden člověk se snaží o naplnění svých snů. Několikrát byl již na dobré cestě, ale nějak to nedopadlo, tak jak chtěl. Když se mu to konečně podařilo, tak o ten sen byl připraven. Je to i o tom, jakých prostředků je člověk ochoten použít ke splnění toho svého snu. Ne vždy to je chvályhodné. Je to i o tom jít dál, když se ten sen nepovede splnit. Smířit se s tím, co mám a snažit se i tak žít dál. Je to o svém vlastním prožívání, o snění, o svých představách.

28.10.2017

Velká parabole dospívaní člověka, aby byl schopný rozlišít, co je a co není v životě duležité. Pochopil jsem to až na posledních 20 strankach románu. \"Sova Minervina zahajuje teprve s počínajícím soumrakem svůj let\", psál Hegel pro vyvoj civilizacií: ty prý moudřejí až tehdy, když pádají. Hrabal použiva stejnou paraboli pro vnitřní vyvoj jednotlivce. Právě proto tolikrát opakuje: \"štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí\" - každý člověkův pád dava mu šancí uvidět oblohu, tehdy smysl života. Aby ho pochopít \"je třeba být sám\" a prozatím jen \"večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen z hluboké studny.\" Tehdy když dobíhame života, a nebo když jsme v tísní. A mám pocit, že Hrabal žil pravě timhle způsobem.

01.10.2017

Jsem trochu rozpačitý ze stylu vyprávění o malém čišníkovi snažící se dostat mezi milionářskou elitu za jakoukoliv cenu.Podlézal Němcům, vzal si Němku, přehlížel likvidaci židů a kradení majetku .Nakonec své milionářské idoly, které jím opovrhovali následoval až do komunistického vězení. Trochu to odlehčuje humor místy prokládaný erotikou, smířením se sebou samým a dobrovolné izolování v pohraničí. Od uznávaného autora jsem četl tři knihy, ovšem vrátím se pouze k Postřižinám.

29.09.2017

Kniha o tom, jak ke štěstí vždy chybí ještě jeden krok. A stejně jako i jiné lidí se hlavní postava honila za něčím jen proto, aby smíření našla jinde.
Ke knize se asi už nevrátím, protože ve mně nezanechala hlubší dojem.

03.09.2017

Četla jsem k maturitě a určitě jsem nelitovala. Klasický "Hrabal" plný zvláštní poetiky.

10.08.2017

Tady jsou veškaré adorace, ceny a popularita naprosto v pořádku. Největší talent své generace a jeho nejkompaktnější dílo.

Četla jsem k maturitě a už nikdy víc!

03.08.2017

Nádherná knížka, kterou mistr Hrabal vysypal během horkých letních týdnů doslova z rukávu ... Jeho proud myšlenek nám odkrývá vývoj zvláštní postavy Jana Dítěte, která celý život sní a hledá smysl a štěstí v absurdním světě, aby je nakonec objevila v sobě samé, svojí samotě a obyčejné kráse plynutí života.
Existencialismus, hrabalovsky typický "smutný humor", syrově poetická erotika ...
Prostředí prvorepublikových restaurací i hotelů, válečné mezidobí i příchod komunismu jsou důlěžitými reáliemi, které čtenáři dávají poznat mnohé ze skutečností tehdejších, ale i pravd absolutních ...

04.06.2017

Geniální kniha o malém mužíkovi, jak šel životem za svým snem. A jak postupně moudřel. Jednou z nejkrásnějších pasáží světové literatury pro mě je jeho život v lesích pohraničí s koníkem, psem a kočko. To je romantika a poetika. A mé vysněné stáří.

28.05.2017

Četla jsem nedlouho po shlédnutí filmu a upřímně nelíbilo se mi ani jedno...
V knize mi vadil styl psaní a přišlo mi, že snaha ze smutného dělat legraci je v této knize kýčovitá.
Film mě nezaujal ani dějem ani ničím jiným
Po knize jsem sáhla hlavně pro to, že se mi nechtělo věřit, že by byla stejná jako film...
No, o něco lepší byla...

27.04.2017

Mal som to šťastie , že som dostal do rúk vydanie knihy z Jazzovej sekce. Pre mňa jednotka od pána Hrabala. Jediná kniha , ktorú sa nepodarilo Jirkovi Menzlovi hrabalovsky preniesť na filmové plátno. Všetko má svoj čas a pán Menzl sa k realizácii dostal neskoro , dôvody poznáme.

05.03.2017

Knihu jsem četla k maturitě, ale nezaujala mě. Některé věty byly moc dlouhé a přišly mi i nesmyslné. Nečetlo se mi to dobře. Styl psaní pana Bohumila Hrabala mi celkově nesedí. Už bych to nemusela číst znovu.

26.02.2017

Kniha se mi velmi líbila, styl vyprávění byl zvláštní - někdy mi přišel až moc zdlouhavý, jindy zase velmi příjemný - jedna věc se, ale musí nechat, nemohl jsem si pomoct a v hlavě stejně jako při psaní se mi tento styl vyprávění neustále vybavoval a nutil mě se vyjadřovat podobně jako pan Dítě. Jsou tam momenty u kterých se člověk prostě pobaví, stejně jako momenty, kdy je neskutečné jak pan Hrabal dokáže popsat regulérní skutečnost. Dítě mi přirostl k srdci, jako obyčejný přesto neobyčejný muž a není to jen tím, že Obsluhoval Habešského Císaře.

18.02.2017

Nevěřila bych, že se mi tato kniha bude líbit. Chtěla jsem si ji přečíst, abych si utvořila vlastní názor. Ze začátku mi dlouhé věty dělaly problémy a v ději jsem se ztrácela, ale nakonec jsem se začetla tak, že už mi tento styl vůbec nepřipadal divný.

17.02.2017

Knížka mě úplně pohltila, krásně se mi četla.

07.02.2017

Znovu jsem se přesvědčila, že Hrabal prostě není šálek mé kávy.

15.01.2017

"Dávejte dobrej pozor, co vám teďka řeknu. Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí."

A tak to bylo i v mém případě, ačkoliv má Hrabal v literárním zákoutí mého srdce už dlouho své místo (Příliš hlučná samota! trilogie Svatby v domě,...). K Obsluhoval jsem anglického krále jsem se jednoduše nemohla dostat strašně dlouho. Nakonec mne donutila povinná četba (že by to neštěstí? samozřejmě - jak studovat bohemistiku, aniž bych nečetla takhle zásadní dílo?) a jsem za to moc ráda!
Hrabal, jeho pábitelské přehánění a osobitý styl jsou mi vážně blízké. Velká osobnost české literatury - velké dílo.

24.11.2016

Komické, často až absurdní a někdy trochu mrazivé příhody jednoho pracovitého uťáplého vrchního a jeho kamarádů, kteří se díky své profesi a změnám v režimu dostali na ta nejvyšší a nejpodivnější místa. A hodně se tam sexuje, vrzne si i tatíček Masaryk.
Sedm číšníků z deseti.