Obyčejný muž
Paul Rusesabagina , Tom Zoellner
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69512/bmid_obycejny-muz-n3V-69512.PNG
5
65
65
Hotel Rwanda. Svědectví o masakru zpodobněném ve filmu. V knize Obyčejný muž, která se stala předlohou slavného filmu Hotel Rwanda, Paul Rusesabagina vypráví svůj životní příběh. Popisuje dětství na malé farmě, život chlapce z kmenově smíšeného manželství v zemi neustále zmítané kmenovým a politickým násilím. Dozvídáme se o jeho pozoruhodné kariéře, která ho vynesla až na místo ředitele luxusního hotelu Mille Collines, kde se seznámil s řadou významných a vlivných lidí. Provází nás osudovými dny z jara roku 1994, kdy se díky své odvaze a výjimečným vyjednávacím schopnostem stal poslední záchranou pro stovky zoufalých mužů a žen prchajících před peklem běsnící genocidy. Velmi živě popisuje pocity bezmoci a vzteku z nečinnosti mezinárodního společenství, zoufalství, které ho zachvacovalo, když musel přihlížet, jak umírají jeho nejbližší. Po ukončení násilností nedokázal v zemi zůstat. Spolu se svou rodinou se přestěhoval do Belgie, kde si začal budovat nový život. Kniha Obyčejný muž je dramatická a navýsost dojemná, i když překvapivě střízlivě podaná zpověď prostého člověka, který se řízením osudu a svým pevným charakterem stal skutečným hrdinou naší doby.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2007 , JotaOriginální název:
An Ordinary Man: An Autobiography, 2005
více info...
Přidat komentář
Nechci posuzovat, nakolik je Paul Rusesabagina opravdu hrdina nebo nakolik svou roli přehání (jak ho obviňuje generál Dallaire) nebo nakolik své postavení dokonce zneužíval (jak ho obviňují jiní). Nejcennější poučení vidím ve vylíčení těch pár měsíců, kdy se k masakru schylovalo. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak rychle a ochotně se dají lidé zradikalizovat, jakou roli v tom dokáže sehrát jedno jediné médium (natožpak dnešní sociální sítě) a jak jsou ty techniky od doby Hitlera pořád stejné. Lidi se přesto nikdy nepoučí, nechají se vystrašit, zfanatizovat, a je úplně jedno, jestli je to ve Rwandě nebo Barmě nebo na Balkáně.
Velmi silná a na čtení těžká kniha.
Je až neskutečné jak se lidi k sobě navzájem dokáží chovat a jak málo stačí aby se z nich stali zabijáci.
Obdivuji každého kdo si dokázal během genocidy zachovat lidskost a pomáhal svým bližním.
Odmala mi říkali, že v knihách najdu moudrost. A toto tvrzení platí právě díky takovým knihám a (ne)obyčejným lidem jako je pan Paul Rusesabagina. Kromě řady moudrých myšlenek a podnětů k zamyšlení nabízí navíc neznalému Evropanovi velmi užitečný vhled do rwandských poměrů a pokouší se vysvětlit nevysvětlitelné - okolnosti a příčiny, které vedly k osudným dnům, kdy se lidé chopili mačet a obrátili se proti vlastním sousedům. Hluboce smekám před hrdinou, který, jak sám říká, se vlastně jen celou dobu snažil dělat svou práci manažera hotelu a starat se s maximální péčí o své hosty.
Silný příběh o odvaze (ne)obyčejného muže v centru několikaměsíčního rwandského šílenství. Tentokrát jsem se ke knížce dostala přes film a obojí bylo i přes ty hrůzy skvělé!
Rwandská genocida zpodobněná ve filmu Hotel Rwanda.Skoro milion mrtvých za 3 měsíce.Tenká je hranice stát na té správné straně mačety.Příběh obdivuhodného muže v naprosto šíleném masakru.
Mrazivé a beznadějné vykreslení genocidy ve Rwandě. Přesto jsem místy měla pocit, že je přece jen trochu naděje. Při čtení jsem si kladla několik otázek. Kolik násilí je člověk schopný působit? Bylo to až za hranicemi mého chápání. Kolik krutosti je člověk schopný únést? Kde je hranice mezi lidskou bytostí a zrůdou?
V poslední kapitole bylo několik myšlenek, které jsem si zapsala do deníku.
"Všichni jsme se narodili s velmi silným stádním instinktem, který dokáže přinutit i jinak docela racionální lidi, aby se chovali naprosto nevysvětlitelně. Právě tímto způsobem se vraždá stává nejen jednou z možností, ale dokonce běžnou rutinou. Po čase dokonce nudným stereotypem."
Kdysi jsem viděla s rodiči již natočený film, který je natočený dle této knihy. Když jsem tuto knihu přečetla, dá se říci zcela zhltla, byla jsem smutná. Smutná z toho, čeho všeho jsou lidé schopni. Pořád se mluví o rasismu, o nacismu, o fašismu, je toho všude plno, ale že násilí může být i ve "vlastních" řadách, kdy už byly dva kmeny propojeny, bydlely vedle sebe, někteří dokonce byli i spolu vzatí??? Pane jóóóó :-( Musím říci, že jsem se celou tu knihu bála a byla jsem uchvácena nasazením svého života pana Paula a zdrcena nenasazením mimostátní pomoci.
Dokonalé a neskutečně mrazivé zároveň. Při čtení se ani nechce věřit, že se vše z toho stalo-jak samotná genocida, tak hrdinský čin Paula Rusesabagína, který si v době kdy byli denně vražděni tisíce lidí (těmi nejhoršími způsoby) zachoval lidskost, skromnost a udělal ze svého hotelu symbol naděje na přežití. Není to lehké čtení (určitě nedoporučuji před spaním), ale zanechá dojem jako málokterá kniha. Podobné příběhy a hrdiny je nutné mít stále na paměti, neboť lidé rychle zapomínají a historie se bohužel opakuje. Pokud by k něčemu takovému došlo, chtěl bych být ubytován v hotelu Paula Rusesabagína.
Strašné téma podané ze všech stran... občas se mi chtělo brečet, ale je důležité si to přečíst
knížka je dějově zajímavá, ale pro mě byla zdlouhavá a nemá spád který vás strhne.
Opravdu vynikající kniha popisující situaci jaká ve Rwandě vznikla a o hrdinství jednoho muže, který ač ohrozil sám sebe, zachránil na 1200 lidí před jistou smrtí. Jak píše Dean, zařadil bych to klidně jako povinnou četbu.
Dech beroucí svědectví o hrůzách ve Rwandě. O tomto konfliktu jsem do té doby slyšel jen velmi okrajově. Mělo by patřit do povinné četby jako varování před genocidou a násilím!
Vynikajici a predevsim autenticke svedectvi cloveka, ktery si prozil rwandske peklo. Knihu jsem prelouskal jednim dechem a mohu ji doporucit opravdu kazdemu, kdo se alespon trosku zajima o deni na Cernem kontinentu.
Velmi silný příběh.