Oceán na konci cesty
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445241/mid_ocean-na-konci-cesty-QRY-445241.jpg
4
1155
1155
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich cestičky...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane, 2013
více info...
Přidat komentář
Neil Gaiman, už název zní zajímavě, to přece nemůže být špatné! Bohužel, dočkal jsem se zklamaní. Ne a ne se začíst, je to nudné, nezáživné, temné tím nezábavným způsobem a mé myšlenky utíkají při četbě jinam. Ještě jsem to nedočetl, tak nehodnotím, ale jestli se donutím knihu dočíst, je ve hvězdách. Čeká na mě tolik zajímavějších a čtivějších knih.. Momentálně například Ready player two, kterého hltám a jeho čtivost je skvělá, příběh mě chytl od první stránky, dokonce od první věty! Oceán na konci cesty odkládám na neurčito.
Chci velmi ocenit ilustrace nicméně dej by za mě pochmurny a nezáživný ačkoliv ke konci pronikl do srdce. Bylo to velmi neobvyklé
Moc pěkný kraťoučký příběh, který si s chutí přečtete za jediný večer. Gaiman prostě ví, jak na to :)
Trochu zvláštní kniha na pomezí fantasy a hororu. Čte se velice dobře, tajemno z knihy přímo sálá a hlavní postavy jsou výborně napsané. Jde o takovou dospělejší a zajímavější verzi Koraliny, ale Nikdykde i Kniha hřbitova se mi líbili víc. Překlad Viktora Janiše je také povedený. Velké plus za skvěle vypadající vydání s ilustracemi od Elise Hurst (nakladatelství Argo, 2020).
Dobrá, kraťounká fantasy pro kluky i holky.
K pozastavení nad životem, jak jsou důležití kamarádi a důvěra.
A to jsem si myslela, že mám alshajmra,
ale určitě jsem potkala paní Hempstockovou :-)
Hodně zvláštní kniha, vlastně ani nevím, jestli se mi líbila, každopádně jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Za příběh a pocity z knihy bych dala tři hvězdy, ale dám jednu navíc za styl psaní, který se mi velice líbil, čte se to v podstatě samo.
Tahle kniha mě mile překvapila hned dvakrát. Poprvé hned po otevření a prolistování, kdy jsem zůstala koukat na nádherné ilustrace a grafickou úpravu a řekla si wau... (vydání z roku 2020). A podruhé když jsem začala číst. Děj mě natolik vtáhnul, že jsem nemohla přestat, dokud jsem knihu ještě ten večer nedočetla až do konce. Je to takový zvláštní příběh sedmiletého kluka, napínavý, živě vykreslený, plný fantazie, strašidelný... a přece jsem ani na chvíli nepochybovala o tom, co čtu. Věřila jsem i tomu neobvyklému konci. Nádhera. Doporučuji.
Nepříliš rozsáhlá kniha (počtem stran i časovým rozpětím příběhu), ale s dokonale vykreslenou, lyrickou atmosférou. Vidění světa očima malého dítěte je tak přesvědčivé. Skoro uvěříte tomu, že je vcelku běžné něco takového zažít (dokud máte mysl otevřenou a nesnažíte se urputně za každou cenu všechno kolem sebe vysvětlit čistě racionálně)
Příběh, je vlastně obsáhlejší povídka, což v děkovačce i autor potvrzuje. Není v ní vlastně nic, u čeho bych si řekl, kam na ty nápady chodí, ale spíš jde o to, jak pracuje se slovy. Gaiman je zkušený (a "vypsaný") vypravěč a na malém prostoru, dokáže vytvořit dokonalou atmosféru, kde není ani jedno slovo navíc. Autor do příběhu promítl kus každého z nás a fantaskními výjevy a metaforami, popsal pocity z dětství a vývoj do dospělosti. Takové to klasické ohlédnutí za životem, jestli nebyl promarněný - prostě život, vesmír a vůbec. Celkově mě kniha nenadchla, ničím nevyrazila dech a postavy mi nestihly přirůst k srdci. Spíše mě jen tak lehce melancholicky naladila a pak skončila. Nicméně hodnotím knihu pozitivně, především díky autorovo umu, podat příběh s lehkostí sobě vlastní.
