Očekávání
Šiniči Hoši
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52790/bmid_ocekavani-y7M-52790.jpg
4
44
44
Sbírka krátkých povídek. Některé patří jednoznačně do žánru science fiction, v jiných nalezneme detektivní zápletky, podobenství, nevysvětlitelné záhady, náznaky lidových strašidelných příběhů kaidan či prvky moderního hororu. Na stylu se projevuje i vliv básní haiku a tradiční vypravěčské formy rakugo. Svérázným, jemným humorem autor dokáže nenásilně obrátit pozornost čtenáře i k závažným celospolečenským otázkám. Důsledně přitom dodržuje tři základní principy, které si sám stanovil: žádný sex, žádná krutost či hrubé násilí, žádné zmínky o konkrétních událostech.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Spoiler!!!
Četla jsem to už docela dávno, ale dosud si pamatuji ten údiv, když jsem u jedné povídky (už ani nevím název, ale byla docela vtipná) zjistila, že asi ji nečtu poprvé. Kde jen jsem to už viděla? Až mi zaplo, že povídka o stopách ve sněhu, náhle končících uprostřed snehové pokrývky, je jakýmsi "překladem na téma a variace" povídky Karla Čapka Šlépěje.
Mám věřit, že dva spisovatele z různých konců světa a různých generací napadne tentýž námět?
Povídky obecně moc nemusím, ale Hoši je výjimka. Hrozně mě baví, jak dokáže příběhy na pár stránkách tak precizně vypointovat a jakou má fantazii. Do tohoto souboru byly vybrány povídky s relativně podobnou tématikou, ale Hoši svých short-short stories napsal celkově víc jak tisíc a určitě doporučuju přečíst si i nějaké další. Stojí to zato.
Krátké povídky, které v jednu chvíli pobaví a v druhé chvíli zamotají hlavu. Navíc nekončí očekávaně, nebo naopak skončí přesně tak, jak byste čekali, ale zároveň je to jisté překvapení, protože proč by to končil, tak očekávaně? Jak se píše v anotaci, svérázný, jemný humor bez násilí a sexu. Co víc by si člověk přál? Snad jen aby bylo takovýchto knížek napsáno víc.
Jednoduché a lehce čitelné povídky s nádechem napětí a mystiky. Bohužel je v nich patrný téměř stejný vzorec, který v půlce knihy začíná nudit.
Prostým, takřka popisným jazykem psané povídky, které zvysoka kašlou na postavy, jejich mentalitu či bohatá vykreslování pocitů. Hoši zde jen hýří nápady, pointami a vtípky a baví čtenáře v kratičkých jednatřiceti povídkách. Bizarní, slohově netradiční, pro fanoušky či spisovatele povídek povinná četba.
Short short story je žánr sám o sobě velmi zajímavý, stojí v jakési pomyslné opozici proti komplexním mnohaset stránkových románovým freskám či rovnou ságám. Povídky tohoto žánru je velmi těžké hodnotit perspektivou běžného románového čtení, už jen proto, že literatura na tak malém prostoru funguje docela jinak. Je minimum času se věnovat popisům prostředí, postav či děje. Vše musí hrát na strunu závěrečné pointy, která sama ale potřebuje řádně pro svůj efekt, aby byl dostatečně čtenář připraven, jinak nemůže zafungovat. Hoši však ukazuje, že i na tak malém prostoru je možné vytvořit zajímavý příběh, kondenzovat naraci do minima. Spící zajíc a Klíče lásky se zařadily mezi mé oblíbené povídky. První proto, že mám rád onu známou filosofickou průpovídku, která zde dostává aktualizovaný rozměr, druhou proto, že nesentimentální romantické příběhy nikdy nesmí vymřít. Četl jsem dlouho, po kousíčkách, uždiboval z Hošiho narativního koláče, a tak by se to mělo číst, ne koláč zhltnou najednou, ale vychutnávat každý den ždibíček.