• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Bruce Sterling

Schismatrix Plus

„Tak nějak přijímám fakt, že cyberpunk pro mě v knižní podobě asi nebude to pravé ořechové. Přitom u Schismatrixu jsem tak nějak doufal, že by se to mohlo zlomit. Ale nezlomilo. Už ve dvou úvodech mě autor upozorňuje na to, že to je to nejdivnější, co kdy napsal, a že to napsal v tom nejdivnějším období, které v životě měl. A ano, asi to po přečtení chápu, byť na začátku si tomu reklamu úplně neudělal. Ten příběh a to prostředí je opravdu hodně divné a musím říct, že při čtení mám hodně co dělat, abych si ten svět dovedl představit. Když hraju nebo vidím nějaký cyberpunk, okamžitě mě uchvátí atmosférou, v knižní sféře si ho ale nějak vůbec neumím vybudovat. A to hůř se mi to pak čte. Povídky mi ve výsledku přišly zajímavější.“... celý text
— Malarkey

---

Drsné počasí

„Vystrachala jsem ji na pude pri rekonstrukci, takze jsem ji po dlouhych letech znovu precetla. Driv me bavila mnohem vice, i proto, ze se v ni objevoval sex, ktery jsem u tohoto zanru nepredpokladala. Nebyla jsem takova ctenarka a byla jsem hrda za kazdou prectenou knihu, proto jsem nedokazala ocenit jejich kvality. O leta pozdeji mi Drsne pocasi nepripadalo dvakrat zazitkove.“... celý text
— karolly

---

Schismatrix Plus

„Svět Tvárných a Mechanistů jsem znal už z autorových povídek shrnutých ve sbírce Vidím to jinak. A musím říct, že už tam mě nezaujal. Do Schismatrixu jsem se ale pustil s dychtivostí. Která postupně ne vyprchávala, ale přece jen se nějak měnila. Nevím, jak to popsat. Jako by se mi to i přes nesympatičnost prostředí i hlavní postavy (a její pro mě nepochopitelné motivy a jednání) četlo dobře. Ten radikální revolucionář mi něčím připomínal hlavního hrdinu z románu Stone Canal od Kena MacLeoda. Taky tím zkoumáním možností "vlády ve vesmíru" a "chemií" mezi hlavními protagonisty. Prostředí vesmírných pirátů i jemný tón ironie zase nutí Pomyslet na Fléba Iana M. Bankse. Živoucí habitaty mi zase připomněly Druhou šanci v ráji Petera F. Hamiltona a jeho svět. Všechny výše jmenované knihy mě bavily. Ale tady prostě ty nejasný motivace postav a skutečnost, že musíte hledat, o co vlastně jde, všechno znejisťuje. Konfliktu mezi Tvárnými a Mechanisty nerozumím. Vůbec. Za co nakonec dávám bod navíc, je ten důraz na kulturu, divadlo, umění. To bylo originální. Ale mnohem radši bych si přečetl Sterlingův román ze světa Leggyho Starlitze... Základním dílem kyberpunku pro mě zůstává Neuromancer. Ve své stylové i tematické originalitě.“... celý text
— R47

---

---

Vidím to jinak

„Čtení Sterlinga je pro mě požitkem. Stále se podivuji nad jeho vynalézavostí a hravostí, s jakou své nápady (a že jich je!) předkládá čtenáři. Nejznámější jsou bezesporu povídky ze světa Tvárných a Mechanistů, ale teprve další oddíly této sbírky ukáží, jaký má rozlet a rozhled. A stejně jako se on dovolává svých oblíbených autorů, i já vidím celou řadu podobností s těmi nejlepšími (Večeři v Audoghastu jako by napsal Borges, při čtení Našeho neuronového černobylu si nelze nevzpomenout na Lemovu Pračkovou tragédii a Maneki Neko je tak paranoidně šílená, že by ji klidně mohl napsat Dick). To ale neznamená, že autor nemá co nabídnout nového, naopak! A ještě vzkaz Lazarusovi: román s Leggy Starlitzem existuje, ale nebyl zatím přeložen (Zeitgeist)...“... celý text
— kralika

---

Oceán prachu

„Konzument drogy zvané syncopin John Newhouse se vydává na dobrodružnou velrybářskou výpravu, na níž, jak doufá, se k surovině, z níž se vyrábí onen halucinogen, bez problémů dostane a bude ho moci přivézt celé komunitě svých rádoby přátel. Oceán na Nulakvě je, na rozdíl od toho pozemského, tvořen prachem, což ovšem Nulakvanům nijak nebrání se po něm plavit na svých plachetních lodích a lovit místní tvory. Sterlingova prvotina je obratně napsanou sci-fi imitací Melvillovy Bílé velryby, kde Achabovu nesmiřitelnost nahradila Desperandumova touha po vědění. Asociace s Bílou velrybou se nabízí i v absenci nějaké výraznější tažné myšlenky. Tím nechci říct, že by Oceán prachu postrádal zajímavou dějovou linku, jen mi chybělo její směřování k nějakému smysluplnému cíli. Prozření Johna Newhouse a jeho uvědomění si svého místa na slunci mě prostě neuspokojilo dostatečným způsobem. Po dočtení poslední stránky a zavření knihy mi zůstal pocit, že mi Sterling dluží vysvětlení, proč se to všechno stalo, kde to začalo a jaké to bude mít důsledky.“... celý text
— ludek.n