Ocelová šlechta
Adrian Tchaikovsky (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409380/bmid_ocelova-slechta-gdK-409380.jpg
4
87
87
Scioni neznají meze Scioni neumírají Scioni nemizí Seržant Ted Regan má problém. Syn mocného korporátního rodu, Scion, se ztratil někde na frontě. Měla ho ochránit jeho zbroj – smrtonosný bitevní pancíř, v němž každý Scion snadno ovládne celé bojiště –, ale něco se zřejmě katastroficky zvrtlo. Regan a jeho četa jsou naopak demoralizovaní a špatně vybavení, ale přesto právě oni musí vyrazit za nepřátelské linie, ztraceného Sciona najít a zjistit, jak mohl jeho pancíř selhat. Vyvinul snad někdo zbraň schopnou ničit dosud nedotknutelné příslušníky ocelové šlechty? A jak by mohli obyčejní vojáci, kteří si nemohou dovolit supermoderní ochranné systémy bohatých, na bojišti zítřka vůbec přežít?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
Planeta9
Originální název:
Ironclads, 2017
více info...
Přidat komentář
Další knihu, kterou jsem z nakladatelství Planeta9 otevřel, je Ocelová šlechta od Adriana Tchaikovskyho. Trošku i proto, že mu nakladatelství zatím vydává největší množství knih a mě hrozně zajímalo, jak se fantastická droidí obálka prolíná s příběhem.
Ve skutečnosti se jedná o ryzí military béčko. Nic vysloveně hodného k zamyšlení, ale na ani ne 200 stránkách se odvíjí příběh jedné záchrany uprostřed Skandinávie a to mi vzhledem k mé lásce k tomuto koutu země bylo sympatické.
O chlup sympatičtější mi přišlo to, jak autor pojal Finy. To byla úplná fantasie a dost jsem se u těch scén s Finy bavil. Hlavně i proto, že jsem ve Finsku kus života žil a dost mi ta země přirostla k srdci.
Příběh jako takový je jednoduchý, přímočarý, zábavný. Autor chvílemi neví, jestli má popisovat v jakých sračkách se topí aktuální svět nebo zdali se má orientovat na akční děj. Ve výsledku je to ale jedno, protože vyprávění hlavního hrdiny skončí opravdu brzy a tak můžu říct, že jsem se u tohoto scífka docela příjemně pobavil. Být to delší, možná bych tak nadšený nebyl.
Taková průměrná možná mírně nadprůměrná military sci-fi. Nic co by mě vyloženě vystřelilo na Měsíc, ale taky žádný propadák.
Šlechta je mojí první knihou tohoto autora. V rámci děje byla naštěstí přiměřeně dlouhá a ne zbytečně natahovaná. Veškerá akce šlape tím pádem jak má. Nápad byl zajímavý, ovšem ve všem vítězí autorova představa Finů. Bylo by skvělé, kdyby Finsko mělo nějakou vlastní knihu, protože se to jeho obyvatelé v tomto světě rozhodně zaslouží. Není to žádná velká literatura, ale zábavná jednohubka na jeden večer, která účel splní.
Autor dokázal do knihy přidat opravdu pozoruhodný prvek, který jsem v knize opravdu nečekal. Nechci spoilerovat, tak jen napíšu, že oním prvkem myslím Finy. Kniha začala pozvolna a já si myslel, že budu číst o šílených býtavach kde budou hlavní housle hrát obří mechové. Dost mě proto zamrzelo, že oni mechové nejsou v této knize tak podstatní. Knihu jsem ale užil i tak. Za mě by jsem přidal více stránek, ve kterých by jsem vysvětlil různé spojitosti neboť skoro v každé kapitole mi v hlavě vyvstala nějaká otázka na kterou mi autor nedal odpověď.
Od Tchaikovskeho jsem kromě Ocelové šlechty četl pouze Psí vojáky, ale s jistotou mohu říct, že umí psát o válečném prostředí - především o vojácích a jiných, kteří se ocitnou zachyceni v jeho nepřátelském dění.
