Ocelové město
Jules Verne
Mírumilovný francouzský lékař, Dr. Sarrasin, se jednoho dne od právního zástupce pana Sharpa dozví, že zdědil nepředstavitelně veliké bohatství po příbuzné indické kněžně (begumě) z Gokúlu. Dlouho se však ze svého bohatství neraduje, protože se objeví ještě jeden dědic a tím je německý profesor Schultze, který Francouze považuje za podřadný národ. Po soudních sporech si však peníze rozdělí rovným dílem a každý je vloží do svého plánu. Dr. Sarrasin vybuduje v USA ve státě Oregon Francouzské Město, které by mělo být vzorem pro všechna města na světě. Je čisté, bez kriminality a žijí tam hodní lidé. Naopak profesor Schultze vybuduje nedaleko Francouzského Města svoje Ocelové Město, které je v podstatě gigantickou továrnou, vyrábějící tu nejlepší ocel, děla a různé další zbraně. Dr. Sarrasin má syna Oktáva, lehkovážného mladíka, který myslí jen na zábavu, ale naštěstí je ovlivňován svým mnohem moudřejším a zodpovědnějším přítelem, Marcelem Bruckmannem, mladým Alsasanem. Jednoho dne se Marcel, který pozoruje vzestup Ocelového Města s velkou nedůvěrou, rozhodne, že do Ocelového Města pronikne a zjistí, zda profesor Schultze chystá proti Francouzskému Městu útok. Marcel v přestrojení za dělníka do přísně střeženého města vstoupí a postupně díky svojí píli a odhodlanosti dosáhne pozice osobního kresliče a důvěrníka profesora Schultze... ... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1924 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les Cinq Cents Millions de la Bégum, 1879
více info...
Přidat komentář
Zda Verne, nebo Laurie a kdo kolik, to už se asi nikdy nezjistí. Rozhodně zplodili silné vizionářské dílo, které stojí za to číst i po /kolika???/ letech od napsání. Na rozdíl od kýmsi níže vychvalované české TV předělávky, která byla hrozná a předlohy se držela jen velice rámcově.
Vůbec mám pocit, že ten pravý požitek z verneovky se získá jen čtením. Vážně si nevzpomínám, že bych viděla nějakou dobře zfilmovanou.
Útlounká novelka, u které asi oprávněně panují dohady o Verneovĕ 100% autorství. Přesto i zde se promítlo typické Verneovské vizionářství tentokrát ale v podobě dobyvatelského a nadřazeného germánského národa. Jules má v repertoáru lepší kousky, Ocelové město dr. Schultze ode mě dostává průměrných - 55 %
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.
Dneska už to nedokážu říct úplně přesně, ale mám dojem, že Ocelové město bylo mojí první knihou od Verna, někdy kolem roku 1988/9. Sáhnul jsem po ní po letech znova a ... a je to zkrátka Verne, i když rozsahem knihy se tady moc nevytáh:).
A jak to na mě dneska působí? No upřímně řečeno, tehdy bylo to nadšení o něco větší. Pravdou je, že některé Verneovy vize můžou i dneska působit jako jisté memento - viz Němec, který si myslí, že ovládne svět, ale další části a myšlenky už z dnešního pohledu poněkud pokulhávají a jeví se spíš trochu naivně. A je to jedna z mála verneovek, kde se vlastně nikam necestuje:).
Stejně tak je to už asi třetí kniha od Verna, u které mám pocit, že její konec je tak nějak "odfláklý", po popisu všech těch tehdy neuvěřitelných technických vymožeností by se dalo čekat nějaké to "Grande finale", a ejhle, ono je to odbyto poměrně ledabyle. Herr Schultze prostě "zmizí" a nakonec se ukáže, že už asi měsíc trůní coby ledová socha ve své supertajné pracovně. Že by ten konec opravdu nebyl dílem průkopníka žánru a Paschal Grousset aka André Laurie prostě neměl to správné "sci-fi střevo"??
Jako číst se to dá, jako malý jsem z toho byl tehdy (mějme na paměti, že to bylo někdy v r. 88/89) docela na větvi, ale dneska optikou dospělého člověka už to působí ... jako ... jako ... prostě už to není ono:).
Celkově hodnotím takovým lepším průměrem, poctivé tři *.
Futuristické a hezky popisné dílo, které avšak padá na jednoduchosti a průměrnému rozuzlení. Nutno ještě dodat, že všudypřítomná lineárnost je vykoupena množstvím charakterů, ve kterých se čtenář půl knihy ztrácí.
Naozaj úžasne nadčasové dielo, ktoré bolo napísané už v roku 1879. (Ďalej môžete nájsť nejaké spoilery...)
Predstavte si dvoch ľudí - obaja dostanú po 250 miliónoch dolárov. Jeden z nich je francúzsky vedec, ktorý ich použije na vedecké účely a aby sa mali ľudia lepšie - postaví zdravé mesto. Druhý je nemecký profesor, ktorý ich, ako ináč, využije na vojenské účely, zbrojenie, teda výrobu diel a nových zbraní. Po čase prichádza k určitému stretu, ale to by som už prezradil príliš veľa - vlastne v anotácii je toho prezradeného ešte viac než v mojom komentári. Ocelové mesto žije v dobe pary, parných strojov, anglických klobúkov a Európy v najlepších vedeckých rokoch (ako malo Anglicko zahájenie olympijských hier, kde použili obrie komíny a kuli olympijské kruhy rovno na pľace, ocelové mesto mi to hneď pripomenulo).
