Ocelové město
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242069/mid_ocelove-mesto-UU7-242069.jpg
4
860
860
Obrovské dědictví po indické kněžně bylo rozděleno rovným dílem mezi francouzského lékaře Sarassina a německého profesora Schultze. První se rozhodne peníze využít na stavbu dokonalého města, druhý celou pozůstalost investuje do obrovské továrny na ocel a vývoje ničivých zbraní, kterými chce svého vzdáleného příbuzného zničit.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Les Cinq Cents Millions de la Bégum, 1879
více info...
Přidat komentář
Jedná se o třetí knihu od autora, kterou jsem přečetl a musím přiznat, že mě to vůbec nezaujalo. Příběh mi přišel takový nějaký a stejně tak postavy. Za mě je mnohem lepší Cesta kolem světa za 80 dní
Jako malá jsem měla ráda film.
Kniha byla na svou dobu asi pokroková a i teď se mi docela dobře četla... No ale je na tom vidět zub času a nebudu to vychvalovat, když to tak necítím.
Ale autor v podstatě založil sci-fi žánr, za což mu budu do smrti smrťoucí neskonale vděčná :).
chudáci němci, jsou živi jen klobásami se zelím, zapíjejí to pivem z tupláku a mají z toho hojné zažívací problémy, a ještě k tomu kouří odporně páchnoucí dýmky. a vyšší kvality zušlechtění oceli pudlováním než jsou schopni dosáhnout angličané dosahují díky svému hudebnímu nadání. ony vlastně skoro všechny francouzské dobrodružné romány pro mládež jsou dosti specifické.
popravdě řečeno, vždy mě jako peklo na zemi přišlo pokrokové hygienické město dle plánů doktora S.
Nevím proč, ale přijde mi, že to buď nepsal Verne, či jen Verne přepsal text někoho jiného. Technicky málo podrobné, na Vernea až zběsilý tah na branku, strašně přímočaré.
Bavilo, ale Vernea znám trochu jinak.
80% - vracím se k téhle verneovce poprvé po dlouhých letech, které uplynuly od doby, kdy jsem ji četla jako dítě, kterému leccos z děje nemohlo dojít. Například to, jak Jules Verne vystavěl tento román na (často až úsměvných ale většinou mrazivých) stereotypech francouzského humanisty a demokrata Sarrasina a německého profesora Schultzeho věřícího v nadřazenost germánské rasy.
"Z četných porovnávacích prací profesora Schultzeho o různých lidských rasách vycházelo zcela jasně najevo, že germánská rasa je určena k tomu, aby všechny ostatní pohltila, předurčena k tomu, aby silou přírody, současně tvůrčí a ničící, porážela trpaslíky, kteří se proti ní vzbouřili... Měl ho na paměti jen na okraji daleko obsáhlejšího projektu, jímž se zabýval, totiž podrobit všechny národy, které by se zdráhaly splynout s německým národem a připojit je k "fátrlandu"."
Jistě, byla zde zkušenost z prusko-francouzské války, v níž byli Francouzi v roce 1871 donuceni k potupné kapitulaci a vzdání se části Lotrinska a Alsaska (odkud je také jedna z hlavních postav Marcel Bruckmann, který se vydá do Ocelového města jako špeh). Přesto je až zarážející, jak blízko se Verne v roce 1879, kdy román vyšel, přiblížil ústy Schultzeho k Hitlerovým myšlenkám a některým aspektům druhé světové války.
Schultze a Sarrasin zdědí ohromnou částku peněz po vzdálené indické příbuzné, kterou si rozdělí rovným dílem. Zatímco Sarrasin rozjede v americkém Oregonu pokusné město se zdravým životním prostředím a stylem, likvidací splodin, jakož i demokracií realizovanou prostředky nápadně připomínajícími dnešní telekonference, Schultze o pár desítek kilometrů dál postaví striktně organizované, centralisticky řízené a strážené průmyslově znečištěné Ocelové město, kde se vše podřizuje výdělku z prodeje ocelových strojů dodávaných všude po světě. Pověst si pak získá zejména výrobou dokonalých děl, z nichž to největší (které dokáže vystřelit projektil až na oběžnou dráhu) má být prototypem zbraně, s pomocí níž Schultze ovládne celý svět. Začít chce ovšem zničením France-ville opovrhovaného soka Sarrasina...
Technické popisy mě bavily (nebezpečí oxidu uhličitého), ty finanční, právní a administrativní už tolik ne. Povaha postav je jasně daná a neměnná (snad až na Sarrasinova syna Oktáva, který ale v ději nedostal moc prostoru). V závěru zaujme optimistická Sarrasinova řeč, se kterou by si mohl směle notovat s mnohými americkými politiky:
"Tak, jako se snažíme, abychom byli mezi všemi nejsilnější, budeme se také snažit, abychom byli vždy spravedliví a učili znát míru dobrodiní a spravedlnosti všechny, kteří s námi přijdou do styku."
Technické popisy mě tak nebaví jako ty popisy přírody z jiných verneovek, takže i takhle krátká kniha mě chvílemi nudila.
