Očistec
Kristina Haidingerová
Violeti série
Rodí se ze smrti. Jsou posedlí mstou. Kradou vzpomínky. Sytí se krví a opájí bolestí. Od požáru v přístavním městě v sedmnáctém století přes velrybářské a polární výpravy až po zpustošenou zemi v současnosti – tam všude osnují své plány nepohřbení, bílé stíny opředené tajemstvím. Sestupte s nimi do temnoty. Poznejte, jaké to je být jedním z nich. Souborné vydání třídílného románu o Violetech.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Samuel Segeth má v sobě podobné kouzlo jako třeba Eric Draven - sílu tragického hrdiny, který se z naivního mladíka vinou nepřízně osudu mění v krutou bytost, neváhající ubližovat a užívat svou moc prostě proto, že může. Rozporuplnost + deprese + sexy boy = jasný recept na literární lásku.
Očistec však není jen jeho příběhem. Seznamuje čtenáře s řadou postav, z nichž žádná není černobílá. Mají svá trápení, své naděje, své chyby a špatná rozhodnutí, a dokonce i ty záporné dokážou vzbudit lítost, protože si prošly nešťastnými událostmi a někdy jejich konání vlastně chápete.
Závěr mě rozesmutnil, ale k příběhu se hodí.
Co má společného Finsko 17. století a současnost, odehrávající se jak na moravském venkově, tak za polárním kruhem? Především perfektně vystavěný příběh o svébytných a velice originálních bytostech, kteří by se dali označit za upíry či nemrtvé. Tihle fialoví krvesajové jsou zatraceně skvělí, stejně jako autorka, které se podařilo namíchat pořádně akční mix míchající horor s mnohdy až explicitně podanými sexuálními scénami. Ten svět je tak skvělý a propracovaný, že stránka za stránkou ubývají nebývale rychle, i přes značnou tloušťku. Velice příjemným bonusem jsou ilustrace samotné autorky, které knihu velice hezky doplňují. Přiznám se, že se mi po Samuelovy a ostatních bude stýskat.
Tak emoce a krev dostříkaly a je konec (?). Já jsem tam viděl nějaké vějičky na alternativní konec nebo pokračování (???). Hlavně jsem vítal oživení předchozích dílů, protože některé věci, které jsem si nebyl úplně jistý, jsou v Očistci přehlednější. Už od druhé části se schylovalo do postapa. Upřímně jsem se bál, kam se tak komplexně vytvořený svět Violetů stočí, ale Haidingerová nezklamala a znovu zúžila záběr na pět důležitých postav a na jedno místo. Jak byli v prvním díle hrdinové uvěznění v kobkách nebo na zamrzlém moři, na konci jsou znovu izolovaní pro změnu na ostrově. Tahle přesmyčka jmi udělala radost. Ilustrace byly zas o kus lepší, ale teda obálka mě vůbec ničím nezaujala. Čekal jsem za tu cenu nějaké vychytávky. Ale i když se kniha jeví docela tlustá, měl jsem přečteno jako spoustu jiných knih asi za týden.
První část knihy zavádí čtenáře na finské pobřeží v roce 1640, kde se setká s mladým Samuelem Seghetem. Jeho srdce zahoří silnou láskou k dívce, se kterou je odhodlán žít a zůstat v přímořském městě Rauma. Samuel stojí před těžkým rozhodnutím. Buď může zůstat s milovanou Katiou, nebo rodinou, nezůstávající na jednom místě delší dobu. Pro Samuela by bylo lepší odtrhnout se od své matky, trpící přeludy a devastující teplo rodinného krbu. Ale to by tam nesměl být bratr Adam. Samuelovo dilema pohltí plameny stejně jako Raumu. Požár spouští řetězec událostí, které Samuela uvrhnou do nekonečné noční můry.
Ti Nepohřbení vypráví dva příběhy. Jeden ze sedmnáctého století a druhý ze současnosti. Autorce historická linka velice sluší a chytře čtenáře vtáhne do temné doby a bez okolků na něj vpustí své Violety. Ti jsou brutální, krutí, plni nenávisti a vzteku. K. Haidingerové se bez problému daří tyhle bestie nechat řádit mezi řádky, díky čemuž je úvod knihy mrazivým hororem s explicitními prvky a naturalistickými popisy násilí. Ti Nepohřbení mají skvělé tempo. Spisovatelka má bohatou slovní zásobu, místy využívá až archaický jazyk a je zručná v popisu a charakterizaci postav.
Děti Raumy – pokračování série plynule navazuje na dějovou osu ze současnosti. Hlavní postava Samuela Segheta je zpět a krom démonů minulosti jej děsí i moderní doba. Naštěstí má po boku přatele, ale v patách krvelačná monstra, se kterými má mnoho společného.
