Očista
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406565/bmid_ocista-fca-406565.jpg
5
397
397
Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přerovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Přestože ani jedna z žen nehraje úplně otevřenou hru a jediný, kdo vlastně zná pravdu, je sám čtenář, začíná mezi nimi postupně vznikat bližší vztah – jako by Aliide chtěla na Zaře napravit chyby, kterých se dopustila při výchově své vlastní dcery, jako by na ní chtěla odčinit hříchy spáchané na její rodině. Závěr románu končí zločinem, ale i očištěním od minulosti s příslibem nové svobody. Bravurně zvládnutý vnitřní vývoj postav v delším časovém úseku dává nahlédnout do životního příběhu obou žen s takovou silou, že se čtenář snadno stává součástí děje. Elegantní strohost a přímočarost autorčina stylu je osvěžující – Očista nabízí tragický příběh, který se stal nebo mohl stát, s osvobozující lehkostí a s dávkou pochmurné romantiky.... celý text
Přidat komentář
Hrozná knížka. Jedna z těch, od kterých se nemůžete odtrhnout, ale zároveň vás každá další stránka bolí a když ji dočtete, tak o tom musíte ještě dlouho přemýšlet. Odkrytí pro mě neznámých estonsko-ruských vztahů. Zároveň je to i skvělý psychologický román, který dokáže věrohodně popsat pohnutky a přemýšlení jednotlivých postav...
Ono už tu defakto vše zaznělo, ale na učet ruského národa je to další černý puntík. Kniha vznikla ještě před všemi konflikty, čili je ničím neovlivněná. Jak už tu někdo zmínil, tak jsem knihu trávil také několik dní, ale asi nejdůležitější okamžik byl strávit druhý příjezd Pasa a jeho kumpána k Aliide. Myslím, že pro všechny, které historie neponaučila, tato scéna hovoří za vše. Těch momentek je tam mnohem více, ale tato je doslova učebnicová(viz Jan Tříska v Želary).
Taková estonská Gerta Schnirch. Drsná kniha o příšernostech páchaných na ženách, popisující poválečné perzekuce v pobaltských státech, situovaná do sovětského i svobodného Estonska 2.poloviny 20.stoleti, ale také Německa začátku 90.let. Oksanen si servítky nebere, nikoho a nic neomlouvá, nemoralizuje ani nesoudí. Čtenáře udržuje v napětí díky anachronicky vyprávěnému, postupně gradujícímu příběhu skládanému ze střípků, které postupně zapadají do sebe, aniž by si tu skládačku mohl složit celou. Tato záměrná nedokončenost je velmi znervózňující. Díky zvláštně vystavěnému příběhu, napsanému přesným, úsporným a přitom krásným jazykem, je tato kniha chvílemi poetickým, jindy ve svém naturalismu opravdu zdrcujícím čtením. Síla!
Autorka nám nastínila příběh z několika časových rovin, které představují mladá dívka Zara, která utekla svému pasákovi a ocitne se v domě stárnoucí Aliide na vesnici v západním Estonsku. Aliide se začínají promítat její drastické zkušenosti z jejího mládí a života její sestry, Zara si po útěku promítá její čerstvé zkušenosti, jaké měla představy o své budoucnosti a jak dopadla. Téma bylo těžší k přečtení a tím pádem hodně k zamyšlení.
(SPOILER) Silný námět, je to dobře tematicky namíchané, sdělné a vlastně fajn. Naturalismus místy sklouzává do kýče, ale prosím, míra je věc názoru. Vůbec nepřekvapí, že jde o první zfilmovanou knihu Oksanen, ústřední dvojice je vysloveně napsaná pro prkna/plátno, skoro se až nehodí pro pouhá písmenka. Nicméně to není Ta Obtíž. To, co pro mě knihu reálně trochu zabíjí, je ta zodpovědnost, jíž psaný formát nese. V knize je autorce vidět pod prsty. Je spousta času všimnout si každé nesrovnalosti. Je v ní strašně zřetelné, když např. celé Zařino Estonsko má 10 kilometrů na délku a překonává ho jako v arkádové oddechovce na počítači; on je to "detail", není vůbec příběhově nosný, ve vizuální podobě takové zběsilosti paradoxně projdou snáz, ale tím spíš je strašné - a zbytečné - na tom, co v knize je funkční dějová zkratka, nikoli vizuální spektákl (jako ve filmu), odpálit věrohodnost vyprávění. Nesedlo mi ani finále. Nemrazilo mě z toho dokreslení, telegrafické "přílepky" ředily dojem. Opět, v knize. V knize nelze přeplouvat do titulků, v knize to neoživíte vizuálem... A tak je to pro mě pětihvězdčkový *scénář*. Ale jako kniha skoro až zklamání.