Taky Verneovo vykreslení Francouzů jako nejlepších a nejhodnějších lidí mě celkem otravovalo. Nutno ale říct, že rozpínavost a povahu Německýho národa vzhledem k historickým událostem, který následovaly po vydání této knížky, odhadl poměrně dobře.
Obrovské dedičstvo!
Nečakané nadobudnutie veľkého majetku vo vedeckých kruhoch môže poslúžiť pokroku, ale, bohužiaľ, aj skaze. Na cestu pokroku sa vydal francúzsky vedec, doktor Sarrasin. Jeho príbuzný, profesor Schultze z Nemecka, však svoje schopnosti a vedomosti otočil v prospech vynálezov ničivých zbraní. Zaujímavý námet, v pozadí večný boj - konkurencia medzi Francúzskom a Nemeckom. Pán Verne nesklamal.
Francouzi dostali roku 1870 ve válce od Němců tak na zádel, že si to s nimi Verne vyřídil alespoň takhle. A fakt se divím, že po takové morální facce Němci ještě něco ve 20. století zkoušeli. No asi si řekli, Verne zemřel, tak už nám žádná podobná kniha nehrozí... Jinak Verneho zaujatost proti Němcům je až směšná, podobně jako vychvalování francouzského světa. Přitom řád Francouzského Města si nezadá s diktaturou (zákaz tapet, koberců) a údajné německé pohrdání všemi národy a snahy o jejich zotročení si nezadají v knize popsanému francouzskému pohrdání ne-bílými národy.
Byla jsem zvědavá na sci-fi z pera pana Vernera. Nemám tento styl ráda, budí ve mne hrůzu a obavy. Předpokláda jsem, že v aknize bude obsah jiný, než jsem zvyklá, každopádně dobře napsané a zajímavé vzhledem k době, kdy bylo dílo napsáno.
Jako malá jsem film považovala za horor a měla z něho noční můry. Proto jsem knihu četla až o mnoho let později, i když film se od knihy hodně odklání. Jde o nadčasový příběh. Touha po moci je zhouba. S čím, kdo zachází, tím také schází. Chceš všechno, nemáš nic. Nic přece ale není jenom černobílé. Klasický boj dobra se zlem a zdvižený varovný prst. Francouzi nikdy neměli Němce moc v lásce.
Jules Verne byl ve spoustě věcí napřed oproti době. Když si člověk uvědomí, že kniha byla napsaná před druhou (i první) světovou, možná ho až překvapí, jak k tomu mohlo dojít, když se o této hrozbě psalo několik desítek let předtím. Pak se ale probudí do reality a zjistí, že to je takový historický standard. Kniha je napsaná hezky, ilustrace pěkně doplňují příběh a čísto mohou jak děti, tak dospělí.
Hlavními postavami tohoto románu jsou 2 vědci – doktor SARASIN, který založí Francouzské Město a HERR SCHULTZE, který založí Ocelové Město, ve které se nachází továrna, v níž se vyrábí zbraně hromadného ničení. Schulze chce zničit Francouzské Město, aby ovládnul svět. Podaří se mu to? To už se dočtete v tomto románu.
Celkově se mi kniha líbila. Závěr byl docela překvapivý.
Knihu doprovází pěkné černobílé fotografie.
Druhá přečtená verneovka. Verne mě začíná bavit. Časem vyzkouším další autorovy knihy.
Kdyby závěrečná třetina OCELOVÉHO MĚSTA měla dějově stejný spád, myšlenky a styl psaní jako první 2/3 knížky, neváhám dát pět hvězdiček. Autor předpověděl osudy lidstva na Zemi s předstihem necelých 60 let. Doktor Sarrasin a Marcel na jedné straně a zlo v podání doktora Schultze na straně druhé. Jules Verne opravdu pěkně zformuloval v krátkém příběhu dvou měst, jak rozdílně naložit s bohatstvím a mocí. Jedno z nejlepších děl JV, které jsem měl možnost zatím číst.
Na knihu jsem narazila náhodu při vyklízení bytu, a říkala jsem si že jí vyzkouším jelikož od Julesa Verna jsem ještě nic nečetla. Bohužel tento typ literatury není pro mě, u knihy jsem usínala a bylo pro mě velice těžké jí dočíst až do konce. Ale zase z pohledu toho kdy kniha byla vydaná je fascinující jak autor předpovídal vyspělost zbraní hromadného ničení.
Štítky knihy
19. století zfilmováno útěk francouzská literatura dědictví vynálezci tajné zbraně tajní agenti sci-fiAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
V tehdejší době to muselo být velmi novátorské a akční. Ovšem dnes je to celkem nudné a nezáživné. Verne to pojal jako souboj mezi Francií a Německem. Celým románem se táhne dost silná nacionalistická niť, přičemž Francouzi jsou velmi vzdělaní, velcí humanisté a altruisté. Němci jsou naopak vykresleni jako silní národovci, hrubiáni a burani, kteří se pořád cpou kyselým zelím. Film jsem neviděl a kniha není nic moc.