Oči zasypané pieskom
Paweł Smoleński
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256285/bmid_oci-zasypane-pieskom-PQB-256285.jpg
4
36
36
Jehudovi nezáleží na mieri ani na dohode Izraela s Palestínčanmi a nezáleží mu ani na spravodlivosti. On si len myslí, že ľudia by mali vedieť. V rámci edície „Prekliati reportéri” vychádza kniha reportáží Pawła Smoleńského o jednom konflikte a dvoch krajinách. Je ešte možné dosiahnuť mier na území Palestíny a Izraela, v Jeruzaleme, v Pásme Gazy a na Západnom brehu Jordánu? Paweł Smoleński sa opäť vydáva na tie najcitlivejšie miesta, pozerá na neustále sa predlžujúci múr, číta o ďalších samovražedných útokoch, počúva o nenávisti. Snaží sa pochopiť, i keď si je vedomý, že čokoľvek pochopiť bude nekonečne zložité. “Ja som to nerozmotal. Podľa mňa sa to nedá rozmotať z niekoľkých dôvodov. V prvom rade preto, že ako v každom konflikte je situácia šialene dynamická, človek „antihrdina“ sa môže v priebehu dňa, týždňa zmeniť na hrdinu. Mne sa zdá, že trochu už rozumiem, možno aj viac než len trochu, ale zdá sa mi to každý druhý pondelok, každý tretí štvrtok, ale už v utorok alebo v stredu vôbec ničomu nerozumiem. V nedeľu sa snažím nerozmýšľať.” “Počas dlhých rozhovorov s Pawłom Smoleńským som sa musel neustále pasovať s najzaujímavejšími otázkami o Blízkom východe, aké som kedykoľvek dostal. Mohlo by sa zdať, že aby niekto tak hlboko pochopil tento divný a paradoxný región, nemôže byť z Poľska, alebo prinajmenšom by mal byť viac opálený než on. Ale nie, jeho otázky, priamočiarosť a dôvtip sú dôkazom, že reportér, ktorý sa zaoberá politickými otázkami, jednoducho musí byť zvedavý, poctivý a dostatočne tvrdohlavý, aby sa nedal zmiasť frázami, ktoré počuje, keď hľadá zložitejšie a nejednoznačné odpovede.”... celý text
Literatura světová Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2015 , AbsyntOriginální název:
Oczy zasypane piaskem, 2014
více info...
Přidat komentář
nikdy nekončiaci konflikt, na jednej strane židovský osadníci, ktorý idú po pôde aj cez mrtvoly a na druhej strane Hamas a všetky jeho odnože, ktoré abý vládli a ovládali idú cez mŕtvoly. takže mier nebude ani keby bola vyhlásena Palestína, lebo cielom Hamasu, Hizbalahu, Islamskeého bratstva je vyhladenie štátu Izrael.
„A tehdy se Fatima rozhodla: pojede za izraelskými ženami a vykřičí jim do očí celou pravdu. Izrael - řekne těm židovským bábám - je stejně pěkně hnusná země. Ale - říkala si trochu nevěřícně - jestli tam vůbec někdo může něco pobrat, tak jedině matky vojáků. Není přece možné, aby vědomě vychovávaly své děti jako zrůdy.
Požádala armádu o potřebné propustky. S desítkou dalších žen z Al-Azarie odjela do kibucu Be'eri v Negevské poušti. Postavila se před Izraelky - zbožná Arabka s vlasy skrytými v tradičním šátku, tváří v tvář ženám v šortkách. Spustila na ně: ,Bojím se vás. Bojím se vašich dětí vojáků. Bojím se nočních nájezdů na naše domy, hlídek, checkpointů. Žít takhle v neustálém strachu mě už jen ponižuje. Nic jsem vám neudělala, abych tolik trpěla. Jsem tady, abyste to věděly.
V sále zavládlo ticho, že by bylo slyšet špendlík spadnout. Fatima cítí, že konečně někdo těm Izraelkám vykřičel celou pravdu, a poprvé po dlouhé době neskrývá zadostiučinění. Je hrdá, se vztyčenou hlavou; konečně udělala to, co měla v plánu. Může se vrátit domů.
