Ocúny noci
Jiří Karásek ze Lvovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112466/ocuny-noci-112466.jpg
4
19
19
Výbor z díla českého básníka, prozaika a literárního kritika Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě dvou romanticky laděných povídek (Genenda, Zlověstná madona) a jedné ukázky literárněkritického textu (Karel Hlaváček) se soustřeďuje na Karáskovu poezii počínaje prvotinou Zazděná okna (z roku 1894) a konče Posledním vinobraním (z roku 1946). - Editor Jaroslav Med. 2. vydání.... celý text
Přidat komentář
Autor se vyžíval v pochmurné náladě, pocitech marnosti, zbytečnosti...Bylo to natolik dekadentní, symbolistické a smutné, že se mi to prostě a jednoduše nelíbilo. Jistě je obdivuhodné, jak autor dokáže zaznamenat všemožné pocity, nálady, barvy. Na mě je ale sbírka příliš depresivní a básně příliš stejné. Mám ráda hry se slovy a zajímavá slovní spojení. Mám pocit, že účelem sbírky je dostat člověka do stejné deprese, jakou zjevně Karásek trpěl.
Z veršů je cítit posmutnělá osamělost, ale zdá se, že básník v té samotě nebyl zcela nespokojen. Dávala mu prostor pro tvorbu. Všímal si světa kolem sebe a jeho atmosféru zdařile přenášel do svých básní. Večerní zvony: "Na prejzy padá přítmí večerní. Starobné zvony táhle z Hradčan zní. V tmách příbytky se lidí ztratily. Má duše, spočiň aspoň na chvíli. Teď v samotě slož břímě smutků svých. Buď pokorná jak den, jenž navždy ztich. Neb také dojdeš cíle klesajíc, až vejdeš v nekonečné, svaté Nic." Povídky s tajemstvím sice připomínají díla jiných autorů (Zeyera, Arbese), ale to je dáno jejich formátem a dobovou módností námětů. V každém případě se dobře čtou, mají správnou dávku napětí a stupňování dramatičnosti. Velice kvalitní je literární kritika díla Karla Hlaváčka.
Štítky knihy
Část díla
- Genenda 1911
- Zlověstná madona 1947
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sodoma |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1921 |  Gotická duše |
| 1897 | Sexus necans: kniha pohanská |
| 2012 | Romány tří mágů |
Krásná ponura poezie plná, záhrobí dekadence. Rád se ke knížce rád budu vracet
Staré domy
Mám přítmi domu starobylich rád i plíseň, pachnouci vždy z jejich klina, jich schody proslapane, sklepu chlad z nichz vane vůně zvlhla a líná.
Vybledle tapety, jejíž květů rad se na zdech komnat v sesle věnce spina, zrim v přítmi domu starobylich rád i v plisní pachnouci vždy z jejich klina.
V nich hledám stopy dávno mrtvich vnad, kdy lidé jiní, doba byla jiná.
A mrtvich bytosti dech častokrát já tuším z přítmi starých domu vlat i z plísně, pachnouci vždy z jejich klina