Očista
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406565/bmid_ocista-fca-406565.jpg
5
397
397
Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přerovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Přestože ani jedna z žen nehraje úplně otevřenou hru a jediný, kdo vlastně zná pravdu, je sám čtenář, začíná mezi nimi postupně vznikat bližší vztah – jako by Aliide chtěla na Zaře napravit chyby, kterých se dopustila při výchově své vlastní dcery, jako by na ní chtěla odčinit hříchy spáchané na její rodině. Závěr románu končí zločinem, ale i očištěním od minulosti s příslibem nové svobody. Bravurně zvládnutý vnitřní vývoj postav v delším časovém úseku dává nahlédnout do životního příběhu obou žen s takovou silou, že se čtenář snadno stává součástí děje. Elegantní strohost a přímočarost autorčina stylu je osvěžující – Očista nabízí tragický příběh, který se stal nebo mohl stát, s osvobozující lehkostí a s dávkou pochmurné romantiky.... celý text
Přidat komentář
Hned od prvních stránek mě potěšilo, jakým krásným, poetickým jazykem je kniha psaná. Ale není to lehké čtení. Je to příběh plný lidské krutosti, zoufalství, ale i lásky a velké touhy přežít. Těžko jsem se mohla od čtení odtrhnout. Střídají se tu nejen různá místa, ale i různá časová období a dílky skládačky postupně zapadají do sebe. Věřím, že není asi nikomu lehko, když zavře tuto knížku, ale myslím, že by si ji měl stejně každý přečíst.
Vydařené dílo, které se četlo samo. Od příběhu Aliide a Zary nešlo odejít. Autorčin styl psaní mi sedl, i s těmi surovými scénami, nic nebylo přikrášlováno, prostě popsáno tak, jak to bylo (ačkoli to kolikrát nebylo příjemné čtení). Zajímavý a originální mi přišel i motiv “mouchy”, který získal na významu až ke konci příběhu. Rozhodně originální dílo, které stojí za přečtení a které ve mně ještě dlouho po přečtení zůstane. Pro mě je tato autorka zcela nový objev a moc ráda si přečtu její další knihy.
Uf, tak Očista mi dala zabrat. Pozornostihodný příběh, pojetí, poselství, vše... jen to čtení mě bolelo a místy jsem se do něj musela nutit. Naturalismus mi prostě nesedí, to jsem zjistila už při čtení např. Jezera od Bellové. Na další knížky od autorky nejspíš nenajdu sílu.
Příběh jedné rodiny, hlavně tedy dvou sester a jednoho muže a jak moc socialistické okolnosti a sobectví ( nebo snaha zachránit si vlastní kůži? ) zasáhne několik generací žen. Zradit vlastní krev, před tím nikdo neuteče a nikam se neschová, minulost vás stejně jednou dožene.
Mohlo se stát kdekoliv ve východním bloku. Rusko a jeho metody. Fakt hnus jak celé roky pasou po jednom člověku a co jsou schopní pro jakoukoliv výpověď udělat všem lidem okolo a poznamenat a zničit jejich vztahy a osudy. Bůhví, jak by se zachoval každý z nás..
" Ruce jí svázali za zády a na hlavu natáhli pytel. Pak odešli. Skrz látku nebylo nic vidět. Odněkud kapala na podlahu voda. Zápach sklepa pronikal i pytlem. Otevřely se dveře. Holínky. Jak z Aliide rvali košili, knoflíky zacinkaly o podlahu, jeden odlétl až ke zdi, německé skleněné knoflíčky, a potom - změnila se v myš v rohu místnosti, v mouchu na žárovce, odletěla, změnila se v hřebík, v zrezivělý napínáček, byla zrezivělým napínáčkem ve zdi. Byla mouchou a pochodovala po nahých ženských ňadrech, žena stála uprostřed místnosti, na hlavě pytel, a ona přešla přes čerstvou zhmožděninu, krev se městnala pod kůží ženina ňadra, přes pohmožděniny se táhla krvavá muší stopa. Když se ženina nahá kůže dotkla kamenné podlahy, žena se již nehýbala."
Od lásky je jen krůček k nenávisti. Všeho moc škodí...
Neubírám knize literární hodnotu, ani její úspěchy, určitě jsou zasloužené. Jen na mě působila až moc syrově a do čtení jsem se musela vyloženě nutit.
Je to už pár let, co jsem knihu četla, ale pořád si ten příběh pamatuju! Tohle opravdu není lehká četba, a pokud je někdo citlivější čtenář, tak by se do ní vůbec neměl pouštět !! To samozřejmě ale nic nemění na hodnotě knihy!! Najdete v ní toho opravdu hodně - od popisu měnících se rodinných vztahů, zakázané lásky, závisti, kolaborace s nepřítelem, hrdinství, snahy o nápravy křivd, odpuštění a končící rozhřešením... Jinak viděla jsem i filmovou verzi a ta se nese v hodně podobném duchu jako kniha. Takže taky doporučuji !! Velkým plusem knihy je i popis historie Pobaltí.