Autorka nabízí příběh, vedoucí k zamyšlení nad otázkami viny, trestu, pokání. Nevnucuje se čtenáři s nějakými morálními soudy, přesto jasně předestírá prostřednictvím popisu myšlenek hlavních postav, že v jádře lidé vědí, co je dobré a co je špatné, a je jen na nich, zda se podle toho budou chovat. Stejně tak je na čtenáři, jak si to přebere. Děj románu začíná v Západním Estonsku v roce 1992, ale vrací se mnohokrát do třicátých až padesátých let minulého století, kdy bylo Estonsko střídavě pod nadvládou Rusů a Němců, a místní obyvatelé v úsilí to nějak překlepat, dělali, co mohli. Někteří se uzavírali do sebe, jiní ve snaze se zavděčit aktivně pomáhali režimu utahovat šrouby.
Kniha se vyznačuje neobvykle komplikovanou formou střídání časových rovin a střídavým zaměřováním pozornosti na odlišné osoby, měla v plánu zvýraznit vnitřní chaos, v jakém se hrdinové románu ocitli. Ačkoliv by se dalo čekat, že výsledek bude působit zmatečně a nepřehledně, je tomu přímo naopak. Způsob řazení epizod napodobuje způsob lidského myšlení, kdy se člověk v běžném každodenním konání nesčetněkrát vrací do minulosti (jak se mu současné děje asociují již prožité) a stejně tak se vztahuje k budoucnosti (jednání v současnosti je motivováno plány do budoucnosti a tužbami).
Ta knížka je hodně drsná. Ukazuje, že události dvacátého století u nás, které poznamenaly osudy a pokroutily mnohé charaktery (Druhá světová válka, okupace, osvobození, komunistický puč a následná likvidace „prohnilé“ buržoasie ve státech východní Evropy) poznamenaly podobným ba ještě drsnějším způsobem země, které se nadlouho staly svazovými republikami bývalého Sovětského svazu. Není to lehké čtení, ale uvízne v paměti.
Líbilo se mi umělecké zpracování knihy. Autorce se podařio přenést mi trochu husinu na zádech. Příběh obou sester byl strašný a dokola se přesvědčuji, že dějiny 20. stolení v Evropě byly surové ke každému. Nelze tedy pak vůbec hodnotit chování a činy těchto lidí, kteří čelili předmětným mukám. Výborně zvolená dinamika knihy.
Moc zajímavý, zároveň strašný. Mám ráda knihy v různých časových rovinách. Dokonce jsem si zjišťovala historické informace o Estonsku, z toho jsem byla dost překvapená. Viděla jsem i film, ale knížka byla lepší. Film byl jedna velká depka a hrůza.
Tato kniha ve mě zůstane dlouho. Je to syrový příběh dvou žen, od 40. do 90. let Estonska a krásně se prolínající, kdy čtenář prozře dříve, jak Allide samotná. Ale je to kniha o emocích, prožitcích, o obyčejných lidech, kteří mají neobyčejný život, ale nezaviděnihodný. Je třeba si ale stále uvědomovat, že zvěrstva byla a jsou a že mnohdy se můžeme kdokoliv, kdykoliv, díky jakékoliv situace ocitnout v podobných životních příbězích.
Tuto knihu nemůžu už několik dnů dostat z hlavy.
Je to velice emočně silný příběh o svědomí, o špatných rozhodnutích, o obrovské zamilovanosti, která se změní až v posedlost a o snaze konečné „očisty“, jak již vyplývá z názvu knihy.
Zároveň je to další svědectví doby totalitního režimu, které bylo a je prostě bez ohledu na zeměpisnou polohu všude opravdu naprosto stejné.
Celá kniha je hluboce depresivní, plná beznaděje a bezvýchodnosti. Není to proto úplně jednoduché čtení, určitě je při něm nutný dostatek soustředění a koncentrace, ale stojí to za to.
Ústředními postavami jsou dvě ženy rozdílného věku, které spolu mají víc společného, než zpočátku tuší.
Retrospektivou střídavě přecházíme ze současné dějové linky mladé dívky Zary, která se se svou nezkušeností a naivitou stala obětí obchodu s bílým masem, a stárnoucí Aliide, které se právě díky setkání se Zarou znovu vyplaví na povrch tragické vzpomínky na její vlastní mládí prožité v období totalitního režimu.
