Ocelové město
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93670/ocelove-mesto-93670.JPG
4
856
856
Mírumilovný francouzský lékař, Dr. Sarrasin, se jednoho dne od právního zástupce pana Sharpa dozví, že zdědil nepředstavitelně veliké bohatství po příbuzné indické kněžně (begumě) z Gokúlu. Dlouho se však ze svého bohatství neraduje, protože se objeví ještě jeden dědic a tím je německý profesor Schultze, který Francouze považuje za podřadný národ. Po soudních sporech si však peníze rozdělí rovným dílem a každý je vloží do svého plánu. Dr. Sarrasin vybuduje v USA ve státě Oregon Francouzské Město, které by mělo být vzorem pro všechna města na světě. Je čisté, bez kriminality a žijí tam hodní lidé. Naopak profesor Schultze vybuduje nedaleko Francouzského Města svoje Ocelové Město, které je v podstatě gigantickou továrnou, vyrábějící tu nejlepší ocel, děla a různé další zbraně. Dr. Sarrasin má syna Oktáva, lehkovážného mladíka, který myslí jen na zábavu, ale naštěstí je ovlivňován svým mnohem moudřejším a zodpovědnějším přítelem, Marcelem Bruckmannem, mladým Alsasanem. Jednoho dne se Marcel, který pozoruje vzestup Ocelového Města s velkou nedůvěrou, rozhodne, že do Ocelového Města pronikne a zjistí, zda profesor Schultze chystá proti Francouzskému Městu útok. Marcel v přestrojení za dělníka do přísně střeženého města vstoupí a postupně díky svojí píli a odhodlanosti dosáhne pozice osobního kresliče a důvěrníka profesora Schultze... ... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1924 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les Cinq Cents Millions de la Bégum, 1879
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je jedna z řady dobrých Verneovek. Ráda v této knize pozoruji rozdíly mezi Ocelovým a Francouzským městem. Líbí se mi jak uměl spisovatel předurčovat co se v naší budoucnosti stane. Je to moc pěkně napsané i ilustrované. Samotný příběh se mi líbí.
Dala bych pět hvězdiček.
Četla v jedenácti letech.
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Ocelové město je jedno z těch slabších, byť je bohaté na děj a zvraty, čitelnost je též slabší ve srovnání s jinými Verneovkami, byť pořád dobrá.
Četl jsem to dávno jako děcko, ale bavila mě tahle Verneovka snad nejvíce, po tom, co jsem si přečetl skvělý, vtipný a komplexní komentář od kolegy HTO-a, tak mám chuť si to přečíst znova, už jen kvůli tomu kolonialismu a metalurgickým vtípkům.
Spíše románek, než román, ale velmi dobře čtivý. V utopickém městě France Ville bych teda určitě žít nechtěl, na druhou stranu v době, kdy byl tento román napsán, bych asi tvrdil něco jiného. Ovšem samotné Ocelové město je realitě blíž. I dnes. Bohužel.
Nejsem nijak zvlášť obdivovatelem Verna, ale jeho knihy mi nevadí, rád si je přečtu. Když se mi však náhodou dostalo do rukou Ocelové město, nevěděl jsem, co od toho čekat, nějak mi nezapadlo do klasických světoznámých děl slavného autora vědeckofantastické literatury.
S chutí jsem se proto začetl do příběhu o dvou konkurenčních městech, které byly vystavěny dvěma vědci-zbohatlíky. Zajímavý katastrofický děj, kterým Verne způsobem sobě vlastním předběhl svou dobu, graduje knihu až do šťastného konce, který je možná až moc optimisticky pozitivní a sladký. Zarazilo mě také přísně černobílé vyobrazení hlavních postav, které mi však posléze v kontextu jiných Verneových děl k příběhu docela sedělo. Kdo má rád starší sci-fi, mohu jen vřele doporučit! :)
Asi do poloviny knihy dobré čtení, po odhalení tajemství a neúspěchu Herr Schultzeho příběh ztrácí obrátky. Tím ale nemyslím, že kniha nestojí za přečtení. Milovníci dobrých konců a pohádkové utopie si přijdou na své. Možná jsem si jako první Verneovku měl vybrat jinou knihu. Postava Marcela Bruckmanna mi trochu připomínala MacGyvera - čestnost, neomylnost, všeznalství a všeumělství :-)
Můj druhý pokus pochopit oblíbenost knih od Verna. A nic. Ne že by to nebylo čtivé, ale deprimovala mne prázdnota, která se projevovala převelikou naivitou v podobě kladného hrdiny. A pro mne ne sympatickou naivitou, ale smutnou. Na čem že to doktor Sarrasin stavěl své město France-Ville? Na jakých základech, na jakých principech? Nejsmutnější je, že se mi zdálo, že tomu pan spisovatel věřil...
Film se mi líbil více.
