Oceán na konci cesty
Neil Gaiman
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich cestičky...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane, 2013
více info...
Přidat komentář
Další knížka, po které jsem sáhla jen náhodou. A nelituji. Můj první Gaiman. Neslibuji, že hned zitra jdu do jeho další knihy. Ale příběh byl krásný a jako rodič jsem se musela pozastavit nad tím, jak rozdílně vidí svět dítě a dospělý.
Knihy N. Gaimana mám rád , řadím je do TOP knih. Bylo to pěkné , ale pro mě až moc depresivní. Nikdykde je lepší.
Toto je první autorova kniha, kterou jsem si přečetla. Čekala jsem asi trochu něco jiného. Ze začátku jsem se příběhem nemohla moc prokousat, ale postupem času kniha začínala být čím dál tím víc napínavější a ač jsem hodně pomalý čtenář, knihu jsem přečetla za dva dny, což je u mě rekord :) A jak jsem někde četla, tuto knihu musíte vstřebat.
Fantasy svet tohoto autora mne nikdy nezklame, knihu jsem si uzila a tesim se na dalsi knihu Neila Gaimena, ktera se mi priplete do cesty.
Knížka se v mé knihovně vyjímá mezi TOP tituly, chytla mne za srdce a byla neobyčejně čtivá. Pokud autora znáte i neznáte, jednoznačně doporučuji.
Za mě osobně zatím nejlepší Gaiman (po mém milovaném Sandmanovi, ale bavíme li se o knihách a ne o grafických románech), který se mi zatím dostal do ruky.
Ke knize se rozhodně vrátím. Je kouzelná, krásně psaná, poutavá. Jedna z nejkrásnějších a nejhlubších, co jsem poslední dobou četla
Ta kniha je zneklidňující. Nepatří k těm, které si potřebuju přečíst podruhé, ale jsem zatraceně ráda, že jsem ji četla
Tahle kniha vás vrátí do dětství. Do doby, kdy jsme věřili všemu a nám nevěřil nikdo. Do doby, kdy nám tajemství zaplňovalo duše a jedinou radost jsme měli ze všeho. Překrásné.
Čtyři pětiny knihy jsem byla nadšená, spisovatelův styl i to, co tam popisoval, mi nestkutečně připomínalo dětství. Při čtení jsem měla stejný pocit, jako jsem mívala jako malá, když se mi stávaly (z pohledu malé holčičky) „záhadné věci“. Jediné, co mě zklamalo, byl konec. Nechala bych ho spíš otevřený, aby si čtenář mohl sám domyslet, jestli všechno byla pravda nebo fantazie hlavního hrdiny. Takhle naplno řečené mi to přišlo, jako že mě autor příliš tlačí k tomu, abych příběhu uvěřila. 4/5 za ten závěr.
přinejmenším zvláštní novela, četla jsem v AJ a možná bych jí mohla dát ještě jednu šanci v češtině, ale nějak mě to nenadchlo...
Malé magické dobrodružstvo, ktorého každá stránka kričí, že by chcelo byť niečím viac, no autor mu to nedovolil. Gaiman napriek jednoduchému príbehu s pár postavami načrtol veľmi lákavé pozadie a mytológiu, ktorá by bez problémov mohla zastrešiť celý cyklus podobných kníh. Možno to nieje autorov štýl a nabudúce sa radšej pustí zasa do niečoho úplne nového, no ja by som sa k jazierku za domov vrátil veľmi rád a chcel by som si vypočuť, odkiaľ nám to vlastne dámy Hempstockové vietor privial. Verím, že na vyrozprávanie ich príbehov by nestačilo ani 1000 takýchto kníh !
Skvělý vypravěč Neil Gaiman nás opět vezme za tenkou hranici našeho světa do koutů, které na něj navazují – a často se s ním i překrývají. Zvlášť v dětství plném fantazie, kde i jedna sebevražda obchodního cestujícího může odstartovat nečekaný sled událostí. Příjemné čtení, doporučuji.
Pohádka pro dospělé. Myslím, že by ji měli číst hlavně rodiče. Za fantastickým příběhem se skrývá spoustu zajímavých filozofických myšlenek o světě dětí a světě dospělých, který by měl být světem jedním, ale není tomu tak. Když dáváte lidem, co si skutečně přejí, můžete konat zlo, což je také jednou z hlavních myšlenek. Gaiman příběhu vtiskl svůj typický osobitý styl. Koralina nebo Kniha hřbitova se mi líbily o něco více, ale Oceán na konci uličky je krásný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Rozhodovala jsem se mezi 3* a 4*, nakonec jsem dala tři, jelikož hodnotím v kontextu Gaimanova díla, mám ráda jeho styl a vím, že má i daleko lepší knihy.
Ty vůbec nejlepší knihy jsou o něčem úplně jiném, než se zdají být. Tak například tato se tváří, že vypráví fantastický a trochu děsivý příběh o chlapci, který zabloudí za zrcadlo a něco tam pokazí. Ve skutečnosti je to ale povídání o masivním a často destruktivním střetu světa dětí a dospělých. Je výborně napsané, místy mrazivé a velmi lidské.
Neil Gaiman musí být nějakým aktivistou Greenpeace, neboť je to další jeho kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem a ten u toho ještě tajil. Planetě tak zbyla spousta kyslíku, který bych vydýchal, kdybych si zvolil nějakou méně záživnější knížku :)
Nato, že je to Gaiman (a já ho miluju) je to ode mně dost slabé hodnocení. Ale myslím, že to zvoral překlad (všimla jsem si jenom věcných chyb, bez originálu to dál nemůžu posoudit). Tudíž si budu muset sehnat původní verzi, protože nápad se mi líbí hodně...
Kouzelné:) Příběh mě opravdu bavil od začátku až do konce... až mi bylo líto, že to tak rychle skončilo. Je to taková tenoučká knížečka, ale hodně zajímavá a dokonce mnohokrát k zamyšlení:)
Záměrně nehodnotím, protože nemám ráda fantasy - ovšem s výjimkou Neila Gaimana. Proto jsem se i na tuhle knížku vrhla, ale prostě to není můj šálek čaje.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Fantasy román, který jsem přečetla docela rychle. Gaimanovy knihy mám vcelku ráda, ale to, co jsem od něj zatím měla v rukou, byl takový průměr. Nejspíš mě příznivci za to ukamenují, ale taková Koralina nebo Kniha hřbitova byla mnohem lepší. Přesto však si myslím, že je to velice povedená kniha a díky detailnímu popisu je čtenář přímo tam a prožívá s malým chlapcem jeho dobrodružství.