Kniha měla několik hodně silných momentů, které byly ovšem napsány (nebo v některých případech i naštěstí jen naznačovány) s takovým citem, kdy neskutečná brutalita a sadismus byly zprostředkovány i bez jejich dlouhosáhlého barvitého líčení a přesto bylo vyjádřeno naprosto vše.
Jednotlivé postavy jsou velice smutně realistické, jejich pohnutky a činy bez ohledu, jaké jsou, lze i chápat. Pud sebezáchovy je prostě zakořeněn v téměř každém člověku a činy plynoucí z něho můžou být někdy opravdu děsivé.
Výhrady mám pouze k něčemu, co s obsahem a kvalitou knihy sice vůbec nesouvisí, ale samotné čtení a mi ztěžovalo tak, že jsem ho několikrát chtěla až vzdát. A to byla přímo otřesná vazba knihy. Netuším, zda jsem na tento vazačský „paskvil“ měla smůlu jen já, nebo se „nepovedl“ celý náklad, ale kniha byla tak „dokonale“ vázaná, že stránky šlo obracet pouze do polohy, kdy písmenka, která byla ve středu, zůstala skryta a víceméně jsem si je musela domýšlet. Při čtení byla proto zapotřebí neustálá velká síla v prstech a neúměrně velké soustředění, a to mi zážitek z čtení bohužel hodně kazilo.
Ale jinak – kniha, na kterou asi nezapomenu.
Málokdy si musím po přečtení některé knihy dát od ostatních knih několik dní pauzu z důvodu mentálního odpočinku. Tady se mi to stalo.
Velmi silný příběh. Chvíli jsem se divila, proč je jméno postavy uvedeno skoro v každé větě, potom jsem si zvykla a nakonec zjistila, že Sofi Oksanen píše také divadelní hry (i Očista vznikla jako úspěšná divadelní hra) a v tomto mi to opravdu trochu připomínalo divadelní scénář. Aliide udělala toto, Aliide šla tam atd. Od příběhu je těžké se odtrhnout. Musela jsem číst stále dál a dál. Aliide není veskrze pozitivní hrdinka, není černobílá a to dodává příběhu hlubší rozměr. Postupné odkrývání osudů obou žen bylo přesně dávkované. Konec se musel na divadelních prknech naprosto skvěle vyjímat a úplně vidím ten ztichlý šokovaný sál lidí zadržujících dech a závěrečný hluboký výdech.
A opět je děsivé, jak téma nabývá na aktuálnosti. Možná i proto stojí za to si Očistu přečíst. Rozhodně je to po všech stránkách hluboký zážitek.
Bohužel jsem musela odložit, bála jsem se, jaká dávka násilí a úchylností by mě čekala.
Bylo až symbolické, že jsem knihu dočítala ve dnech, kdy začalo Rusko invazi v Ukrajině... V knize sice jde o Estonsko, ale ty praktiky ruských mocných zůstávají stejné.
Ale hlavní jsou osudy, zde dvou žen pokrevně příbuzných, v některých momentech velmi souznívajících, jindy zase svojí podobou a připomínkou stejně prožitého zla až nenávistných. Navzdory těžkému obsahu je styl psaní nesmírně lehký a poetický. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Silný a syrový příběh dvou žen z Estonska, celkem mě to vzalo.... Aliide prožívá své stáří sama v chátrajícím domě, když objeví na zahradě zuboženou dívku Zaru, která utekla mafiánskému pasákovi. Setkání obou žen roztočí koloběh jejich vzpomínek a v různých časových rovinách se odvíjí děj, ze kterého mrazí. Bravurně napsaný a oceněný román, který se čte sám, ale lehko mi z něj nebylo. Některé pasáže jsem četla ze staženým hrdlem a s krátkými přestávkami na vstřebání. Román je mnohovrstevný, dotýká se témat vztahových, lásky, žárlivosti, násilí na ženách, okupace, totality.... tísnivý pocit zaručený, myslím, že na něj hned tak nezapomenu. Doporučuji.
Souhlasím skoro se všemi pozitivy napsanými o této knize.
Záporem pro mne bylo dost nepravděpodobné, že by někdo mohl ukrývat léta osobu v domě, aniž by o ní nevědala další osoba, která žije ve společné domácnosti.
