Obyčejný storky
Ingo Schulze
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19512/bmid_obycejny-storky-P1W-19512.jpg
3
10
10
Devětadvacet kapitol, zdánlivě obyčejných příběhů pojednávajících o banálních maličkostech všedního dne, vypovídá jako celek o zhroucení celého jednoho světa, k němuž došlo v NDR po pádu zdi v roce 1989 a v průběhu následného sjednocení obou německých států. Ústy protagonistů autor líčí detailně, s citem a humorem, jak je převálcovaly dějiny. Každou kapitolu vypráví buď jedna z postav románu v první osobě, nebo vypravěč ve třetí osobě. Čtenář postupně zjišťuje, jak jsou jejich osudy navzájem provázané – jako figury na šachovnici. Děj se odehrává od února 1990 do léta 1997.... celý text
Přidat komentář
Vypadalo to tak nadějně, ale vůbec jsem se nechytil. Po třinácti povídkách jsem to zhruba v polovině odložil. Storky fakt moc obyčejné, které jsou sice skrz postavy z nich provázené, ale chybí vypointování nebo bude až ve druhé půlce knihy, kam už jsem se nedostal. A jo, desátá povídka mne bavila.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Adam a Evelyn |
| 2003 |  Obyčejný storky |
| 2009 | Berlínské bolero |
| 2008 | Nové životy |
| 2020 |  Peter Holtz |
Nomen omen. Kdyby knihám byly přiřazovány barvy podle jejich obsahu, tak tato by měla barvu ovesné kaše. Neochucené. Ty příběhy jsou tak obyčejné a neutrálně podané, že místy až vyloženě nudí. Tak proč tak relativně vysoké hodnocení? To asi nejsem schopna úplně přesvědčivě vysvětlit. Zpočátku jsem se knihou prokousávala poměrně těžko a často ji odkládala, protože mě jednotlivé epizodky prostě moc nezajímaly a neoslovovaly, ale postupem času, jak se jednotlivé osudy více a více provazovaly, mě ty zdánlivě ordinérní příběhy začaly nějakým záhadným způsobem fascinovat, a druhou polovinu knihy jsem doslova zhltla. Nicméně se obávám, že pro většinu lidí tenhle záhadný faktor nezafunguje. Pro tuto knihu to asi chce náklonnost k německé literatuře a být při čtení správně naladěn...ale dovedu si představit, že pro většinu čtenářů toto naladění nikdy nepřijde.