Děti Raumy se od první části výrazně liší. Důvodem je časový skok z historie do současného století. Čtenář se z velké části rozloučí s pochmurným temným motivem plným krajek, pudrů a děsivých a atmosférických popisů. K. Haidingerová servíruje akční děj s několika hlavními postavami, časem se omezující jen na Samuela a Katiu. Antagonisté vzbuzují čtenářovu zvědavost a nutí ho sledovat, kam se vše posune. Děti Raumy jsou spíše akčního rázu, a přesto je tempo zpomalované zbytečnou vatou, nechávající spousty otázek a nevyřešených zápletek.
A proto tu máme…
…Očistec.
Třetí a poslední díl o Violetech se nese v duchu postapokalyptického žánru. Finsko se uzavírá před světem a bojuje proti neznámé epidemii. Oheň, krev a všude přítomná smrt, to jsou kulisy, do kterých čtenář vstupuje společně se Samuelem a dalšími novými hrdiny. Množství postav je z počátku až příliš velké. Může být obtížné se v nich orientovat, ale K. Haidingerová píše aktéry maximálně zapamatovatelně, takže jsou okamžitě pochopitelné a čtenář se s nimi sžije.
Očistec je hodně zaměřený na lidské osudy a vyprávění se protahuje a oddaluje nás od rozplétání záhady s názvem Violeti a od napínavých zvratů. Pokud bude čtenář trpělivý, proniknete do naprosto uvěřitelného a logicky fungujícího světa. Kousky příběhů do sebe skvěle zapadají a finále prostě nemohlo skončit jinak, než nakonec skončilo.
Tato sedmi set stránková kniha je o lidech, kteří selhávají, intrikují, milují a obětují se. Zároveň je to ale také příběh o monstrech, jejichž duše hoří žízní po krvi a moci. I nadále se však někteří z nich snaží udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. Pokud vám nevadí utržené končetiny, krev a netradiční sexuální scény, je Očistec dobrá volba.
Mám rád tlusté knihy, souborná vydání všelikých sérií nevyjímaje. Už tím mě „upíří bible“ Očistec potěšila; i když s těmi upíry bych byl opatrný, neboť ústřední Violeti jsou natolik svébytným slepencem nemrtvých a neživých bytostí, že tuhle berličku nakonec ani nepotřebují. Docela velká část děje se odehrává v severských zemích Evropy, a to v takové míře, že se jedná o svého druhu alternativní historii. Nicméně nemalý podíl na ději má i moravský Zlín a metalomilci jistě ocení i návštěvu Vizovic.
Ale popořadě. Už když parta krvesajů z mladého Samuela Segetha vyrábí segethínský guláš, lze tak nějak vytušit, že nepůjde o žádný čajíček. Celá první kniha (TI NEPOHŘBENÍ) oplývá dusivou patinou gotických příběhů, na rozdíl od nich se však nezdráhá vyjádřit bestialitu, krutost a nelidskost zcela otevřeně. Musím říct, že se mi četl nejsnadněji, byť mnohem raději mám knihu druhou (DĚTI RAUMY). Ta se přesouvá do moderní doby a může připomínat šachovou partii, kde zákeřné zlo odhaluje svou tvář pěkně pozvolna. Popravdě, Timo je natolik dobře napsaná postava, že ačkoli ho čtenář za všechny ty hnusy nenávidí, stále ho dokáže pochopit. Ke konci příběhu jsem si začal všímat úprav oproti předchozímu vydání a pravdou je, že třetí část (VIOLETI) by podle mě samostatně příliš nefungovala. Nutno podotknout, že mě ani výrazněji neoslovila. Snad je to způsobeno příliš mnoha postavami s příliš malými rolemi nebo antagonistou, který je na první pohled působivý, ale na druhý vlastně nic moc zajímavého nenabízí. Upřít však třetímu příběhu nemohu překvapivé a efektivní zvraty, korunované samotným koncem; nemyslím si, že příběhy by měly končit vždy šťastně, přesto jsem knihu zavíral rozladěný.
Také se v textu občas našly nějaké ty chyby; chápu, že na cca 700ti stranách lze stěží uhlídat všechno a odvykl jsem si s tím v hodnoceních prudit, ale sem tam mě vytrhly ze soustředění. Co se týče obálky (slušela by jí imitace kůže), mně subjektivně se líbí a tu souvislost s příběhem je evidentní - otázkou však zůstává, čím naláká neznalé čtenáře. Navzdory mým výtkám však jde v rámci českého horroru příběhově o jednu z nejlepších knih, která se nebojí nahlédnout do hlubin (ne)lidskosti a budí intenzivní, hluboko zasuté emoce. Krásné ilustrace. Výborná věc.
Očistec potěší čtenáře se zálibou v temných příbězích a masivních špalcích.