Možná je to tím, že jsem před tím četla V šedých tónech od Sepetys, ale Očista mi nepřišla tak poutavá. Prvních sto stran nudilo. Pak lepší, dočetla jsem, ale další Oksanen si už nevezmu. Zajimala mě právě historie Pobaltí, to bylo fajn, ale Zařin příběh mi přišel dost nepravděpodobný. Aliide tedy překvapila...
Myslím, že na tuto knihu budu dlouho vzpomínat. Historie Estonska a životní příběh několika žen... Moc zajímavé, poučné. Odeon opět nezklamal. Děkuji. Pěkná knížka.
Výborný, hutný, ale i hodně naturalisticky psaný text. Kniha rozhodně nenavozuje radost a potěšení, přesto se čte jedním dechem. Zrcadlo života v jakékoliv (!) dříve kvetoucí zemi, brutálně zasažené bolševickou diktaturou a pokřivené fyzicky/morálně jejími poskoky. Ale také drsný pohled na praktiky obchodníků s "bílým masem" v době dnešní.
Velmi silný příběh žen, které musely čelit mnohým situacím a utrpení, které by nikdo z nás nechtěl prožít. Kniha se četla výborně. Tedy až na pasáže, kde bylo popisované násilí. Vše bylo popsáno velmi naturalisticky, takže to bylo místy dost náročné čtení. Přeskakování v čase nebylo nijak rušivé. Výborná autorka. Umí krásně popisovat, takže máte pocit, že jste součástí příběhu. Naprosto vás vtáhne do děje. Ráda si od ní zase něco přečtu.
Milovala celý život jednoho muže. A obětovala mu vše. Kam je až schopna zajít láska k jednomu muže ženou, která se narodí ve špatné době a kterou nakonec semele kolo temných dějin Estonska pod jhem Sovětského svazu. Aiide je schopna obětovat vše - zradit svou sestru, zradit svou zem a zaprodat se, jen aby se nakonec vykoupila prostřednictvím vnučky své sestry, která se zčistajasna objeví před jejím prahem jako raněné ptáče s potrhanými křídly po pádu komunismu. To však Aiide zpočátku nemá tušení, přesto se té mladé cizinky ujme a poskytne ji přístřeší, neboť v jejím pohledu spatří to, co se pokoušela vymazat si za ta dlouhá léta z paměti. Autorka nám tu podává naturalistickým stylem silný příběh lásky, zrady, hanby a vykoupení na příběhu dvou žen, které si prošly obdobným peklem, aby nakonec dospěly ke svému vykoupení. Sexualizované násilí na ženách v moderních lidských dějinách bylo dlouhou dobu tabu, dokud se několik odvážných žen nerozhodlo promluvit a dokud se jím odborní badatelé-historikové nezačali zabývat. Jedním z takových výstupů je například kniha německých badatelek Helgy Amesbergerové a Katrin Auerové Sexualizované násilí, která se zabývá násilím páchaným na ženách v koncentračním táboře Osvětim. Kniha Sofi Oksanen je beletristickým ztvárněním prakticky téhož a poukazuje na fakt, že nejvíce spáchaných krutostí v lidských dějinách odnášeli ti nejnevinnější - ženy a děti. Název románu byl přeložen jako Očista, ale jak uvádí v doslovu Lenka Fárová, slovo "Pudhistus" se dá přeložit i jako očištění nebo čistka. Rozhodně doporučuji.
Velmi šikovná autorka, s knihou si evidentně dala dost práci. Navíc je Oksanen dost naturalistka, její styl je trošku strohý a úsporný, pak ale dovede rozbít kompozici sáhodlouhým mazlivým souvětím. Reálie měla popsány velmi přesvědčivě.
V příběhu se prolíná několik rovin - od druhé světové války do devadesátek a odehrávají se zde příběhy dvou rodin, které se navzájem doplňují.
Téma zneužívání je velmi aktuální v dnešní době a surově popsaná prostituce rozhodně nepůsobí rušivě.
To samé otázka komunismu - baví mě číst o komunismu v ČR, komunismus v Estonsku byl příjemné osvěžení.
Vsuvka s Černobylem mě potěšila velmi.
Knihu jsem četla déle, než je pro mne obvyklé, takříkajíc jsem se s ní mazlila a jsem velmi spoko.
Velice krásný, i když smutný příběh, přečteno jedním dechem.
Všechno je odpověď,jen znát otázku.
Souhlasím se všemi pozitivy, o nichž se zmiňují předcházející komentáře. Ano. Ta kniha je výborná! Je ale nejen o Estonsku v dobách Sovětského svazu (což je samo o sobě kruté), má varovný přesah do současnosti a asi, pokud budou lidé stále stejní, bohužel i do budoucnosti. "Vše se opakovalo. Třebaže rubl vystřídala koruna, nad hlavou už jí nelétalo tolik vojenských letadel a důstojnické paničky se už tak neroztahovaly, třebaže z tlampače zněly každý den vlastenecké písně, každou chvíli se objevila nová holínka z chromové kůže, další a další, stejná nebo trochu jiná, vždy však připravená stejným způsobem stoupnout člověku za krk. Zákopy zarostly, nábojnice zčernaly, zemljanky se zbortily, padlí se proměnili v prach, ale jisté věci se opakovaly." (str. 240)
S obsahem souzní i forma. Oksanen píše drsně, lakonickým jazykem, který ostatně známe i z předchozích románů. Oksanen píše promyšleně. Úžasná kompozice, i ten zrychlený konec mi připadá účelně použitý. A mistrovská hra s motivy... Každý má své místo. Hned první kapitola z roku 1992 se jmenuje Moucha má vždy navrch. Stojí za to sledovat motiv mouchy po celou dobu četby... (až do konce).
