Oceán prachu

06.12.2023

Konzument drogy zvané syncopin John Newhouse se vydává na dobrodružnou velrybářskou výpravu, na níž, jak doufá, se k surovině, z níž se vyrábí onen halucinogen, bez problémů dostane a bude ho moci přivézt celé komunitě svých rádoby přátel. Oceán na Nulakvě je, na rozdíl od toho pozemského, tvořen prachem, což ovšem Nulakvanům nijak nebrání se po něm plavit na svých plachetních lodích a lovit místní tvory. Sterlingova prvotina je obratně napsanou sci-fi imitací Melvillovy Bílé velryby, kde Achabovu nesmiřitelnost nahradila Desperandumova touha po vědění. Asociace s Bílou velrybou se nabízí i v absenci nějaké výraznější tažné myšlenky. Tím nechci říct, že by Oceán prachu postrádal zajímavou dějovou linku, jen mi chybělo její směřování k nějakému smysluplnému cíli. Prozření Johna Newhouse a jeho uvědomění si svého místa na slunci mě prostě neuspokojilo dostatečným způsobem. Po dočtení poslední stránky a zavření knihy mi zůstal pocit, že mi Sterling dluží vysvětlení, proč se to všechno stalo, kde to začalo a jaké to bude mít důsledky.

16.01.2023

Nějak mě to neoslovilo, příběh popisuje mnoho podivností, ale děj pokulhává a konec mi přišel, jako by byl o ničem.
Možná že nejsem ten správný čtenář na takovou četbu.

21.06.2019

Všetko, čo je nejakým spôsobom spojené s moreplavbou, má už od môjho detstva pre mňa nejaké neuchopiteľné magické čaro. Nemyslím tým len volanie diaľok, objavovanie nepreskúmaného a jedno dobrodružstvo za druhým. Je za tým niečo tajomné a lákavé, také neuchopiteľné nutkanie ísť stále ďalej a ďalej a tešiť sa na nový deň, ktorý zas prinesie nový objav, nové dobrodružstvo, nový zážitok.

Presne tieto pocity vo mne vyvolal krátky román Oceán prachu. Vrátil som sa do čias detstva, hoci na palube lode, ktorá nepláva na vode, ale na piesku. A plavbu som si užil, pretože je z príbehu cítiť, že ju napísal mladý autor a príbeh nezaťažil zbytočným balastom. Škoda, že takýchto kníh nie je viac.

01.10.2018

Docela pěkná space opera, která mi celou dobu hodně připomínala Melvillovu Bílou velrybu. Kapitán Desperandum má k Achabovi hodně blízko a není rozhodně sám. Takže když jsem zjistil, že se tahle knížka měla původně jmenovat "Moby Dust", nebyl jsem nijak překvapený.
Je ale poznat, že to je Sterlingova prvotina, nečekejte žádné zázraky. Jak to tak u prvotin bývá - nápady dobré, ale provedení trošku skřípe.

02.07.2018

Trochu mi to připomínalo Moby Dicka, jen se velryby nelovily ve vodě, ale v prachu. K tomu přidejte mezidruhový vztah bez budoucnosti a hrdinu, jehož cílem je získat speciální přísadu z velryby jen pro to, aby si mohl pro sebe vyrobit drogu, na které je závislý. Z odhaleného tajemství planety, na které se příběh odehrává, jsem pak byl spíše zmatený, než aby mi cokoliv osvětlilo.

21.01.2018

Svět Nulakvy - úžasný, hlavní antihrdina - charismatický, i když občas ne moc pochopitený, jeho láska - reverzní echo na Schismatrix (to je poklona), plavba po oceánu - nápaditý cestopis. Tak proč nejsem ve finále spokojen? Nemyslím si, že jsem schopen kloudně odpovědět. Sterlingova ujetost je hodně příjemné zpestření. Ale jako celek to moc nedrželo pohromadě a lovecraftovský snový závěr to u mě celé srazil. Nicméně je to debut a to takový, že si na něj určitě občas vzpomenu. Třeba až budu číst podruhé Clarkův Měsíční prach.

01.06.2015

Po přečtení antologie Vidím to jinak jsem oprášil Sterlingův již 38 let starý románový debut Oceán prachu a musím řict, že jsem byl poněkud zklamán. Bruce je především brilantní vizionář a všechny jeho povídky, které jsem četl, se navzájem předbíhají v genialitě. O to hlubší byl můj smutek, když jsem si při čtení Oceánu prachu uvědomoval, že nedosahuje kvality žádné z nich. Pan Kulhánek ale zřejmě v nápadu obyvatelné pukliny v povrchu planety nehostinné pro život nalezl inspiraci. A nutno dodat, že Stroncium má asi tak o pět čísel větší koule.

26.02.2015

Tenhle nesourodý slepenec sovího vývržku držela po hromadě jen zábavná postava hlavního antihrdiny a jeho okřídlené milé. Ale že jde o Sterlingovu prvotinu, přimhouřím obě oči a slabé 4**** vypotím. Doporučuji spíš jako zajímavost pro fanoušky autora.

18.02.2015

Zábavný sci-fi mišmaš Achaba a Duny. Ale ten konec je opravdu divný. Zamiloval jsem se do Dalusy a Sterlingovi jsem nestál ani za malé vysvětlení, jak vlastně skončila a hlavně kam dopadla. Ale tu krajinu jiného světa umí vykreslit moc hezky.

09.02.2014

Na debut dobrý. Pěkně vykreslený svět planety, kde je obyvatelný jen malinký kousek v obřímkráteru plném prachu. Svou atmosférou plnou smažkovské paranoie mi trošku připomněl Temný obraz P. K. Dicka. Jen ten konec (nemyslím ten úplný, kdy se hrdina vrací zpět) se mi moc nelíbil a přiznám se, že jsem ho úplně nepobral.

23.12.2010

Velice kvalitní prvotina. Především dobrodružná četba zasazená do vědeckofantastického prostředí. V některých okamžicích, jako je třeba příprava vleryboponorky, si vzpomenete na klukovské chvíle kdy jste tajně s baterkou, aby rodiče nevěděli, hltaly verneovky. Nejde ale pouze o dobrodružství. Oceán prachu předznamenává velké věci, které se zrodí v hlavě tohoto autora. Vždyť samotná myšlénka oceánu jehož obsahem není voda ale prach, planety s obrovským obyvatelným kráterem, nebo (a možná především) neuchopitelná Dalusa, je originální a dává tušit rozsah autorovi fantazie - respektive její neohraničitelnost. Vzhledem k rozsahu mě příjemě překvapila i propracovanost a jsme opět třeba u Dalusy, nebo se můžem odkázat na obyvatelstvo Nulakvy, jakož i tajemství v hlubinách prachu. Čtivé, originální, příjemné...