Kdyby nebylo filmu režiséra Ludvíka Ráže s výbornými herci jako byl Martin Růžek v roli doktora, který vybudoval ostrov Utopie- podobnost čisté náhodna s utopistickým socialismem. nebo pan továrník-chemik v ocelovým městě, který by nejradší válčil s celým světem. nakonec to dopadne dobre, znicí sám sebe., výborně ho ztvárnil Josef Vinklář, dále zde hráli Jaromír Hanzlík a jako dětskou roli Pospíšil.Film se od knihy dost lišil, takže kniha nici moc.
Asi je to neobvyklé, ale pro mě to byla moje nejoblíbenější verneovka (i když jsem četla i všechny ty klasické).
Milovala jsem postavu Marcela a jeho mission impossible do Ocelového města.
Některé pasáže jsem měla tak zažité a znala je tak dobře, že mě pak překvapilo, když jsem četla jiný český překlad, že už to není ono ;-)
Trochu strašidelná verneovka... Vzpomínám si i na film, který jsem jako kluk viděl. Prvky hororu a sci-fi. :-)
Pár postřehů k této výborné knize: první verneovka, která varuje – navíc s jistým pesimismem – před zneužitím vědy a techniky. V originále se jmenuje 500 miliónů begumy, a za půlku té sumy postaví doktor Sarrasin město! Čistě pro zajímavost, když jsem se naposledy díval, údržba jedné letadlové lodi stojí USA 2 miliardy $ ročně. Tolik k inflaci. – Ve Franceville bych sice žít nechtěl, protože miluju koberce, ale všimněte si, že už tehdy tam zbavují kouř škodlivých zplodin a odvádějí všechen mimo město!
Ocelové město je napsáno na základě nápadu a rukopisu komunarda Pascala Grousseta, známého např. jako André Laurie, kterému Hetzel a Verne pomáhali právě nákupem rukopisů, dokud nebyl ve Francii amnestován. Nálada odráží situaci po francouzsko-pruské válce a profesor Schultze (ač má i francouzskou krev) je obdařen tradičními – a tedy ne příliš nápaditými – německými zlozvyky a stereotypy. Když ho člověk porovná třeba se staršími, velmi sympatickými postavami z Cesty do středu Země, což jsou taky, až na Hanse, Němci, jde o výrazný posun.
Marcel Bruckmann, který jako Alsasan mluví plynně německy – němčinou podobnou němčině Rogera Federera – a vůbec nechápu, proč sem tahám právě jeho, ledaže protože French Open – je typický Vernův hrdina v tom, že je sice mimořádně schopný, nadaný, vzdělaný atd., ale není to žádný superman. Zatímco Bond, který je právě v televizi, by vzal Býčí věž útokem, zbraně zničil, Schultzeho spektakulárně zabil a oba obry (ano, jsou tam dva obři, a skoro pohádkoví – sláva rytinám!) taky, k čemuž by si jistě v Ocelovém městě našel alespoň jednu odbornici na metalurgii vypadající jako supermodelka a prchnuli by odtud spolu, zanechávajíce město v plamenech, přičemž by utrousil ještě nějaké hlášky, tři dvojsmyslné a jednu nedvojsmyslnou, Marcel nic takového neudělá. Ve zbraních Verne kombinuje svoje vizionářství, v tomto případě děsivé, s nenápadnými vtipy (srozumitelnými jemu a metalurgům).
Jen tak na okraj: Francie se v koloniích chovala stejně příšerně jako by se v nich bylo chovalo Německo. A těžko popsat německý kolonialismus líp než tímhle citátem z Černé zmije:
George k Baldrickovi: Válka začala kvůli tomu, jak mohutně darebáčtí Hunové budovali své impérium.
Edmund: Georgi, naše impérium v současné době pokrývá čtvrtinu zeměkoule, zatímco to německé tvoří továrnička na konzervy v Horní Tanganice. Nemyslím, že co se imperialismu týká, jsme tak docela bez viny.
George: Jistě, pane, máte naprostou pravdu, pane. (Stranou k Baldrickovi): Úplně zešílel.
Ten, kdo by chtěl poznat Verna, by mohl tímto dílem začít. Není to sice špička, ale má docela svižný děj a napětí.
Krátký román od mého oblíbeného autora. Na jeho nejlepší knížky se ale nechytá. V knize je také hodně znát tehdejší politická situace, což asi kromě Francouzů ocení málokdo.
Štítky knihy
19. století zfilmováno útěk francouzská literatura dědictví vynálezci tajné zbraně tajní agenti sci-fi pokusy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Je to velmi dobře napsaná kniha, děj je dobrý. Je v něm dobře vidět, jaká katastrofa se může stát díky špatně využitým penězům. Znovu musím obdivovat Verneovu intuici. Hezká je i ilustrace na obálce.
Dávám pět hvězdiček. Četla jsem ji ve 12 letech.