Velmi zajímavá kniha z pera estonské spisovatelky. Po přečtení knihy mám velmi podobný pocit, jako několik čtenářů přede mnou. Syrový příběh, žádné čtení s romantickou zápletkou. Zaujala mě již recenze, prostředí a doba, do které je příběh zasazen. Osud Pobalstských republik ve 20. století je bouřlivý. Vůbec doba po skončení druhé světové války až do pádu komunismu v zemích Sovětského bloku ve mně vyvolává nepříjemné a mrazivé pocity. Pokud se opravdu zamyslíme nad osudy "obyčejných lidí" poznamenané dobou, kdy bylo potřeba bát se sousedů a mnohdy i vlastní rodiny, protože kdokoli mohl kohokoli udat...
Příběh dvou žen různého věku - Aliide a Zary odkrývá hrůznost komunistického režimu, jak ovliňoval životy prostých lidí, jejich jednání a postoje.
Kniha není "lehkým čtením", ale jak velmi často ve svých komentářích zmiňuji, je velmi důležitým dokladem doby, ve které jsme žili.
Doporučuji k přečtení a těším se na některou z dalších knih této (pro mě dosud neznámé) autorky.
Kniha Očista si mne získala hned od prvních stránek a doznívat ve mně bude ještě hodně dlouho. Každopádně už teď mohu říct, že číst tuto knihu byl velmi silný zážitek.
Autorka si mne získala z řady důvodů. Jednak mne zaujala svým vytříbeným stylem psaní. Sofi Oksanen je výborná vypravěčka. Očista je precizně propracovaný text, hluboký a hutný svým obsahem a krásný svým jazykem i literárními prostředky. Autorka umí být na jedné straně hodně syrová a naturalistická, zároveň ale také poetická, tím jak krásně a neotřele umí skládat slova k sobě, aby z toho vznikl skvostný příběh. A přitom obsahově ta kniha krásná není, což není ale myšleno jako negativum, ale jako konstatování toho, o čem kniha pojednává.
Obsahem kniha nabízí nelehké osudy hlavních hrdinek, které si na bedrech nesou nejedno břemeno. Hloubka těchto postav je neuvěřitelná, autorka své hrdinky zobrazila až na dřeň. Vlivem okolností (ať už jde o historické události či vlastní touhy a sny v životě) dělají určitá rozhodnutí - tu dobrá, tu špatná - taková, která ale ne vždy jde napravit, když pak jde do tuhého. Přitom autorka své postavy nesoudí. Zda jsou hrdinky dobrými, či špatnými lidmi, to ať si každý posoudí sám. Faktem nicméně je, že vyobrazení postav je autorčinou silnou stránkou.
Kniha pro mne byla lákavá i tím, že se zaměřuje na oblast Pobaltí (Estonsko), což je pro mne v literatuře neprobádaná oblast. A vlastně i mimo literaturu. Takže i v tom byla kniha pro mne obohacující.
Očista nebude asi čtením pro každého. Jednak pro tu svoji syrovost a naturalistické pojetí některých pasáží to nemusí sednout každému. A také by to nemuselo vyhovovat těm, co hledají akční děj plný zvratů. Tato kniha je spíše niternou zpovědí dvou žen, které toho dost prožily. Je to hodně hutné, bolavé, neveselé, tíživé, ale přitom svým způsobem dost uhrančivé.
Já jsem z knihy nadšená a určitě to nebude poslední titul, co jsem od Sofi Oksanen četla. Téhle knize nemám, co bych vytkla, plný počet hvězd je zasloužený.
To tedy byl příběh....osud ubohé Zary a praktiky Paši a Lavrentije to bylo strašné, šílené... bohužel neskutečně reálné. Aliide, ta prožívala nefalšovaný očistec, který si způsobila sama svou žárlivostí a špatnými pohnutkami v mládí. Člověk se zde zase dozvídá něco nového o Estonsku a jeho strašné historii, našinec o tom nemá moc tucha. Paní spisovatelka umí člověka tak vtáhnout do děje a atmosféry, že jsem místy měla strach číst dál... hlavně když pasáci vychovávali Zaru, no a pasáž, kdy Aliide dělala zavařeniny...to jsem měla pocit že ty maliny, křen či rajčata úplně cítím....moc dobré čtení.
Štítky knihy
zfilmováno útěk prostituce finská literatura psychologické příběhy Estonsko životní problémy zločiny komunismu oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Stalinovy krávy |
| 2014 | Baby Jane |
| 2011 |  Očista |
| 2016 | Norma |
| 2020 | Psí park |
Tak tohle byla fakt síla. Dost dobrý čtení od kterého se nemůžete odtrhnout.