OČISTEC je souborné vydání všech tří dílů ságy o Violetech
díl první - Ti nepohřbení
Pro mě nový objev na naší scéně a hned po čertech zábavná krvesajská sága. První třetina je povedeným uvedením do světa Violetů. Zpočátku moc nebavilo a přišlo mě to moc překombinované a nijak zvlášť originální, ale jak přibývalo krve, sexu a mytologie světa tak mě to chytlo. Vizovicemi a MoRem si mě pak paní autorka definitivně získala.
díl druhý - Děti Raumy
Divočejší pokračování Nepohřbených prakticky celé vyplněné cestováním od čerta k ďáblu, proložené střípky z minulosti a průseru v Raumě. Něco mezi 3 a 4 hvězdami. Oproti úvodu do světa Violetů trochu slabší pokračování. A jde se na finále...
díl třetí - Violeti
V závěru Violetí ságy se K.H. tak trochu utrhla ze řetězu a zasypala mě mraky postav a s nimi velkým množstvím vedlejších linek příběhu. Nakonec ale vše do sebe vcelku slušně zapadne a několikasetleté "prokletí" rodiny Segethů dojde uspokojivého finále.
Sága bavila a celkovým pojetím mě připomněla mnou a synem milovaný Kulhánkovic Noční klub, byť s menší dávkou vtipu a kolísající dynamikou vyprávění.
Mimochodem, bichle je bohatě proložena původními kresbami paní autorky. Bod navíc za to.
„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.
Štítky knihy
upíři thrillery Finsko prokletí historická fantasy krevní msta české horory sci-fi romány dominaAutorovy další knížky
2022 | Bizarropolis |
2021 | České temno |
2014 | Ti nepohřbení |
2016 | Richardovy živé hračky |
2018 | Může se to stát i vám |
Očistec je súborným vydaním troch častí – Ti nepohřbeni, Děti Raumy a Violeti. Autorka vytvára pútavý svet plný desu, tajomstiev a nadprirodzených bytostí a v tomto hororovom epose nás sprevádza naprieč rôznymi časovými rovinami a geografickými lokalitami.
Prvá časť nás zavedie do 17. storočia do mesta Rauma v Švédskom kráľovstve. Tam žije hlavná postava, Samuel Segeth, so svojou rodinou, ktorá sa často sťahuje kvôli zdravotným problémom jeho matky. Samuel so svojou snúbenicou Katiou plánujú spoločný život, no ich osudy čoskoro naberú nečakané a temné obrátky. Paralelne sledujeme putovanie polárnej expedície a objav zamrznutého tela. Kto je to a aké má spojenie s minulosťou?
Dej postupne naberá na dynamike, keď sa do hry zapájajú Violeti, krvilačné stvorenia, ktoré sú ďaleko od stereotypu „sladkých upírov“ à la Edward Cullen. Tieto bytosti v sebe nesú prapodivný pach zeme a hlinitého rozkladu, a ich prítomnosť je cítiť už z diaľky. S ich príchodom sa začínajú odhaľovať starodávne tajomstvá.
„Violeti... jsou vlastně hmotní neklidní duchové zavražděných, když se to tak vezme. Mstíme se na lidech. Bereme si od nich život zpátky a největší rozkoš prožívame při jejich umírání.“
Príbeh okamžite vtiahne čitateľa do sveta plného záhad a boja o tajomnú substanciu zvanú plazmant. Dej sa ďalej rozvíja, keď Samuel hľadá odpovede na otázky, ktoré ho prenasledujú. Haidingerovej zručnosť pri tvorbe originálnych nadprirodzených bytostí sa tu prejavuje v plnej miere – Violeti sú unikátne a desivé entity, ktoré sa stávajú ústrednými postavami v boji o prežitie.
Kristína Haidingerová vytvorila komplexný a pohlcujúci svet, ktorý balansuje medzi temnou minulosťou a drsnou súčasnosťou. Štýl písania je výrazne naturálny a explicitný a najmä v násilných scénach prináša intenzívny zážitok, pričom autorka sa neštíti realistického zobrazovania krvavých a brutálnych momentov.
Hrúbkou knihy sa určite nenechajte odradiť, číta sa veľmi dobre a aj napriek väčšiemu množstvu postáv, ktoré obohacujú už tak zložitú dejovú líniu, sa v nej dá pomerne dobre orientovať. Je to príbeh nielen o boji s démonmi z vonkajšieho sveta, ale aj o vnútornom zápase hlavného hrdinu s vlastnými otázkami a tajomstvami.
Ak hľadáte horor s úžasnou atmosférou, ktorý ponúka originálny pohľad na nadprirodzené bytosti, Očistec vám rozhodne odporúčam. Ide o temné, krvavé a napínavé čítanie s postavami, ktoré sa neštítia prekročiť hranice medzi životom a smrťou. Knihu navyše dopĺňajú ilustrácie, ktoré vytvorila sama autorka, čo jej dodáva ešte hlbšiu umeleckú hodnotu.
Chceli by ste sa stať Violetom? To je otázka, na ktorú si budete musieť odpovedať sami – ak budete mať odvahu.
Za poskytnutie knihy ďakujem autorke: Kristina Haidingerová.