Oči moře: Sochy z lodních přídí

10.01.2024

Skvělá, sice myšlenkově neuspořádaná a možná až příliš rozjívená, ale prostě tématicky skvělá věc.

Jako mám chuť si vyřezat lodní bohyni a pak ji začít objímat na břehu moře. Dokud nezešílím.

02.10.2023

Už název eseje Oči moře upozorňuje, jakou závažnost přisuzuje autor pohledu, ať už výrazu, který řezbáři propůjčili sochám, či předmětu jejich vidění nekonečnému oceánu. V očích soch čte Magris odvěké touhy i strachy Evropanů. Očekávání i děs z neznámého a neohraničeného prostoru.
Sochám z lodních přídí Magris neupírá výrazně erotický náboj. Na vině je snad absence žen na moři, a dlouhé odloučení námořníků od svých milovaných. Sochy se však často staly i předmětem zbožňování ze strany sběratelů a to mnohdy přerostlo v zhoubný fetišizmus. V obecné rovině se Magris zamýšlí nad potřebou hromadění neživých předmětů, které mají vystavět hradbu mezi sběratelem a smrtí, ale i čistě osobní fascinací lodními sochami.
Magrisova kniha je především dalším holdem moři, kterých evropské písemnictví přineslo řadu. Poněkud překvapivě se mu podařilo tradičně mužskou tématiku námořních výprav prostoupit ženským elementem. Ten má krom zmíněné erotické polohy i podobu ochrannou a mateřskou. V neposlední řadě je třeba zmínit, že Magris (jako již tradičně) propojuje středomořský prostor v celistvou domovinu, která čerpá ze společných kulturních tradic. Podobně představil v jiných publikacích různorodý ba přímo nesourodý celek Habsburské monarchie. Magrisovo vidění Evropy a její kulturní historie tedy zůstává silně harmonizující.

17.06.2023

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.

08.02.2023

Nejspíš to taky znáte: nikdy by vás nenapadlo číst o nějakém pro vás vzdáleném či neznámém tématu, kdyby o něm nenapsal spisovatel, kterého máte rádi a jehož knihy čtete všechny, ať už jsou o čemkoli. A to je přesně případ knihy Oči moře slavného italského spisovatele, esejisty, literárního historika a germanisty Claudia Magrise (*1939), autora Dunaje či Mikrokosmů, jehož mám moc rád (více tedy jako esejistu než jako romanopisce). To je na čtení úžasné, že vám pořád rozšiřuje obzory...
Magrisova knížka z roku 2019 má podtitul Sochy z lodních přídí a zabývá se tedy něčím, o co bych se asi jinak nikdy nezajímal. Jistě, člověk ty sochy zná z filmů, z obrazů či z fotek nebo modelů historických lodí, ale blíž se o ně nestará. A přitom, jak jinak, je to téma zajímavé a Magris v něm našel spoustu příběhů a podnětů k zamyšlení. Píše o těch sochách poetickým jazykem, nijak systematicky, nepíše monografii, ale esej.
Ty sochy byly převážně ženské, byly to sochy bohyň, múz nebo sirén, ale i královen nebo manželek, milenek či dcer kapitánů apod. Byly to však i sochy bohů, draků, mytologických zvířat, příšer či mužských osobností. "Socha na přídi je něco jako štít mezi mořeplavcem a vznešeností, která ho obklopuje ze všech stran." – "Pro námořníky a jejich nostalgii je socha na přídi duší lodě, její podobou, její tváří, z níž lze vyčíst niternou povahu lodě samotné, její nadutou odvahu, její bachratou nenasytnost, její nemotornost či eleganci."
Magris popisuje řadu soch z námořních muzeí, soch zachráněných a nalezených a dnes vystavených očím veřejnosti; jejich tvůrce či předlohy; i úpadek a zánik tohoto umění. Zmiňuje i pár literárních děl inspirovaných galionovými figurami. To vše dokumentuje bohatým ilustračním doprovodem. A číst Magrise je potěšení!

18.09.2022

Krásný nápad, ale ta kniha, kterou to slibuje – tedy esej plný příběhů, moře a neznámých horizontů – , to pro mě bohužel není. Na to je autorův styl příliš mnohomluvný a neuspořádaný. Mám dojem, že autor si krásným jazykem vždy vytvoří jakousi básnickou vizi, ideál a model, který pak musí tváří v tvář daleko rozmanitější skutečnosti sáhodlouze narušovat. Píše páté přes deváté a jen těžko lze zachytit v textu nějakou plynulost, návaznost a organizaci. Dost podstatná vada knihy je ta, na kterou už správně upozorňuje první komentář, totiž že v textu nejsou výslovně označené ty sochy, které lze najít v bohaté obrazové příloze. Některé tu jsou, jiné ne, o mnohých naopak v textu zmínky vůbec nejsou a prakticky nelze rychle a snadno dohledat sochu, o které právě čtete. To zcela kazí a ruší jakékoli okouzlení, které by tato kniha mohla přinášet.

13.08.2022

Solidní práce. Magrise takovéhle "bizarnosti" fascinují natolik, že o nich dokáže napsat celou knihu, která navíc hýří souvislostmi a drobnými úvahami napříč dějinami. Zajímavá mi přijde teorie, že Trojský kůň mohl být ve skutečnosti lodí s vyřezaným koněm na přídi a že za tohle dějinné nedorozumění může chybný překlad. Doporučuji.