Silné čtení - skládačka faktů, z níž teprve na konci vyplyne celý příběh. Dvě ženy, obě znásilňované na těle i na duši, život v neustálém ohrožení, polovina 20. století a devadesátky, Estonsko, vesnice a Rusko či Německo, město plus vzdálené Finsko, zničující láska ke švagrovi, partyzánská válka, udávání a zrady, ukrývání se před světem, vzpomínky falešné i skutečné, iluze, záchrana, která záchranou není... V hlavních rolích Aliide a Zara. A pár mužů, kteří se tváří, že jsou podstatní, ale nejsou...
Skvělá kniha o nepříjemných věcech, před kterými by byla chyba zavírat oči. Příběh je situován částečně do sovětského, částečně do svobodného Estonska. V kapitolách, kde se střídají nejen různá časová období, ale i různá místa, jsou popsány osudy dvou hlavních postav, jednotlivé části knihy jsou pak doplněny deníkovými zápisky třetí hlavní postavou. Aliide Truuová je stará venkovská žena, která žije osaměle na rodinném statku, od života nic nečeká, zavařuje houby a zeleninu, suší léčivé bylinky…jednoho dne se objeví před jejím domem záhadná dívka Zara, která je v zuboženém stavu a vyděšená. Její příchod spustí proud potlačovaných vzpomínek a návrat do minulosti je velmi traumatizující – válka, tvrdý nástup sovětské moci, pronásledování ideologických odpůrců, deportace do sibiřských lágrů, kolektivizace, kolaborace…Také Zara začne vzpomínat, jak se z poklidného domáckého života zaplete do obchodu s bílým masem. Pasáže popisující Zařino zneužívání a ponížení v německém „ hotelu „ jsou ve svém naturalismu naprosto zdrcujícím čtením. Aliide, která schová dívku ve svém domě zjistí, že je obě spojuje dávno zapomenuté rodinné pouto. Příběh je velmi působivý, svým způsobem napínavý a nelze ho než doporučit…
Drsné estonské dějiny na pozadí osudů dvou žen, jenž dělí celé generace, přesto jsou si však bližší víc, než by se mohlo zpočátku zdát.
Oksanen píše surově, drsně.Realisticky.Nemá potřebu něco předstírat či zjemňovat.
Její hrdinky jsou silné ženy, kterým štěstí v životě příliš nepřálo.Ženy, se kterými si osud tvrdě zahrál.Osud a muži.
Pokud mám chuť na trochu depresivního čtení, sáhnu po Oksanen.
Štítky knihy
zfilmováno útěk prostituce finská literatura psychologické příběhy Estonsko životní problémy zločiny komunismu oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Stalinovy krávy |
| 2014 | Baby Jane |
| 2011 |  Očista |
| 2016 | Norma |
| 2020 | Psí park |
Příběh dvou žen, dvou generací, odehrávající se v Estonsku. Sledujeme dobu po druhé světové válce, kdy bylo Estonsko pod nadvládou Sovětského svazu a pak chvíli po jeho osamostatnění.
Aliide ukryje mladou dívku Zaru, která utíká před svým pasákem. Obě ženy vzpomínají na svůj předešlý život a postupně se sbližují. V knížce sledujeme rodinnou tragedii na pozadí historických událostí.
Tahle knížka byla naprosto úžasná. Autorčin styl mi neskutečně sedí a jak se jednou začtu do její knížky, tak už ji neodložím, dokud ji nepřečtu celou. Příběh ve mně vyvolal spousty pocitů a emocí a já se tak vžila do příběhu a čtení jsem si maximálně užívala. Nečekejte žádný snadný a lehký příběh, je to drsné, smutné, kruté.
Ač nám autorka odhaluje tajemství a čtenář tak ví víc, než postavy v knize, vůbec mi to nevadí, neboť stále v příběhu zůstávají další tajemství a vy jste napnutí, jak to celé vlastně dopadne.
Moc mě baví autorčiny popisy, situaci vykreslí tak, že si připadáte, že jste přímo v knize a prožíváte to, co hlavní hrdinky, ať už je to vůně malinové marmelády, protivná bzučící moucha a nebo až brutální popisy a násilnosti (pozor, pro slabší povahy to nebude). Také život v Estonsku je tu skvěle vylíčen, jelikož zde autorka strávila své dětství, může tak čerpat ze svých zážitků.
V některých Odeonkách mi úplně nesedí doslovy, tentokrát však doslov Lenky Fárové byl skvělou tečkou za úžasnou knihou.
5*/5*