Bylo fascinující pozorovat osudy malého záchranného týmu, který si je vědom své postradatelnosti a přesto se snaží ve svém úkolu uspět. Snad mi to někdy připomínalo Tucet špinavců, ale to spíše jen myšlenkou, která příběh provází.
Válka je pro celý svět především obchodní příležitostí a v Nordsku to platí dvojnásob. Člověk by měl strach ocitnout se před hlavní jednoho ze scionů (válečných mechů), ale v Tchaikovskeho světě jsou mnohem hrozivější ruce korporací, které si se sciony hrají na vojáčky.
Skôr než knihou by som Ocelovú šlechtu označil za dlhšiu dvestostranovú poviedku. A pravdupovediac, nečítala sa mi moc dobre. Bolo to hlavne divným slovosledom či použitím slov. Neviem, či to tak bolo už v originále alebo to tak preložil Martin D. Antonín, od ktorého som už dve knihy prečítal.
K postavám som si nedokázal urobiť vzťah, k tomu mi k nim nesadli ich mená. Zvláštny mix sci-fi, fantasy a military. Túto knihu nemôžem odporučiť.
Tak nakonec jen celkem fajn zábavná oddechovka, u které jsem si myslel, že bude ještě trochu říznější. Hlavně v tom humoru.
Velmi příjemná akční jednohubka, která maluje budoucnost našeho světa v dost nelichotivých, i když naprosto uvěřitelných, barvách. Za mě je hlavním problémem to, ačkoliv asi nedokážu říct proč, že na mě Ocelová šlechta od první stránky nepůsobila jako knížka, ale povídka. A jako taková by si zasloužila nemálo proškrtat.
Na necelých dvě stě stranách autor rozehrává partii o záchraně ztraceného boháče, ale ideálně i o přežití zachránců. Skrze Teda jako vypravěče čtenář získá potřebný přehled o vzhledu i fungování světa, stejně jako patřičně cynické komentáře k vývoji jejich situace. K horšímu, překvapivě. Pozitivní je, že i v autorově vizi je Skandinávie plná divnolidí a Finové v divnosti stále vedou. A jsou to sympaťáci!
Vzhledem ke svému krátkému rozsahu se děj nezabývá zbytečnostmi a přes svou předvídatelnost nenudí. Mně ale autorův styl moc nesedl, v bojových scénách jsem se ztrácela a Ted mi přišel místy až moc nad věcí, že jsem mu to nežrala.
Pokud ale hledáte žánrovou jednohubku, zkuste po ní sáhnout. I když mi úplně nesedla, tak mě nenudila a nejednou jsem se u ní vážně zasmála. A konec mi v hlavě utkvěl ještě nějakou chvíli.
Příběh byl fajn ale styl psaní mi absolutně nesednul, až ke konci to bylo aspoň trošku zajímavé. Navíc je všechno v imperiálních jednotkách. Nedoporučuji
Velmi zajímavé sci-fi, četlo se to samo. Příběh se zbytečně nevlekl a konec mě hodně překvapil. Taková, bohužel, jednohubka.
- Nebyla chvíle, kdy bych si mohl říct: "Tak, všechno se definitivně zesralo, padáme domů." Tahle mise byla kompletně zesraná od samého počátku, takže žádný zlom nenastal. -
Po předchozí objemné četbě jsem chytila slinu na chutnou jednohubku - dát si krátký výlet nenáročným poklusem z bodu A do bodu B, hlavně bez zbytečných oklik, zastávek na štrúdl, převlékání a čůrání.
"Ocelová šlechta" vyhověla mým momentálním požadavkům a vyklopila mě v budoucnosti, kde Američani válčí s Evropou, konkrétně tedy s její severní částí. Proč? Znáte to, samé ušlechtilé cíle ;-). Při pátrací akci po příslušníkovi prominentní rodiny mě bitevním polem provedl seržant Ted Regan se svým týmem. Nekonaly se hluboké vhledy do vojákovy duše, příběhu dominuje mírně odlehčený tón (nehýkala jsem smíchy, ovšem tlemila jsem se jako osel) a malou partu pěšáků jsem poznala jen natolik, aby mi nebyli úplně u zádele.
