Obyčejný storky přehled
Ingo Schulze
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19512/bmid_obycejny-storky-P1W-19512.jpg
3
10
10
Devětadvacet kapitol, zdánlivě obyčejných příběhů pojednávajících o banálních maličkostech všedního dne, vypovídá jako celek o zhroucení celého jednoho světa, k němuž došlo v NDR po pádu zdi v roce 1989 a v průběhu následného sjednocení obou německých států. Ústy protagonistů autor líčí detailně, s citem a humorem, jak je převálcovaly dějiny. Každou kapitolu vypráví buď jedna z postav románu v první osobě, nebo vypravěč ve třetí osobě. Čtenář postupně zjišťuje, jak jsou jejich osudy navzájem provázané – jako figury na šachovnici. Děj se odehrává od února 1990 do léta 1997.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Obyčejný storky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Vypadalo to tak nadějně, ale vůbec jsem se nechytil. Po třinácti povídkách jsem to zhruba v polovině odložil. Storky fakt moc obyčejné, které jsou sice skrz postavy z nich provázené, ale chybí vypointování nebo bude až ve druhé půlce knihy, kam už jsem se nedostal. A jo, desátá povídka mne bavila.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Obyčejný storky v seznamech
| v Přečtených | 16x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2009 |  Adam a Evelyn |
| 2003 |  Obyčejný storky |
| 2009 | Berlínské bolero |
| 2008 | Nové životy |
| 2020 |  Peter Holtz |
Nomen omen. Kdyby knihám byly přiřazovány barvy podle jejich obsahu, tak tato by měla barvu ovesné kaše. Neochucené. Ty příběhy jsou tak obyčejné a neutrálně podané, že místy až vyloženě nudí. Tak proč tak relativně vysoké hodnocení? To asi nejsem schopna úplně přesvědčivě vysvětlit. Zpočátku jsem se knihou prokousávala poměrně těžko a často ji odkládala, protože mě jednotlivé epizodky prostě moc nezajímaly a neoslovovaly, ale postupem času, jak se jednotlivé osudy více a více provazovaly, mě ty zdánlivě ordinérní příběhy začaly nějakým záhadným způsobem fascinovat, a druhou polovinu knihy jsem doslova zhltla. Nicméně se obávám, že pro většinu lidí tenhle záhadný faktor nezafunguje. Pro tuto knihu to asi chce náklonnost k německé literatuře a být při čtení správně naladěn...ale dovedu si představit, že pro většinu čtenářů toto naladění nikdy nepřijde.