Prijemny melancholicky pribeh
"jednohubka" - 180 strán fantázie, mágie, dobrodružstva. Tak poľahky ma Neil Gaiman odniesol do detských čias, musím odporučiť... Skúsme, si zaspomínať aké to bolo, keď sme boli deti, keď sme aj v maličkom jazierku videli oceán.
Gaimanovic další krása! Jsem tou knihou naprosto unešená. Přečteno jedním dechem a určitě ještě někdy přečtu znovu. Mimo jiné jsem strašně ráda, že jsem sáhla po vydání s ilustracemi, protože byly opravdu snové a přesně ilustrovaly děj na daných stránkách. A samotný děj? Hororem říznutá pohádka pro všechny dospěláky, co mají pořád touhu žít trochu ve vlastní fantazii a na všechno kolem sebe koukají pořád dětskýma očima. Nemá cenu rozvádět víc, tohle si prostě musíte přečíst..
Velmi milá knížka. Poprvé, když jsem viděl velký text a ilustrace tak jsem si říkal, že to nebude nic pro mě, ale naopak pozitivně překvapila. Trošku mi připomínala malého prince. Oddychový čtení při špatným počasí s krásnými ilustracemi.
Než jsem se odhodlala napsat komentář, musela jsem si to nechat rozležet v hlavě. Kniha je rozhodně zajímavá. Líbily se mi Gaimanovy metafory. Některé jsem si musela dohledat, abych se přesvědčila, že jim rozumím. Je to tak krásně snově popsané, že si člověk připadá jako v jiné dimenzi. Bohužel si pořád myslím, že je na můj vkus kniha moc lyrická. Některé věci bych potřebovala přiblížit, na některé otázky odpovědět. Možná že to tak má být. Možná, že některé konce by měly zůstat otevřené.
(SPOILER)
Tento příběh byl pro mne dech beroucí. Byl poutavý a hlavně napínavý, musím říci, že se kniha četla velmi lehce. Byla psaná stylem malého kluka, který miluje knihy, což bylo dobře, jelikož příběh vypráví sedmiletý knihomol.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a pro mne byl to byl zážitek.
Knihu si v budoucnu přečtu ještě jednou, možná i víckrát, tím si jsem jistá.
Já jsem nadmíru spokojená a mohu jen doporučit.
Kamarád mi při jedný moc hezký příležitosti věnoval tuhle knihu se slovy, že si myslí, že by mne mohla oslovit. V tu dobu jsem netušil, kdo je to Neil Gaiman a ani jsem fantasy žánr nevyhledával.
A tak jsem to začal, trochu s nejistotou, zda se fakt trefil, číst. A po prvním odstavci jsem do té knihy vplul a s každým dalším jen fascinovaně přihlížel tomu světu, kde děti vidí leckdy víc než dospělí a mají svůj osud i osud dospělých ve svých rukou.
“Na dětsví si pamatuji živě. Věděl jsem o hrozných věcech. Ale věděl jsem, že to před dospělými musím utajit. Vyděsilo by je to. “ Tenhle citát Maurice Sendaka (autora třeba mý oblíbený knihy “Tam kde žijí divočiny”) celou knihu uvozuje. A vlastně velmi přesně.
Oceán na konci cesty je fascinující příběh, který prožívá sedmiletý knihomol a samotář bez kamarádů. Je psaný neuvěřitelně jednoduše a přirozeně, fakt jazykem malýho kluka a přitom nebo možná díky tomu otvírá spoustu otázek a pocitů, které člověk možná míval, ale v průběhu života je odložil.
Strhující a silnej dobrodružnej příběh, kterej se čte jedním dechem, hlubokej vnitřní svět a prožitek a nádherný ilustrace Elise Hurstové dělají z Oceánu na konci cesty fakt výjimečné dílo, ke kterýmu se budu vracet.
Urban, nebo chcete-li Village fantasy s prvky hororu alá Koralína, na poměrně malé ploše ukazuje Gaiman nekonečno. Velmi čtivé, velmi poutavé, velmi osvěžující. Škoda, že pro mnohé čtenáře je tento žánr dětinský nebo uzavřený několika málo kultovními knihami. Tohle je prostě skvělé.
Prostě mne to k sobě připoutalo. Fantazy bez klišé a čtenáři vyber si co chceš. Vezmi to jako fantazy a přijmi vše, nebo hledej jiný smysl. Je to na tobě. Ať tak nebo tak, počteš si.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Útlá knížka, která se rychle přečte a na konci máte pocit, že vás někdo jemně pohladil.