Jestli se díky obálce těšíte, jak vás autor posadí do obrněného robota, rovnou vás zklamu: sciony si užijete pouze zvenčí. I tak to byla zábava, přímočará relaxace v dobře ušité sci-fi uniformě, s pár zajímavými vychytávkami po kapsách.
Military sci-fi mám rád, ale do tohto diela som sa nemohol začítať ani po niekoľkých kapitolách. Banálny príbeh, plytké postavy a nepresvedčivé reálie budúcnosti. Nenašiel som tam nič, čo by ma viac zaujalo.
Ocelová šlechta je jednou z knih, u kterých je vám od začátku jasné, jak dopadnou – a hlavnímu hrdinovi, jenž je zároveň vypravěčem, taky. Netvrdím, že předvídavost je špatná věc. Právě naopak se s ní dá dobře pracovat, a pokud je příběh napínavý a zábavný, jasnozřivost vám nezabrání v tom, abyste si ho užili. Jenže Ted Regan je jedním z těch lidí, kterým jde o vyprávění samotné a ne o požitek čtenářů.
Pro dobrodružství, které je v podstatě triviální, vybuduje zajímavý svět, jenž navíc nacpe nosnýma myšlenkama – všechno to však zazdí snahou být za každou cenu vtipný a v klidu. Kdykoliv tedy v knize dojde k nějakému zvratu nebo se něco doslova posere, Ted to přejde vtípkem, kterým situaci zbaví razance a váhy. Všechno se proto děje strašně samozřejmě, a to je podle mě problém.
Sice se dá namítnout, že Ted je velitel jednotky, takže jím zrovna emoce cloumat nemůžou. Jenže z čtenářského hlediska jde o nedostatek. Ted je vypravěč, který se v podstatě nezabývá žalem, smutkem, bolestí, překvapením, zmatkem a dalšími projevy, jenž k postavám a obecně ke knížce budují vztah. Ocelová šlechta proto zcela samozřejmě začne, pokračuje a skončí. Je to lehké čtení, které je místy i zábavné, ale když ho srovnám třeba s Králi Wyldu, je minimálně o dvě třídy horší.
Skvělá akční jízda bez zbytečných odboček a sáhodlouhých popisů zbytečností. Milovníci military sci-fi si přijdou na své.
Adrian Tchaikovsky si střihnul údernou military sci-fi, jakých je dneska pomálu. Se stylistikou armádního harcovníka rozehrál dokonalou akční jízdu, při níž ani na okamžik nezapochybujete o hrdinově vojenské osobnosti. Tedy ne že bych si myslel, že se autor dostal k vojákování blíž, než co člověk zahlédne v televizi. Jenže ten selský způsob uvažování, cynický pohled na svět a bezkonkurenční cit pro nadsázku dělá z vypravěče toho nejsympatičtějšího seržanta v žánrové literatuře. K tomu si ještě připočtěte jednoduchou zápletku s provokativní pointou a uvěřitelně načrtnutou historii blízké budoucnosti, ve které Amerika vede válku se Skandinávií. A co si budeme nalhávat, sever býval vždycky plný hodně divných lidí. O zábavu tak není nouze, což ještě nepřímo podporují obří mechaničtí roboti, o které zde jde především. To vše na necelých dvou stech stranách, přičemž nutno zmínit, že využitá je bezezbytku každá jedna z nich. Tady se vlastně není o čem bavit, tohle si zkrátka musíte přečíst.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Děti času |
| 2022 | Střepy Země |
| 2020 | Klec duší |
| 2010 | Impérium černé a zlaté |
| 2020 | Psí vojáci |
Fajn rýchla jednohubka na jeden večer. Sci-fi s obrovskými mechami v severských krajinách.