Oceán na konci cesty
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445241/mid_ocean-na-konci-cesty-QRY-445241.jpg
4
1155
1155
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich cestičky...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha je napsaná hezky, ačkoliv Gaiman umí lépe. Možná že pro autora má příběh nějaký osobní význam, ale mně jeho smysl unikal. Nedokázala jsem se do něj dostat a připadalo mi to jako, že Gaiman prostě chtěl napsat něco, s čím nebude mít moc práce a v čem spojí vděčné atributy, tak aby čtenáře uspokojil. Bohužel, Oceán na konci uličky není výživná strava, ale jen prázdné kalorie.
Pro mě je tato kniha velkým zklamáním a nemám, co bych na ni vyzdvihla - nenadchne neurazí. Cítila jsem z ní vyumělkovanost a navíc mi unikala pointa.
Kniha mě vtáhla hned na první strance. Napínavá, tajemná až děsivá, úžasné čtení jako snad všechny autorovy knihy. Jen ten konec mě nějak nenadchl. Asi sem čekala trochu něco jiného, připadalo mi to takové useklé.
Neil Gaiman si zase jednou pohrál s mojí představivostí jako kočka s myší, tedy kocour, promiňte. Mistrovsky zasazuje fantaskní prvky do příběhu propleteném kouzelnými prvky dětství. Je vidět, že se snažil o autentičnost, když do knížky vkládal prostředí dětství vlastního, když už ne dětství jako samotné, jak uvádí v epilogu. Sečteno a podtrženo - bezmála dvěma sty stránkami proletíte jako míč rozbitý oknem. Ale já to vážně nebyla!
Naznačuje zajímavý příběh, ale napětí chybí logika. Pomohlo by lépe vysvětlit účel jednání tajuplné babičky s tajuplnou vnučkou, než jen oznámit čtenáři, že je třeba cosi porazit a bude zase dobře.
Mlhavý neurčitý příběh, u kterého vlastně ani nevím, co tím chtěl autor říci... Mohl to být příběh týraného dítěte, které se uzavřelo do svého nitra před krutou realitou? Nebo jen noční můra?
Knihu jsem přečetla jedním dechem, moc pěkné, ostatně jako většina jeho knih. Jediná moje výhrada ke knize je, že bych se velmi ráda dozvěděla více o Hampstockových ženách. Tak třeba se příště dočkám.
Kniha má jednu ohromnou vadu. Je moc krátká na to jak je dobrá. Jinak samá pozitiva a sociální jistoty. Najdete zde vše, co se vám líbilo u Amerických bohů či Nikdykde. Takové to napínavé balancování na hranici reallity a jiných světů, skutečnosti a mýtů.Přelouskla jsem to za jeden víkend a to jsem toho přitom stačil udělat spoustu dalších věcí.
Typicky Gaimanovské, ale s tím rozdílem, že u jeho ostatních knih jsem se jakžtakž chytala, ovšem u této jsem měla neodbytný pocit, že vlastně vůbec nesejde na tom, jak se to celé vyvine. Prostě jsem si tak říkala, proč mi ten příběh vůbec je vyprávěn? Už dlouho se mi nestalo, aby ve mně kniha zanechala jen neurčitý pocit, který mě k ničemu neposouvá, ani nesměřuje...
Stejně jako Brumbál vždycky na konci každého dílu vysvětloval Harrymu situaci, tak i já bych potřebovala něco vysvětlit.
Vynikající kniha, se skvělými fantaskními postavami, jenž je plná emocí. Vřele doporučuji, a dávám do knihotéky.
Ačkoliv mě každá Gaimanova kniha nějak baví a něčím osloví, musím říci, že od Oceánu na konci uličky jsem čekala víc. Dobře se to čte, témata jsou tam zajímavá, ale kam se kniha hrabe na Nikdykdy nebo Americké bohy.
Nemám ráda knihy, ve kterých nejsou vypsány skutečnosti bez kterých není možné knihu pochopit dokonale. Tuto knihu jsem nepochopila dokonale. Snad je to mojí omezenou fantazií, o které jsem si až doteď myslela, že je velká. Nebo tím, že se ostatní spokojí s tou trochou informací, které Gaiman nabízí. Osobně bych chtěla vědět o ženách Hampstockových mnohem více. Ano, dalo by se říci, že jsem zklamaná. Přeji pěkný den.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Moje první kniha od tohoto autora. A musím říct, že mě to trochu zklamalo. Nemohla jsem se začíst, styl psaní se mi líbil, ale ten příběh mě vůbec nebavil. Někde v půlce jsem se do toho konečně začetla, ale potom mě to zase pustilo a poslední 30 stránek jsem si škudlila skoro týden, protože mě to prostě netáhlo k tomu, abych to dočetla. Přesto, i když mě to nebavilo, rozhodně zkusím nějakou další knížku od Gaimana, ale asi ne v nejbližší době. :)