Oceán na konci cesty
Neil Gaiman

Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich cestičky...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane, 2013
více info...
Přidat komentář


Moje první setkání s autorem. Musím říct, že dopadlo na výbornou. Jak bravurně, s lehkostí a grácií nacpat do 184 stránek tu obrovskou fantazii. Příběh, který vlastně mohl prožít kdokoli z nás - protože boj se zlem, bytostmi až nadpřirozenými - jsme v 7 letech sváděli snad každý den. Nevím proč, ale pořád jsem čekala nějaké logické vysvětlení, cosi jako pohled dospělého, který řekne, že se mu to zdálo, že to prázdninové dobrodružství bylo jen jako. Ale nic. A ono to vůbec nevadí?! Knize to vůbec neubírá na půvabu, na čtivosti ani na napínavosti. Takže za mě maximum *.


První kniha od Neila Gaimana a rovnou příběh, který si budu pamatovat velni dlouho. Vyprávění z pohledu dítěte bylo skvěle napsané. Příběh, u kterého jsem najednou byla v napětí a na druhé straně si mi chtělo brečet. Rozhodně si přečtu i další knihy. Doporučuji.


Svět fantazie rozvíjí naši představivost, nabízí přehršli nových, pozoruhodných pohledů na dění kolem nás i v nás, podněcuje a inspiruje a mnohdy, když nás něco skřípne, poskytne i úkryt...


Má první kniha od tohoto autora a jsem nadšená!
Příběh vyprávěn z dětského pohledu mě okouzlil. Vždy jsem milovala fantasy a tohle bylo fantasy docela jiné než ostatní co jsem kdy četla :)


Tak jako mnozí zde, jsem na knihu narazila díky Knižní šifře a popis knihy mě zaujal pro její tajemnou atmosféru. Čekala jsem něco víc strašidelnějšího a vlastně asi i víc "dospěláckého", překvapilo mě, že jsem narazila na čisté fantasy (to bude tím, že recenze tady čtu obvykle až poté, co knihu dočtu :) ). Bylo to moc příjemné čtení...svižné a snové. Autora si přidávám do hledáčku a těším se, až si od něj přečtu něco dalšího.


Na knihu jsem narazila minulý rok díky Knižní šifře a po přečtení mě mrzí, že jsem se k ní dostala až teď. I jako dospělá čtu ráda fantasy a tato byla krásně vykreslená, vše jsem postavám věřila a líbila se mi rozdílnost nahlížení dospělých a jeho jako dítěte. Od autora jsem toho zatím více nečetla, ale určitě to brzy napravím.


Číst tuto knížku je něco jako plout na pomezí snů, fantazie a skutečnosti. Chvíli se usmívat a poslouchat předení koťat, poté se ale krčit v koutě a s hrůzou čekat na záchranu.
Chvilku se ponořit do oceánu a vědět vše, pak jít tou uličkou a pomalu zapomínat.
Čte se krásně rychle, Gaiman umí.


Fantazie! Dlouho jsem nic z fantasy nečetla a o to víc si to užila. Tenká (ba skoro žádná) hranice mezi skutečným a "tamtím" světem mě dostala, četlo se příjemně a poměrně svižně. Musím se na autora více zaměřit.


Neuvěřitelná fantazie, skvěle napsáno, nemohla jsem se odtrhnout. Svým způsobem i děsivou fascinací. Párkrát se mi lítostí nebo obavami málem zastavilo srdce. Párkrát jsem cítila obrovskou studenou prázdnotu naplněnou čímsi, o čem snad ani nechci vědět víc. Trošku mi to připomnělo Kingovo Bájedolí. Nepopsatelné něco, fascinující a děsivé zároveň. Je to pohádka, ale bolavá...


Úžasná kniha, úžasný příběh, úžasně napsané. Autor má neuvěřitelnou schopnost balancovat na rozhraní mezi dětským světem a tvrdou realitou dospělých, takže mu spolknete fantastickou pohádku stejně jako příběh ryze současný. Jejich propojením pak mistr Gaiman vytváří svoje vlastní osobité světy, do kterých je radost se ponořit a nechat se uchvátit jejich kouzlem. Oceán na konci uličky je toho důkazem…


Nestýská se mi po dětství, ale někdy se mi stýská po tom, jak jsem se uměl těšit z maličkostí nebo i ne takových maličkostí. Nemohl jsem nijak ovládat svět, ve kterém jsem žil, nemohl jsem odejít od věcí, lidí nebo okamžiků, které mne zraňovaly, ale nacházel jsem radost v prostých věcech, které mne činily šťastným..
Krásná myšlenka :)


Veľmi krátka kniha, ktorá vás však ani na sekundu nenechá chladným a vtiahne vás do neuveriteľného a nádherného príbehu. Opäť skvelá kniha plná fantázie. Neil Gaiman je naozaj jeden z najlepších vo svojom žánri.


Já se nemohla začíst. Neoslovilo mě to natolik, abych z ní byla nadšená a dost mě to zklamalo. Nápad to sice není špatný a má to spád a nějaké ty akce, ale…


Tento príbeh bol tak krásne čarovný, že som sa po prečítaní nemohla prestať usmievať. Kniha ma úplne vtiahla do deja, bola pútavá a veľmi milá. Zatiaľ najlepšia čo som od Neila Gaimana čítala.
Štítky knihy
nadpřirození tvorové dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
2006 | ![]() |
1997 | ![]() |
2001 | ![]() |
2017 | ![]() |
2015 | ![]() |
Začalo to pútavo, ale po príchode Ursuly ma to mierne nudilo a tešilo ma krátkosť strán:D No priniesť oceán vo vedre je čosi, čo by som si veľmi priala, ale s tou neotrasiteľnou, príšernou "dospelou" podmienkou, aby mi ju priniesol on. A to sa nestane. To je ten rozdiel medzi dospelými a deťmi, deti môžu mať radi každého a to jediné očakávajú, vedro s oceánom im môže priniesť ktokoľvek, prežijú rovnakú radosť, kým my dospelí najčastejšie predstierame radosť a túžime len po tom, aby sme oceán dostali od niekoho konkrétneho. Už nemáme radi vôbec nič a pri tom vieme, že to nie je nevďačnosť. Je to rezignácia.