Vtom se zvedne Vivian, Židovka z kibucu Be'eri. Podívá se na Fatimu: ,Bojím se vás, bojím se jet městským autobusem v Jeruzalémě nebo v Haifě, protože se bojím sebevražedného atentátu. Se strachem se dívám do každé arabské tváře, protože nevím, jestli to není tvář šahída. Nezasloužím si tu úzkost, já za tuhle válku nemůžu. Je dobře, že jste přijely, konečně jsem vám to řekla.
Fatima je zaskočená. Nikdy si nemyslela, že by se jí Židovka mohla bát. Strach je ten nejvíce ponižující pocit; sama se ho chce zbavit, nemůže ho rozdávat druhým. Rozhodne se, že z kibucu odejde až potom, co vysvětlí své důvody a sama lépe pochopí."
--
Ano, ten kibuc Be'eri je bohužel ten kibuc Be'eri, který myslíte. A já se bojím, ale nejsem si jistý, jestli Vivian, o které Paweł Smoleński tady před deseti lety psal, nebyla Vivian Silver, kanadsko-izraelská mírová aktivistka a bojovnice za práva žen, jedna ze 130 brutálně zmasakrovaných obětí palestinského teroru ze 7. října.
Tohle je opět výjimečná polská literární reportáž. Další dílek k pochopení dvou znepřátelených nacionalismů, náboženství a civilizací. Pro příznivce Izraele, jako jsem já, kolikrát nepříjemné čtení, ale o to potřebnější. I Smoleński těžko skrývá své sympatie k Židům jako k těm, kteří jsou schopni aspoň sebekritiky a nějakého protestu. Přesto je ve svém vyprávění obdivuhodně objektivní. Bez přehánění a bez ukvapených úsudků naslouchá obavám lidí z obou stran. Poctivě ukazuje, že všude jsou dobří lidé, a ukazuje i ty, kteří mají už oči jen zasypané pískem žalu, rozčarování a zášti. Vypráví zázraky o Izraelkách a Palestinkách v bikinách na pláži v Gaze, jedné z nejkrásnějších v regionu, o starých Židovkách, které každý den na kontrolních stanovištích dohlížejí na to, aby se izraelští vojáci chovali slušně, o Michaelu Sfardovi, izraelském advokátovi bojujícím za práva Palestinců, a jeho přátelství s Mohamedem z města Bil'in, které proslavil dokumentární film 5 rozbitých kamer nominovaný na Oscara. A tím ukazuje, že i jednotlivci můžou navzdory všemu udělat hodně, stačí jen trocha dobré vůle a opravdu pořádná dávka odhodlání.
Ze světových jazyků byla díky Absyntu a překladatelské práci samotného Juraje Koudely zatím přeložena do slovenštiny.
--
„Kdysi jsem sem dovezl skupinu studentů z Hebrejské univerzity; byli to samí Izraelci - říká Avi. - Jedna z dívek měla vlasy zakryté islámským šátkem. Nařídili jí, aby šla palestinskou stranou ulice, ačkoli může hlasovat v našich volbách, mohla by se stát poslankyní, prezidentkou, šéfkou velké korporace. Šmejd v uniformě - taky jsem takovým byl - jí řekl, že muslimka nebude chodit po židovské straně ulice. Hebron připravuje lidi o rozum.
Oplatí sa siahnuť po tejto knihe, aby sa čitateľ priblížil a trochu viac sa zorientoval v tejto téme, na základe osobných skúseností nielen samotného autora, ale aj ľudí, s ktorými sa rozprával. Pre niekoho je riešenie tohto dlhoročného konfliktu veľmi jednoduché a jednostranné, no ono to vôbec nie je jednoduché a Pawel Smolenski podáva informácie z oboch strán, čo veľmi oceňujem. Určite odporúčam.
Pro lepší pochopení říjnových událostí letošního roku v Gaze a Izraeli jsem se rozhodl narychlo sáhnout po této knize reportáží. Nevěděl jsem, co od té knihy čekat, ale příjemně překvapila. Knížka nemá vlastně žádný začátek, dej ani konec. Můžeme číst klidně i jednotlivé kapitoly na přeskáčku.
Polský reportér Pawel Smoleński popisuje své zkušenosti s neklidnou oblastí. Každá kapitola se věnuje jedné reportáži. Sledujeme jeho rozhovory s Palestinci i Židy. Sledujeme různé názory, zkušenosti, fakta. Všude se tím prolíná autorův nezaujatý pohled spolu s beznadějí a nenávistí.