Mám doma výtlačok z roku 1955, čo je už dosť starý kúsok písaný v archaickom jazyku s krásnymi, vkusnými obrázkami. Číta sa ľahko, plynule, kniha je veľmi útla, čo v dnešnom prívale "tučných kníh" je až smiešne. Čítať niečo také v tej dobe muselo byť určite úžasné, dnes už toho toľko nepovie, no každý z nás si môže zobrať z konca ponaučenie, škoda len, že ju tak málo ľudí pozná. Verna si vždy rád prečítam.
Na Verneho až podezřele útlý spisek, některé prameny dokonce tvrdí, že Ocelové město (které se správně nejmenuje Ocelové město, ale "500 milionů (peněz) begumy (indické kněžny)") ani Verne celé nenapsal. Dokonce se tu ani moc necestuje, první čtvrtina knihy je dokonce popisem právního sporu o dědictví mezi Sarrasinem a Schultzem a to pravé dobrodružství (a nejlepší část knihy) začíná teprve až Marcel infiltruje do Stahlstadtu. Jakmile tam odsud ovšem zběhne (a začne býti líčeno utopické nadšení občanů Francevillu z narukování do armády) je atmosféra tatam a následné profrčení Shultzova mrazícího náboje po obloze už bylo jen zklamáním z toho, že žádná válka vlastně nebude.
Protiněmecké vyznění knihy je až komické, Verne své východní sousedy zjevně rád neměl, asi proto, že jeho domovina od nich dostala pár let před napsáním těžce na zadek. Někteří čtenáři v tom vidí předpověď druhé světové války, ale podle mne je to prostě těžký francouzský nacionalismus. Francouzské postavy (a zejména dr. Sarrasin) jsou tak veskrze kladné, až mi byly protivné. I ten hejsek Oktáv se nakonec polepšil a stal se vlastencem. Zato dr. Schultze, nadevše milující své pivo a klobásy, mi byl veskrze sympatický. A čínani? Ti jsou dobří jen k tomu, aby Sarrasenovo vědecky řízené hygienické město postavili a tiše zmizeli v propadlišti dějin. Nemyslím ale, že by to byl nějaký rasismus dobrého pana Julese, takhle se prostě lidé na cizince v 19. století dívali.
Knihu jsem přečetl ve Vilímkově vydání z 20. let, takže v poněkud archaickém Wagnerově překladu z konce 19. let a musím říct, že to atmosféře 19. století přidalo. Při čtení vět typu "Marcel jal se ze stropu spouštěti řebřík do lučební laboratoře páně Schultzovy" staromilovo srdce prostě musí zaplesati. 70%
Tato kniha nebyla napsána v roce 1950? Více nadčasové dílo Jules Verne nenapsal. Dokonale vystihuje hrozby technokracie, totality a fascinace totální mocí a mocí totálně ničit. Když jsem Ocelové město četl poprvé, tak jsem si myslel, že se jedná o reakci na Druhou světovou válku. To že byla kniha vydána v roce 1879 mě šokovalo. Nutnost pro každého vášnivého čtenáře.
Vlastně ani nevím, co napsat.
Na jednu stranu byl děj zmatený, příliš postav s divnými jmény a vůbec jsem netušil o čem knížka má být. Ale na druhou stranu, když jsem přečetl prvních pár stránek, tak mě děj zaujal a hlavně myšlenka, která byla do knihy vložena.
Takže knížka je vhodnější pro čtenáře, kteří hledají v knihách hloubku a mají rádi složitější stavbu vět.
Knihu jsem zvolil do čtenářské výzvy ( oblíbená kniha z dětství).Verneovky jsem měl rád, ale právě Ocelové město jsem nikdy nečetl. Knížka je poměrně útlá, což je trochu neobvyklé.
Samotný přiběh není špatný, ale popis mi přišel takový zrychlený a zjednodušený, takže výsledný dojem je spíše lehké zklamání.
Ani ne objevitelský jako právně-administrativní, výrobní, urbanistický, enviromentální, málem budovatelský, varovně protiněmecký, dílem válečný, každopádně vizionářský. Takový je syžet, kterému odpustíte zkratkovitě naivní styl líčení, uvědomíte-li si rok prvního vydání a pronikavost myšlenek. 47/16
Jak mám Verna rád, tak tohle opravdu odfláknul. Námět výborný (apokalypsa vs. Utopie; tyranie vs. svoboda), leč zpracování povrchní, nedotažené, odbyté. Přes všeobecnou chválu nedám víc, než dvě hvězdy.
Vernův popis pokroku, jakožto předchůdce scifi, je zajámavý. Dobře se to čte.
Když jsem si tuto knihu přečetl po 10 letech jako už dospělý člověk, tak mne zaujala o mnoho víc, než jako malého školáčka, i když má fantazie to určitě vynahrazovala :) každopádně se jedná o velmi sympatickou a čtivou knihu. Její poselství je stále aktuální a neměla by chybět v žádné knihovně :)
Dobrá verneovka, ale ani ne nejlepší. Nepochybně je v ní jasné poselství a varování. Myšlenka, která je dnes aktuální ještě více než kdykoli jindy. Kdyby Verne jen tušil, o co strašnější zbraně lidstvo vymyslí, tak by to asi nepřežil.
Je mi sympatické Francouzské město. Na druhé straně je ale doktor Sarrasin naivní až moc.
Kdo by se chtěl seznámit s dílem Julese Verna, měl by asi začít jiným románem. Ocelové město by ale vynechat neměl.
Štítky knihy
19. století zfilmováno útěk francouzská literatura dědictví vynálezci tajné zbraně tajní agenti sci-fi pokusy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Nevím zda za to mohla kniha samotná, nebo mé povinnosti a aktivity okolo, ale po dlouhé době jsem měl problém se ke knize dostat/přinutit. Samotné čtení pro mě bylo i přes květnaté příměry nezáživné, bez napětí a emocí. Ač myslím, že je to samotným příběhem ,asi se teď k další Vernerovce budu přemlouvat.