Od hlouposti k šílenství. Zprávy o tekuté společnosti
Umberto Eco
Do tohoto svazku autor zařadil další novinové sloupky, které psal patnáct let pro list L’Espresso. Zde uveřejněné sloupky se vyznačují značnou rozmanitostí, a to nikoliv nedůsledností autora, ale v důsledku složitosti dnešní doby. Období „tekuté společnosti“, jak ji nazývá Zygmunt Bauman, začalo postmodernismem, který se vyznačoval krizí velkých vyprávění, s hravostí či ironií pojednával o historii a občas čelil výzvám nihilismu. Postmodernismus však byl jen přechodem od modernismu k dosud nijak nepojmenované současnosti. Tu charakterizuje krize státu, těsně spjatá s krizí ideologií, a tím i politických stran. Dnešní krajní individualismus opouští ideu společenství a druhé lidi vnímá jako rivaly.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Pape Satan Aleppe. Cronache di una societa liquida, 2016
více info...
Přidat komentář
Některé poznámky byly velmi zajímavé, jiné si už dneska, kdy jsem knížku dočetla nepamatuju. Každopádně hodně zajímavých myšlenek, čtivě napsané, někdy i vtipné. Jsem ráda, že jsem na knihu narazila.
Prečítal som to celé, i keď vzhľadom k povahe knihy to vôbec nie je nutné a navyše pre mňa, ako čitateľa z našich zemepisných končín, to obsahuje až príliš veľa poznámok venovaných reáliám talianskej politiky, najmä tým vzťahujúcim sa k osobe S. Berlusconiho.
Bolo to inšpiratívne. Mnohé Ecove úvahy síce vyšumeli do prázdna, no ešte viac ich bolo dôvodom k hlbšiemu zamysleniu.
Bolo to tiež poučné. Opäť sa mi potvrdilo, aké naivné je vyrábať si z ľudí idoly. Aj Eco, ktorý vám inak môže pripadať ako všetkého znalý génius a nesmierne múdry muž, sa vo svojich poznámkach, či už tých ku každodenným lokálnym problémom, alebo k tým dlhodobejším a globálnym, odkrýva ako obyčajný človek, s ktorým možno v mnohom súhlasiť a takisto v mnohom nesúhlasiť.
Tuhle knihu nelze brát jako příběh, díky kterému byste poznali autora, to rozhodně ne. Dozvídáte se o jeho názorech na současné, minulé i potenciální světové (ale především italské) dění, a to formou vtipných, tragických, sarkastických a jinak povedených poznámek psaných na krabičkách od sirek... Jak příznačné
Eco vtipný, ironický, pohotový, inspirativní, vzdělaný a zároveň posmutnělý, skeptický a kritický. Jeho poznámky psané na okraj dne a pro (vesměs) italskou realitu však nesou mnohem obecnější - humanistické - poselství. Mnohé z jeho myšlenek napsaných v těchto glosách už známe z jiných zdrojů a ani nevíme, že je to od Eca.
Autorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
Velmi zajímavé čtení.