Na několika stranách sledujeme například situaci Palestinců, už by se zdálo, že autorovo sympatie jsou na jejich straně, pak přichází nemilosrdná kritika. Stejně tak to je i s pohledem na Izrael.
Byl jsem až překvapen, jak Hamás dokázal změnit život v Gaze. Nevěděl jsem spoustu věcí o životě běžných Palestinců.
Po zaklapnutí knihy nemám žádnou odpověď na řešení a nevidím ani světlo na konci tunelu. Jen vzájemná nenávist a argumenty proč právě jedna strana má pravdu a druhá ne. Snad jen se mi zdá, že u Palestinců se šíří více pohrdání lidským životem a náboženská diktatura podobná Tálibánu v Afghánistánu. Naopak u Izraele vidím znaky demokracie. Bývalí vojáci přichází s tím, jaká dělali svinstva, mluví o tom, svědčí a snaží se to změnit. Vidím u Izraele sebereflexi, která naprosto chybí u Palestinců.
Ale jinak sledujeme jen strašný začarovaný kruh – blokáda, intifáda, vražda v Jeskyni patriarchů, házení kamenů, vychovávání mučedníků, snaha osadníků o novou zemi, nové osady. A můžeme se snad jen ptát, co bylo dříve – vajíčko nebo slepice.
Pro tu úžasnou nezaujatost, kterou si autor zachoval po celou dobu, rozhodně doporučuji všem k přečtení.
Tato kniha se mi nečetla lehce. Téma izraelsko-palestinského konfliktu je poměrně komplikované, přesto autor předkládá formou rozhovorů a reportáží obrázek o boji mezi Izraelci a Araby, mnohdy na život a na smrt, mnohdy však také s projevy lidskosti a porozumění. Autor knihu zpracoval opravdu precizně a líbí se mi také jeho nezaujatý pohled.
Odporucam kazdemu. Dostala som vela informacii, o ktorych sa normalne v mediach ani inde nepise...izraelske osady, palestinske studne, ludnatost v pasme gazy a izraelska blokada, ako palestinske matky vychovavaju sahidov, hadzanie kamenov, deti Arny a a brigada mucenikov Al Aksa, atd....plus historicke pozadie vsetkeho. U mna top knizka, ktora ma neocenitelne miesto v mojej kniznici.
Autor neposkytuje proizraelsky alebo propalestisky postoj. Rozprava sa s oboma stranami a citatel ma moznost pochopit zmyslanie oboch stran.
Štítky knihy
Židé Izrael reportáže Palestina etnické konflikty Palestinci
Autorovy další knížky
| 2013 |  Izrael už se nevznáší |
| 2015 | Oči zasypané pieskom |
| 2015 | Irák. Peklo v ráji |
| 2015 | Šče ne vmerla i ne vmre |
“Ak máš v Gaze strach, máš šancu prežiť "
Primárne ide o rozhovory s ľudmi z palestínskej aj izraelskej strany. Miera objektivity, ktorú sa snaží autor zachovať je obdivuhodná, kiež by to bol štandard svetovej žurnalistiky. Po pár kapitolách sa, začne vynárať nový aspekt týchto rozhovorov - človek, ktorý oberá človeka o dôstojný život. V skutočnosti tu nejde o boj židov s arabmi, ale o boj slepej ideológie prešpikovanej nenávisťou s toleranciou, empatiou. Bez vzájomnej tolerancie tento konflikt nemá východisko. Toto si uvedomujú aj hlavné postavy knihy a práve pre tento postoj sú často ostrakizované vlastnou spoločnosťou, či už na arabskej alebo židovskej strane. Izraelčan, ktorý bráni nevinných arabov je nepriateľom časti Izraela a Palestínčan, ktorý chce riešiť problémy dialógom a nie zbraňou je zradca. Títo ľudia sú v menšine a z toho vyplýva horká beznádej celej krízy. V pravej podstate niet rozdielu medzi izraelským osadníkom, ktorého ženie nenávisť k arabom a palestínskym teroristom, ktorého od malička učia nenávidieť. Tak isto niet rozdielu medzi Palestínčanom, ktorý chce žiť v miery vo svojej krajine a Izraelčanom, ktorý túži po miery v tej svojej.