Oční kapky
Lenka Procházková
Román Oční kapky vyšel v roce 1982 v samizdatové Edici Petlice, v roce 1987 v nakladatelství Sixty-Eight Publisher v Torontu a v roce 1991 v nakladatelství Atlantis v Brně.Tento příběh lásky a zrady se mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv. Mladá svobodná matka Pavla jej však prožila v Čechách v pochmurných sedmdesátých letech, a proto její plánovaná cesta za pomstou vyžaduje odvážný tajný plán a změnu identity. V dramatickém příběhu, který obsahuje hodně autobiografických prožitků a autentických dialogů, si autorka přesto ponechává svůj díl tajemství a prostor k vypravěčské fikci. „Neboť skutečnost není jen to, co se nám reálně děje, ale i to, o čem sníme, abychom se z té reality nezbláznili. Některé sny mají takovou intenzitu, že nás vtáhnou do svých zákopů. Pak je bezpečnější se probudit. A rozhlédnout se po té realitě. Nezměnila se zatím? Ne. Ale ty už jsi jiná…“ ... celý text
Přidat komentář
Byly doby, kdy jsem považovala Lenku Procházkovou za jednu z nejlepších autorek současné české prózy a četla od ní vše, co se dalo. Dnes už si nemohu vzpomenout o čem tato kniha byla, takže asi průměrná četba bez výrazného přesahu.
Pavla Suková je zamilovaná do fotografa a kameramana Jakuba, s kterým má dceru Magdalénku. Jakub je žárlivý sobec, který vše kritizuje a na vše má uštěpačné poznámky. Pavla věří, že ho dokáže změnit. V této lži žije tři roky, než ji Jakub zradí. Autorka popisuje život svobodné matky v 70.letech 20.století v komunistickém Československu, kdy vychází z vlastních zkušeností. Byla jsem zvědavá, jakou roli budou v příběhu hrát oční kapky, po nichž se román jmenuje. Příběh ženy, která chce milujícího partnera a šťastnou rodinu, a muže, který myslí jen na sebe a nic mu není dobré, má nadčasové téma a zaujme i básněmi. Chlap, který prohlásí, že dcera asi chcípla, když nepláče a je zticha, nemůže být přeci otcem rodiny, to hlavní hrdinka mohla tušit již od začátku.
Ze zacatku me kniha moc nebavila, nedokazala jsem se zacist, ale potom se cetla dobre a bavila me.
Silný, v celkovém vyznění spíš depresivní životní příběh mladé svobodné matky v Československu sedmdesátých let. Příběh velké životní lásky i sobeckosti, zodpovědnosti i zbabělosti, důvěry i žárlivosti. Některé momenty, hlavně z období života na venkově mi připomínaly úžasnou Hájíčkovu Rybí krev nebo Jirousové Vyhnance a Velmi vzdálený oheň. Nevěřím že Smolná kniha je lepší, to snad ani nejde....................................Výzva 2019/10
Smolná kniha se mi líbila víc. Tady bylo na můj vkus příliš mnoho dialogů.
Objevila jsem tam ale jeden odstavec, pod který bych se mohla podepsat:-): "Ale pokud by se jižní Morava jednoho bláznivého dne připojila k Rakousku a předměstím Brna by vedl ostnatý drát, prodala by svůj starožitný stůl a komodu a zaplatila si vystěhovalecký pas do Ivančic. Jižní Morava byla jejím životním krajem".
Četla jsem, když vyšla poprvé a to se mi líbila moc. Podruhé a s odstupem dvou dekád, už méně. Stejně dám 4, za ten silný dojem tenkrát (když ještě nebyla DK).
Knížka se mi líbila a příběh stál za přečtení. Ano studentka Pavla je naivní. ale která by ve 22letech nebyla? Lenku mám ráda a ať si každej myslí svoje:)
Těžký průměr a to jsem ještě hodně mírná. Svižný děj (podpořený četnými dialogy), bohužel trochu stereotypní a o ničem. A vlastně nevím, která z postav mě iritovala a vytáčela víc. Jestli Pavla nebo Jakub - oba dva krajně nesympatičtí, ploší a nepřesvědčiví. Škoda, potenicál byl.
Jedna z mých nejoblíběnejších knih vůbec. Od této autorky mám téměř vše, velmi ráda se k jejím knihám vracím, hezké je i pokračování Očních kapek - Smolná kniha, těžko se sháněla,až asi před dvěma lety opět vyšla. Doporučuji.
Já mám tuto knihu ráda. Čtu ráda Lenku Procházkovou, i když s ní, ne ve všem souhlasím. Její hrdinka na můj vkus příliš vše
prožívá, celá se ponoří do vztahů, a pak je zdrcená. Prožívá prostě všechny emoce víc, tím je pro mě trošku cizí, nicméně zajímavá.
Je to dané tím, z jaké je rodiny, a asi právě ta zvýšená emotivnost jí koneckonců pomáhá být spisovatelkou. ¨
Každopádně kniha je čtivě napsaná a přečetla jsem ji vícekrát a myslím, že se u ní nikdo nudit nebude
Kniha je částečně autobiografická, když jsem ji četla, ještě jsem to nevěděla, ale tušila. Pak jsem si to potvrdila, když jsem si o autorce něco přečetla. O tom, jaké je být svobodnou matkou v komunistickém Československu, a o tom, když se vám všechny vaše sny a jistoty zhroutí ze dne na den.
Neuvěřitelně čtivá kniha. Pokud máte rádi hodně dialogů, přijdete si na své.
Komu přijde feministická, tak ať se začte do Smolné knihy od stejné autorky (opět autobiografické). Tam je hrdinka zas až moc submisivní :-)
Proč si vyzrálá studentka něco začala s nevyzrálým partnerem?
To z nás musí kdejaký autor dělat blbce?
Ano, kdo si to nechá líbit, tak autor z něho neváhá blbce udělat.
Silně feministická kniha, brak.
Štítky knihy
žárlivost emigrace milostné vztahy komunistický režim matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2000 |  Beránek |
| 1991 | Oční kapky |
| 1992 | Smolná kniha |
| 1995 |  Růžová dáma |
| 1991 | Přijeď ochutnat |
Takového Jakuba jsem měla doma taky. A taky s ním mám děti. O to víc jsem příběh hrdinky prožívala. Já mám ovšem výhodu, že nejsem svobodnou matkou v sedmdesátých letech. Příběh lidský, o zradě partnera, který byl tak trochu sobecký, tak trochu možná jen natvrdlý, každopádně nedostatečně emočně vyzrálý.